Munţii Rodnei 1
27. 12. 2005
Rychlíkem, který nefiguroval
Neděle 21. srpna Po dvou letech opět odjíždím rychlíkem Pannonia
do hor, které začínají nad Bratislavou Malými Karpatami, postupují Českem
Bílými Karpatami a končí v Rumunsku pohořím Banát u Železných vrat.
Ani se tak netěším, jako spíš obávám, co mne v Rumunsku čeká. Dá-li
se tam ještě volně tábořit…
Pondělí 22. srpna Slovensko-maďarská hranice docela v pohodě.
Už je dávno den. V kupé ale moc světla není. Lije, obloha apolakypticky
zatažená. Posnídal jsem na Maďarsko téměř stylově. Tři piva
s paprikami. 12.00 Ledva jsme nad Aradem přejeli maďarsko-rumunskou hranici,
modrá obloha. 18.20 rumunského času vystupuji v Blaj. Jdu se podívat na
tabuli odjezdů, avšak rychlík 931 do Cluje Napoca a Dealu Stefănesţei,
který jsem vyhledal na internetu, nikde nefiguruje. Z vyjádření paní
v pokladně jsem ale usoudil, že jede. Sedl jsem si na perón a povečeřel
zbývající housky se zbývajícím pivem. Svítí sluníčko, a to tak, že
fest. Přesně ve 20.54 nasedám do vlaku 931. V Cluji to však vypadá, že
zde končí. Naštěstí jen částečně. Kdosi na peróně mi řekl, že
pokračuje pouze pět (nyní) předních vagonů. 23.02 Lehl jsem si
v kupátku na lavici, a poté, co průvodčí prostudoval mé
Eurodomino, usnul.
Ač jsem si přál, aby měl zpoždění
Úterý 23. srpna S úlekem se probouzím ve 03.10. Pár minut
potom, co jsem měl vystoupit v Dealu Stefănesţei. Ač jsem si moc a moc
přál, vlak neměl zpoždění. Vystupuji ve stanici Săcel. Jdu do čekárny
studovat mapu. No, není to tak hrozné, 10 km od plánovaného nástupu. Vlak,
kterým jsem přijel, stále ve stanici. Napadlo mne podívat se na odjezdy
zpátky na Cluj. Ve 03.26 nastupuji do křižujícího vlaku a vracím se do
Dealu Stefănesţei. Na nádražíčku nádherná měsíční noc. Na lavičce
pod lampou dopisuji deník a za štěkotu psů procházím obcí po silnici
směr sedlo Şetref. V sedle odbočuji na červenou značku polní cestou do
kopců. Na prvním kopečku stavím stan a v 05.20 zaléhám.
Byl by hřích nejít dál
Probudil jsem se před desátou. Trochu fotím. Snídám chleba se sýrem. Za
mírného krápání balím a v 11.00 pokračuji v cestě.Ve 12.30 jsem
u salaší. Na pravé straně potůčku zarostlého šalvějí upravená se
senem v sušičích, na pravé zchátralá, zarostlá bejlím. Suším v ní
stan a po obědě v 13.30 ji opouštím. Byl by hřích nejít dál. Po cestě
jsem sebral tři bedly a pak došel na malebné místo u spojnice modré a
červené značky s napajedlem. Byl by hřích tu nezůstat. Nádherný výhled
na pohoří Tibleş. Svítí slunce. Páchám hygienu, stavím stan.
15.15 vařím bedlovou polévku a bedlové rizoto.
Za hodinu jsem začal bloudit
Zatímco vařím, přiběhli dva bílí psi – jeden vyštěkávat, druhý
lísat. Tomu jsem dal špek. Pak přišel klučina pro cigarety. Dostal
žvýkačky. Byl rád, nicméně cosi brblal o cigaretách. Usedl vedle mého
stanu. Když brblání trvalo půl hodiny, sbalil jsem a nasycen pokračoval
v 17.00 v cestě. Asi za hodinu jsem začal bloudit. Domnívaje se, že
držím azimut, traverzoval jsem zalesněný kopec. Směr byl správný, ale
z kopce se vyklubala hora s kolmými srázy. Trochu jsem se vrátil a znovu
zkusil sestup. Jen k hraně vodopádu. Zpátky se škrábu lezeckým dvojkovým
terénem. 20.30 objevuji vklíněný balvan. Kotvím na něm stan. Deset
centimetrů po mém boku zeje pětimetrový sráz.
