Karlovo náměstí v Kolíně 18. září 2010 připomínalo restauraci pod širým nebem. Kvalitní jídla z domácích surovin, umělecká vystoupení a mnohé další, to vše bylo k vidění a hlavně k ochutnání. Vůbec poprvé se tu totiž konal Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje. Středočeský kraj spolu s městem Kolínem a Svazem československých kuchařů byl nejen iniciátorem této události, ale i geografickým územím, z něhož pocházela většina surovin, z nichž byla připravena jídla včetně lokálních specialit. K ochutnání tu byla i regionální jídla z cizích zemí prezentovaných týmy z Francie, Ruska, Itálie, Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska. Organizátoři dali příležitost nejen profesionálním kuchařům, ale také středočeským odborným školám. Stánky tak byly plné pochoutek, které připravili studenti – budoucí kuchaři a číšníci. Součástí festivalu bylo i mistrovství v pečení buchet. Přihlásit se mohl kdokoli. Porota vybrala tradiční českou buchtu z dílny kolínského občanského sdružení Volno, které v Kolíně pomáhá postiženým.
Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje
20. 11. 2010
S předsedou Svazu československých kuchařů a spolumajitelem
rodinného penzionu a restaurantu U koně panem Jaroslavem Sapíkem se
potkáváme 3. listopadu 2010 v jeho hostinci na Klokočné ve
Středočeském kraji. Prvním tématem, které v souvislosti s hlavním
tématem gastronomického vydání Všudybylu 2010 otvíráme, je Mezinárodní
regionální gastronomický festival Středočeského kraje, na který zvalo
osmé prázdninové vydání letošního Všudybylu.
Gastrofestival Středočeského kraje je projekt na podporu lidí, kteří zde
ve Středočeském kraji produkují potraviny – suroviny a jídla. Podmínkou
bylo, aby se každý z nás aktérů této události prezentoval jídly, která
jsou minimálně ze dvou třetin připravována ze surovin pocházejících ze
Středočeského kraje. Projekt vznikl a byl realizován ve spolupráci se
Středočeským krajem a městem Kolín, zejména pak díky podpoře hejtmana
Středočeského kraje Dr. Davida Ratha a starosty Kolína pana Jiřího
Buřiče. Avšak nechtěli jsme, aby to byla politická manifestace. Chtěli
jsme, aby to byla kuchařina. Festivalu se zúčastnilo i několik
zahraničních mužstev a studenti patnácti odborných škol. To abychom
napomohli alespoň trochu překlenout v Česku se prohlubující díru mezi od
praxe odstavovanou učňovskou mládeží a profesionály, tj. reálným
životem. Studenti přišli perfektně připraveni. Cítili jsme, že jsme
v Čechách. Podmínkou pro provozovatele degustačních stánků bylo, že
festivalová porce nesmí přesáhnout prodejní cenu 20 Kč, s tím, že co
se týče ostatního sortimentu, si tam každý může koupit, co chce. Na
Karlově náměstí bylo šedesát stánků, návštěvníci mezi nimi korzovali
a ochutnávali. Všichni všechno vyprodali. Žádný konflikt, perfektní
program. Zapojeny byly místní restaurace, obchody i trhovci. Lidé, co
s námi ráno přišli, odcházeli, až když jsme končili.
Mezinárodní regionální gastronomický festival
Středočeského kraje zaštiťoval Svaz československých
kuchařů.
Svaz československých kuchařů je znovuobnovené stavovské profesní
sdružení, které bylo říšským výnosem, jako ostatně tehdy všechny
československé spolky, zrušeno v roce 1939, poté, co Francie a Anglie,
o nás bez nás, daly Československo v plen Hitlerovi. Až do nedávné doby
se Svaz československých kuchařů nikdo nepokusil obnovit. My jsme jej pod
patronací Francouzů obnovili se vším všudy. Tedy navázali na někdejší
spolupráci kuchařů v historických hranicích někdejšího
Československa – Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, a tak mi bylo
ctí předat v rámci Mezinárodního regionálního gastronomického festivalu
Středočeského kraje v Kolíně prestižní ocenění „Rytíř
československé kuchyně“ našemu kolegovi panu Janu Michálkovi. Podpořilo
nás počasí i místní lidé, kterých se na gastrofestivalu sešlo na
patnáct až dvacet tisíc. Všichni zahraniční účastníci byli slušně
přivítáni. Co se týče jejich ubytování a doprovodného programu pomohlo
nám město Kolín i Středočeský kraj. A vůbec v tom nefigurovala
politika, z čehož jsem měl v době příprav festivalu obavy a říkal jsem
si: „Na kraji jsou sociální demokrati, v Kolíně ODS. Ten festival se asi
vůbec neuskuteční…“ Všechno bylo vyvráceno. Spolupráce s hejtmanem
i se starostou Kolína byla úžasná. Oba udělali obrovský kus práce pro
to, aby na tento první ročník mohly navázat další. Zkrátka vytvořili
dobrý základ, aby se Mezinárodní regionální gastronomický festival
Středočeského kraje mohl stát tradicí a každoročně očekávanou
atraktivní lidovou slavností kvalitního jídla. Oba dva nám obrovsky
pomáhali, a i když se pak sešli na pódiu, politiku nechali kdesi pod ním.
Zůstali u toho, že Mezinárodní regionální gastronomický festival
Středočeského kraje je oslavou lidí a gastronomie. I jako předseda Svazu
československých kuchařů jim musím poděkovat, protože bez nich bychom to
v tak velkolepé míře nikdy neuskutečnili.
Mezinárodní regionální gastronomický festival
Středočeského kraje jste, vy kuchaři a cukráři, do značné míry dělali
jako osvětovou událost.
Samozřejmě! Můžeme se vytahovat, jak chceme, ale situace v českém
pohostinství je velmi rozrůzněná. Máme špičková pohostinství, a pak
také taková, která třeba nejsou úplně špatná, ale mohla by být lepší.
Hodně záleží na omladině, aby byla dobře informovaná a pyšná na naše
řemeslo. Ostatně, žádná kuchyně není špatná, jsou jen dobří a
špatní kuchaři.
Když jsem teď přišel k vám na Klokočné na dvůr, je tam
trakař jakoby z Ladovy knihy O kocouru Mikešovi.
Svazek obcí Ladův kraj vznikl na základě smlouvy starostů čtyřiadvaceti
obcí v roce 2000. Jeho cílem je hospodářský rozvoj našeho mikroregionu
skrze cestovní ruch a kulturu. Nazývá se podle jedné z největších
osobností české kultury, oblíbeného malíře a spisovatele Josefa Lady
autora známého kocoura Mikeše a dalších mluvících zvířátek, vodníků,
víl, který svou inspiraci čerpal z našeho kraje kolem rodných Hrusic.
U zrodu mikroregionu byl hlavně bývalý starosta Říčan pan Vrba. Bez něho
by to dodnes nefungovalo, a tak bych mu chtěl i prostřednictvím Všudybylu
poděkovat. Potom obci Hrusice, která se o náš projekt obrovsky stará.
Vyrostla fantastická informační centra, v nichž se lze informovat, kde se
u nás jaká akce děje. Nicméně jsou i obce, které hospodářský přínos
marketingového projektu Ladův kraj dodnes nepochopily, přestože s ním
spjatá reklama a zejména rozvoj cykloturistiky jim zabezpečují přísun
velké kupní síly – cca 30 % turistů.
Ale do Klokočné jezdí lidé nejen díky panu Ladovi, ale také
za Sapíkovic rodinou do restaurace U koně.
Nejen. V našem kraji přibývají i další kvalitní restaurace. Myslím,
že díky dřívější, ne tak velké konkurenci byly zde naše začátky
snazší, než je to teď. Je to o tom, brát řemeslo poctivě a starat se
o zákazníky. Pro nás jsou širokou rodinou. S hosty se vesměs dobře
známe. Už víme, co musíme vařit, co nemůžeme, některé věci zkoušíme,
obnovujeme. U nás je to všechno na doporučení těch, kdo už u nás byli.
Ve svých začátcích jsem jako kuchař jezdil po světě a mohl si dovolit
napodobovat cizí kuchyně, protože to byla módní vlna. Ale já na ní
nenastoupil a dělal českou kuchyni. Náš obchod s manželkou je postaven na
tom, že pro naše lidi budeme dělat naši gastronomii s tím, že když ji
budeme dělat dobře, a jim přijede návštěva z ciziny, že jí budou tuto
českou kuchyni chtít předvést. To se podařilo, a tak v Klokočné máme
jednu třetinu hostů – cizinců. Díky našim českým hostům! A pak jsme
se rozhodli vařit tak, aby to bylo i pro děti a pro seniory. O sobotách a
nedělích, kdy máme nejsilnější kšeft, tak jednu čtvrtinu hostů tvoří
důchodci.
Takže jaká je perspektiva regionálních jídel?
Dnes, po zasedání Evropské unie, která uvolnila peníze na podporu
regionálních potravin a jídel, je to téměř zaklínadlo. Ne všichni toho
využili správným směrem. Samozřejmě, profesionálové, kteří to od
začátku dělali jako my, věděli co podporují, ale začali se objevovat
i tací, kteří najednou díky tomu, že měli možnost dosáhnout na
evropské peníze, začali vařit nesmysly, které s českou kuchyní nemají
nic společného. Nic proti moderním jídlům. Ta byla vždycky, ale když je
něco deklarováno jako tradiční česká specialita, tak to tak musí být.
Gastronomie, ta je jen jedna, ale jsou špatní a dobří kuchaři.
