Munţii Rodnei 4
26. 03. 2006
Terminka předvedla zázrak
Sobota 27.8. 00.30 „Toulá se půlměsíc, toulá se oblohou…“
Hvězdy. Nádherná noc. Úchvatná krajina. 04.00 Na vnitřní straně tropika
se usazuje jinovatka. 06.20 V noci mi bylo poněkud zima. Stihl jsem východ
slunce v cca 06.30, protože jsem pro samé focení neměl kdy se podívat na
hodinky. V 7.30 jsem po snídani. Ne že by ovesné vločky byly chutnější
než obvykle, ale ve sluncem prozářené scenérii nesčetných horských
hřebenů chutnaly nějak lépe. Mé dva čtvereční metry sucha byly dnes
ráno obklopeny velkou vysokohorskou rosou. A co? Je čím se kochat. Čekám
až stan oschne. Za to všechno, co pro mne udělal, má nárok, abych mu byl
vděčný. 09.30 Pomalu jsem dosušil stan i další vlhké věci.
V průběhu sušení vzlétly k blankytné obloze obě bílé mikrotenové
tašky. Dlouho se vznášely do velké výše nad beztak již nejvyšším bodem
krajiny a pak poslušně přistály o pět metrů dál, než odkud startovaly.
V údolí hvízdá svišť a vysokohorská terminka předvedla zase takovýhle
zázrak. Od východu vytrvale postupuje kompaktní inverzní oblačnost. Už se
dere přes další hřeben. Bohužel se zdá, že jako inverze nevydrží. Skoro
mám chuť se obrátit a jít na nejvyšší horu Rodny, na Pietroslul, ačkoliv
je jen otázkou času, kdy se oblačnost dovalí také tam.
14.45 je každý den
Vyrazil jsem tím správným směrem. Na východ. Až na několik
přecházejících mračen slunéčko. Zatím. Cestou potkávám dvě stáda
ovcí. Jejich bačům „platím mýtné“ – staršímu cigaretami,
mladšímu žvýkačkami. Ve 12.00 obědvám, sedíc na zelené louce ve
slunečním jasu: česnek, chleba a salám „Táborák“ z Plané nad
Lužnicí a pardubický perník. Pak se se mnou přišel kamarádit pes. Dostal
slupku od salámu a drobky perníku. Jedna z oveček mi svou krásnou
chundelatou hlavu strká až k obličeji. Ve 13.00 kousek od sedla Gărgălău
(1907) jsem skončil obědovou siestu. Jdu do strmého kopce a říkám si:
„Kdyby tak ještě na vrcholu byla voda. Kousek pod vrcholem čehosi objevuji
dvě tůňky. Jednu evidentně zasvinčíkovanou. Z druhého miniaturního
mechového jezírka nabírám vodu. A říkám si: Kdyby tady někde byl plac
na stan s panoramatickým výhledem…“ To místo mne okouzlilo. Jsem na
vrcholu Gărgălău 2158. K vodě to mám dvě minuty. Je sice teprve 14.45,
ale 14.45 je každý den, avšak takovéhle výhledy a nádherný slunečný
čas pravděpodobně jen jednou za život. Stavím stan a dokud mám na nohou
pohorky, běžím s ešusy pro další vodu. Pochopitelně fotím. Dívám se
zpátky na Laptelui Mare, na němž jsem bivakoval ze včerejška na dnešek.
V 16.30 začínám vařit večeři – šunkofleky. Vypadá to, že
Gărgălău zůstává slunečním ostrůvkem v moři mraků a mlhy, jež se
převaluje přes ostatní vrcholy a hřebeny. V 18.30 se zamlžilo i na
Gărgălău. Rozhodl jsem se pokračovat v cestě a začal balit. Ostatně, co
se sobotním večerem? Co se trochu projít? Do půl hodiny mám sbaleno a
v 19.00 ostrým tempem (jako zamlada) si to mydlím směr Ineu. Večerní
pochod se mění v noční. Zvláště jeho poslední fáze v mlze po ostrém
spojovacím hřebínku je „maso“. 20.50 Jestli to takhle bude dál, tak
nevím… Stan stavím, kam až oko dohlédne a čelovka dosvítí, na jediném
trochu příhodném plácku.
S výhledem do propasti
Neděle 28.8. 02.35 Oproti včerejší noci je podstatně tepleji. Nad
stanem občas cosi prolétne. Frrrr, jako turbočmelák. 07.30 Mlha nade mnou,
inverze pode mnou. Ležím ve spacáku a vařím s úchvatným výhledem do
propasti pode mnou. 08.20 Sbalen, tentokrát tempem nespěchavým, odcházím.
V 08.55 jsem na Ineu (2279). Zdržuji se zde půl hodiny focením a hraním na
flétnu těm, co nedošli až nahoru. V 09.25 odcházím za nimi. Směr
Rotunda a Munţii Suhardului. Sestup z Ineuţ (2222) je za trest. Strmá stezka
dává zabrat kolenům. Dlaně mám bolestivě otlačené, jak se jimi neustále
vzpírám o hlavice hůlek. Ale je opět krásný den. Chvíli odpočívám na
místě, kde se červený pás spojuje se stezkou od Lacul Mare. Po pár
kilometrech chůze po „drum modernizata“ v pravé poledne sestupuji
k ovčímu napajedlu pod silnicí. Obědvám, hojně se zavodňuji a páchám
hygienu. Suším boty a ponožky. Přímo nad pramenem plením borůvkové
plantáže. 14.45 Jsem v sedle Rotunda. Červený pás turistické značky
protíná prašnou silničku a vede mne do pohoří Suhard.
