Mladý manažer roku 2011 pracuje pro Imperial Karlovy Vary a.s.
01. 12. 2011
Miloslav Smrž
Hotel je o lidech a o propojení činností. Mám možnost spolupracovat se spoustou lidí na úrovních jak nade mnou, tak pode mnou. Využívám toho, že se od všech mohu učit. Naslouchám kolegyním a kolegům, protože i oni musí být vtáhnuti do hry, abychom dosahovali toho, co je naším cílem – spokojený host.
Do svého prvního zaměstnání jsem nastoupil jako orchestrální
hráč první křídlovky k Posádkové hudbě Olomouc. Mým kolegou, který si
tam byl odsloužit základní vojenskou službu, byl trumpetista Miloslav Smrž
z Mariánských Lázní. Poté, co jsem se po osmi letech vyplatil z armády a
absolvoval různá další zaměstnání, jsme se rok co rok potkávali
v Mariánských Lázních, kam dodnes jezdím na léčení. Míla tam, obdobně
jako jeho rodiče, pracoval v lázních postupně v několika lázeňských
hotelech. Při té příležitosti mne seznámil se svým synem Miloslavem
Smržem jr., který, jak ilustruje toto interview, úspěšně pokračuje
v rodinné tradici.
S Miloslavem Smržem jr. si povídáme 4. listopadu 2011 v Mikulově
v hotelu Galant, krátce poté, co od Asociace hotelů a restaurací ČR
převzal prestižní cenu „Mladý manažer roku 2011“. Rozhovor jsem začal
otázkou: Mílo, hraješ ještě na trumpetu?
Už dobrých pět let ne. Mám ji schovanou pod postelí. Tím, že není čas a
nemohu se jí věnovat tak, jak bych chtěl, se o to ani nepokouším. Časy,
kdy jsem platil za slušného trumpetistu, jsou dávno pryč. Ale věřím, že
na trumpetu ještě dojde. Třeba ji využije můj syn, a až bude větší, tak
se bude moci díky hudbě podívat do různých koutů světa, stejně jako
svého času já.
Dneska platíš za vynikajícího hotelového manažera.
Velice si toho vážím. Je to ocenění nejen mojí práce, ale
i zaměstnavatele a lidí, s nimiž spolupracuji. Člověk, který chce uspět
v hotelové branži, se totiž každý den má, ba dokonce musí učit něco
nového. Není to jednotvárná práce. Naopak, velmi rozmanitá, dynamická
a zajímavá. Ocenění „Mladý manažer roku 2011“, které mi udělila
Asociace hotelů a restaurací České republiky, je proto výzvou, abych na
sobě ještě víc pracoval. Zkrátka, závazek.
No, stejně tak jsi mohl být vynikajícím trumpetistou. Proč jsi
trumpetu pověsil na hřebík, resp. šoupl pod postel? V době, kdy jsi
v hotelnictví začal pracovat, jsi nemohl tušit, jak budeš
úspěšný.
Muziku jsem považoval vždycky za velký koníček. Neměl jsem však ambici,
aby se stala i mým zaměstnáním. Naopak hotelnictví jsem cítil jako
součást svého života. Přirostlo mi k srdci. A to už na Hotelové škole
v Mariánských Lázních. Když jsem se v patnácti letech rozhodoval, co
vlastně chci v životě dělat, volba byla jasná. Buď jít na obchodní
akademii, nebo na hotelovou školu. Protože jsem z Mariánských Lázní,
rozhodl jsem se pro hotelovou školu. A bylo to i tím, co jsi v úvodu
zmínil, že můj otec pracoval a ještě pracuje v hotelové branži. Já
za ním odmalička chodil a zajímalo mne všechno, co se kolem hotelu děje.
Mé rozhodnutí věnovat se hotelové branži bylo logickým vyústěním nejen
toho, že jsem hotelové prostředí tak trošku znal z oněch návštěv, ale
i studia na mariánskolázeňské hotelové škole.
Dostal jsi šanci pracovat v jednom z nejlepších českých
lázeňských hotelů, a jak svědčí dnešní ocenění tvých kolegů, tu
šanci jsi „chytil pevně za pačesy“!
Pro mne to byla obrovská výzva! Byť to může vyznít jako klišé. V té
době jsem byl čerstvým absolventem Vyšší odborné školy cestovního ruchu
v Karlových Varech a kromě toho, co jsem okoukal od táty a co mi daly obě
školy – mariánskolázeňská a karlovarská, jsem moc neuměl, ale chtěl
umět. Společnost Imperial Karlovy Vary mi dala možnost, abych teorii
rozšířil o onu potřebnou praxi. U této společnosti jsem už pět let,
z toho posledních dva a půl roku v hotelu Imperial na pozici Sales &
Marketing Managera.
Kdo je dnes tvým vzorem?
Každý, kdo má v hotelnictví vizi. Kdo ví, čeho chce a jak toho
dosáhnout. Je to o tom nebrat práci pouze jako zaměstnání. Proto jsou mým
vzorem lidé v mém okolí. Mohu se od nich učit. Vnímám u nich zapálení
pro práci. To člověka motivuje, aby dal své práci rovněž něco navíc.
Už proto, že pracovní doba v hotelnictví není od do. Člověk musí
počítat s tím, že může nastat potřeba řešit nenadálou situaci. Je
nutné si uvědomit, že poskytujeme služby pro hosty. Hotel je živý
organismus. My zaměstnanci jsme jeho součástí. Jedna „součástka“,
která by pracovala špatně, sníží výkonnost celého „stroje“, a to si
nemůžeme dovolit.
Jaký je tvůj vztah ke Karlovým Varům?
Veskrze pozitivní. Sice nežiji přímo v Karlových Varech, ale v nedalekém
Ostrově. Nicméně řadím se mezi typického Západočecha. Karlovy Vary jsou
pro mne místem, kde jsem chodil do školy, poznal nové známé a kamarády.
Karlovy Vary jsou hodně podobné Mariánským Lázním, akorát o kousek
větší a také mi přijdou živější. Ve Varech jsem spokojen. Líbí se mi
jak jejich centrum, tak okolí.
Je zřejmé, že díky vizi a dělnému triumvirátu majoritních
akcionářů Jiřího Milského, Alexandra Rebjonka a Bohumila Procházky
akciová společnost Imperial Karlovy Vary nejenže v celku (tj. nerozvrácena
a nerozkouskována) prošla kuponovou privatizací, ale úspěšně se
vyrovnává i se současnými nástrahami globální ekonomiky.
V dnešní době je málo českých firem v hotelové branži, které jsou na
trhu téměř dvacet let
a stále dobře fungují a prosperují. Vize našich majitelů a top managementu
společnosti je dlouhodobá a konzistentní. Vzpomeňme rok 1992, kdy akciová
společnost Imperial Karlovy Vary a. s. vznikla. Pak rok 2003, kdy byl hotel
Imperial kompletně a nákladně zrekonstruován a stal se jedním
z nejlepších v Karlových Varech. A na dobu, kdy pod křídla akciové
společnosti Imperial Karlovy Vary přešly hotely Sanssouci a Švýcarský
dvůr, dnes známé jako Spa Resort Sanssouci. Je radost pracovat ve firmě,
o které vím, že neustále investuje do vlastního rozvoje. To, že do toho
tebou zmiňovaní pánové šli a razí její směřování, je
obdivuhodné.
