Sociální ekonomika nepovažuje lidi za pasivní poživatele sociální filantropie, ale vede je do postavení aktivních osob, rozhodujících o svém osudu.
Sociální ekonomika
je alternativou a protiváhou ekonomiky globální. Podniky sociální
ekonomiky se nevyznačují jinou organizační či právní podobou nebo vztahem
k trhu, ale odlišným pořadím hodnot a chováním. Zdrojem jejich
nepochopení bývá nečinění rozdílu mezi pojmy „neziskový“ (NON
PROFIT) a „ne-pro-ziskový“ (NOT-FOR-PROFIT). Ty neumí české názvosloví
rozlišit. Na rozdíl od neziskových organizací, u nichž dominuje
dobročinnost a jednosměrně směrované solidární aktivity, sociální
ekonomika podporuje podnikatelské aktivity s oboustrannou solidaritou mezi
podnikajícím subjektem, zdravými zaměstnanci a handicapovanými
zaměstnanci, kdy při rozdělování zisku má přednost demokratické
rozhodování a lidé. Zisk je proto v sociální ekonomice velmi žádoucí,
na rozdíl od nestátních neziskových organizací.
Podnikání v prostředí sociální ekonomiky
je projevem podnikavosti s vysokým stupněm kreativity a inovace nejen ve
smyslu technickém, ale i manažersko-sociálním. Předmětem podnikání
mohou být i činnosti, které by bez zvláštních okolností, sociálně
ekonomických vztahů a přítomnosti sociálního kapitálu (zpravidla
v lokálním a regionálním rozměru) nemohly být předmětem standardně
tržního podnikání.
Podniky a organizace sociální ekonomiky
do podnikatelského prostředí vnášejí a posilují v něm prvek
sociální zodpovědnosti podnikajícího subjektu za sociální začleňování
lidí ohrožených vyloučením z majoritní společnosti.
Právní uznání sociální ekonomiky
jako sociálního partnera v rámci evropského sociálního dialogu celé
EU je stěžejním úkolem. Cílem je prosazení specifického přístupu
v aplikaci pravidel hospodářské soutěže; specifických forem daňové,
finanční i nefinanční podpory a podpory vhodné infrastruktury. Současná
národní i místní protikrizová opatření by proto měla reflektovat jejich
zvláštnosti a charakter. Autonomní sociální podniky integrující
handicapované zaměstnance totiž nesou významná rizika, díky jimž jsou
zranitelnější než jiné podnikatelské subjekty.
Mezinárodní evropská konference o sociální ekonomice a podnikání
17. 05. 2009
Hlavní téma tohoto vydání Všudybylu – MICE (Meetings,
Incentives, Conferences & Exhibitions/Events) – není jen o řemesle,
jak získávat a organizovat na území naší vlasti mezinárodní kongresy a
konference a další akce, ale i o jejich podstatě. Ve dnech 16. až
18. dubna 2009 se v rámci českého předsednictví Evropské unii v Top
Hotelu Praha v Praze konala svou inovativní a sociálně integrační dimenzí
jedna z velmi významných událostí – Mezinárodní evropská konference
o sociální ekonomice a podnikání. Při té příležitosti jsem o rozhovor
požádal čelného představitele jejího organizátora, předsedu Svazu
českých a moravských družstev Jana Wiesnera.
K uspořádání Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice a
podnikání jsme byli vyzváni Francouzi, kteří ji v rámci svého
předsednictví EU pořádali loni v listopadu ve Štrasburku. Uznání a
podpora sociální ekonomiky jsou důležité zejména nyní, kdy se svět
vzpamatovává z finanční krize a vlády řady zemí činí kroky, aby se
vyhnuly plnému dopadu krize z nadvýroby. Za této konstelace je nezbytné
podpořit subjekty a podniky sociální ekonomiky a sociální ekonomiku ,
stojící mezi neziskovými organizacemi a standardními podnikatelskými
subjekt, vůbec. Je řada lidí, kteří jsou zdravotně postižení, či
sociálně znevýhodněni, např. po vyléčení z alkoholismu, drogové
závislosti, po návratu z vězení atd. Je to široká škála handicapů,
které tyto osoby musí překonávat. Vždy jde o lidi, kteří mají nějaký
zbytkový potenciál pracovat a kteří se chtějí začlenit do společnosti.
Jejich šancí jsou také podniky sociální ekonomiky, které vytváří
prostor, v němž se mohou začlenit do majoritní společnosti. Pro stát je
to rovněž výhodné. Když už ne jako zdroj daňových příjmů, tak je to
levnější než vyplácení sociálních aj. podpor.
Vámi pořádané konference se zúčastnila řada osobností
evropské a české politiky. Mnohé z nich českému výrobnímu
družstevnictví skládaly poklonu za to, že se jako jediné v Česku
důsledně věnuje sociální ekonomice.
To vychází z více než stoleté historie českého výrobního
družstevnictví. Všeobecně se družstvo považuje za pilíř sociální
ekonomiky. Máme tradici v oblasti integrace handicapovaných. Řada tzv.
výrobních družstev invalidů na našem území existovala i před rokem
1989. My jsme tuto štafetu převzali a postarali se o to, aby integrace
handicapovaných spoluobčanů došla naplnění i v oblasti pracovního
uplatnění, tak jako je tomu u zemí (např. Švédsko, USA, Holandsko atd.),
mezi nimiž by Česká republika jistě ráda figurovala jako rovný partner.
Tedy aby byla upravena česká legislativa, která je základním předpokladem
pro systémové pracovní uplatňování zdravotně a sociálně
znevýhodněných lidí. Česká republika je na tom ale pořád špatně.
S žádnou z vlád se nám nepodařilo prosadit systémová řešení, která
by komplexně pokrývala začleňování postižených do normální práce.
Vždy se cosi řešilo tam, kde byly největší problémy, bez návaznosti na
ostatní. Pamatuji si, že když jsme v tomto začali působit (bylo to ještě
za federace v roce 1991), tak nám říkali: „Musíte s tím počkat.
Nejdřív uděláme to, aby se pracovní potenciál handicapovaných dal nějak
měřit.“
Ale žádná vláda od roku 1991 to nedotáhla do konce, přestože jsme
ministrům prezentovali zkušenosti z USA (protože ve Washingtonu máme
společné podniky s Goodwillem), z rakouského Lince, z Holandska a řady
jiných zemí, kde je systém vybudován. Šlo jen o to převzít jej a
aplikovat na podmínky České republiky. Je zcela přirozené, že
v devadesátých letech jsme se začali zajímat o širší pojetí –
družstvům vlastní. Sociální ekonomika a podnikání je jakýmsi vyšším
stupněm, nejde jen o klasické pracovní uplatnění, ale i zodpovědné a
demokratické zapojení znevýhodněných do ekonomického života, místního a
regionálního trhu.
Švédská velvyslankyně Její Excelence paní Catherine von
Heidenstam ve svém vystoupení blahopřála Svazu českých a moravských
výrobních družstev k bezchybné organizaci. Jaká byla úskalí přípravy a
realizace konference?
Bylo nesmírně složité ji vůbec dát dohromady. Jako člen Tripartity a
předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR se
v rámci českého předsednictví EU účastním řady jednání, která se
týkají různých problematik podnikání. Většina z nich je, stejně jako
tato, zahrnuta do rozpočtu akcí konaných v rámci českého předsednictví
EU. Jejich příprava a realizace je komplexně hrazená ze státního rozpočtu
a jejich účastníci mají zpravidla všechno zadarmo. V případě
Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice a podnikání, které
se z velké části účastní nejchudší vrstva delegátů (např. zástupci
neziskových organizací, škol, úřadů), si ale její účastníci museli
zaplatit všechny náklady spojené se svou účastí. Byť jsme jim trošku
odlehčili tím, že jsme získali několik sponzorů a konferenci výrazně
dotuje Svaz českých a moravských výrobních družstev. To mne hodně mrzí.
Pakliže stát u ostatních konferencí a kongresů českého předsednictví
státními penězi financuje jejich realizace včetně cestovného účastníků
a jejich ubytování, recepcí a dalších doprovodných akcí, určitě by při
tom měl pamatovat i na občanský sektor, na znevýhodněné, např.
zdravotně a sociálně. Ale i tato epizoda ilustruje přístup našeho státu
k problematice sociální ekonomiky.
Jak se Svazu podařilo na konferenci soustředit takové
množství celebrit (ministry, eurokomisaře, poslance)?
Co se týče českých politiků, jsem rád, že tady jsou a že svou účastí
podtrhli význam konference. Nám nejde o to, kolik jich tady je, ale aby
pochopili, že tuto oblast musí vzít na vědomí, řešit její místo a
podporu, aby si to vzali za své. Aby další vlády (z čehož máme hrůzu,
protože už jánevímpokolikáté jim budeme vysvětlovat základní atributy
sociální ekonomiky) už došly k tomu, aby i v Česku získala sociální
ekonomika systémovou podporu. Všem těmto lidem totiž musíme neustále
opakovat, že sociální stát slábne všude v Evropě, že je lepší
podpořit aktivitu lidí než donekonečna zvyšovat sociální výdaje. Našich
několik desítek tradičních zaměstnavatelů zdravotně postižených
i další nová sociální družstva, která zaměstnávají na 7000 osob
(včetně osob se zdravotním postižením), jsou vzorem, příkladem. Pokud
budou vznikat další a společně získají potřebnou podporu, tyto tisíce a
dalších mnoho znevýhodněných neskončí ve frontách na
úřadech práce.
Jak za současné situace výrobním družstvům
pomáháte?
Tak jako řada ostatních firem, i naše přichází o zakázky. Poptávka
klesá. Jak v Česku, tak v zahraničí. Nejvíce zasaženi jsou ti, kteří
byli přímo navázáni na velké nadnárodní koncerny. Nehraje roli, zda se
jedná o běžná družstva, nebo družstva sociální. Odběratelé jsou
zdrženliví a odkládají objednávky. Proto nyní, víc než kdy jindy, daleko
intenzivněji hledáme další a další možnosti odbytu. Zejména se snažíme
najít nové příležitosti v kooperacích. Pořádáme akce, na kterých je
možné získat kooperační partnery. 22. dubna šest našich družstev
vystavuje na Autosalonu v Bratislavě, který je doplněný veletrhem
kooperací a subdodávek C.S.I.L./CARplast. Na něm budeme pořádat semináře,
na kterých budeme nabízet své volné kapacity. Volné výrobní kapacity
budeme nabízet i na trhu zaměřeném na životní prostředí Grüne Woche
v Postupimi. To jsou jen příklady, jakých jsou desítky. Hledáme další
možnosti jak členská výrobní družstva dostat do tendrů na státní
zakázky, do výběrových řízení Evropské komise apod.
Příští Mezinárodní evropské konference o sociální
ekonomice se bude konat ve Švédsku.
Ano, v listopadu tohoto roku, v době jeho předsednictví Evropské unii.
Bude navazovat na závěry této konference a udělá nějaký ten krok
kupředu, hlavně v teoretické oblasti.
Měli jsme tu silné zastoupení z Evropské unie. Byl tu i komisař Dr.
Vladimír Špidla. Prostřednictvím našich zástupců, které máme
v evropském Hospodářském a sociálním výboru, chceme prosazovat, aby
i další závěry pro uznání, posílení a rozvoj sociální ekonomiky
souzněly s našimi zkušenostmi, zájmy a potřebami. Aby se legislativa
Evropské unie a její doporučení přizpůsobily specifickým potřebám
tohoto sektoru a byly doporučovány národním vládám. Na to už snad budou
víc slyšet. Bohužel, v České republice (pokud se o sociální ekonomice
vůbec hovoří) se většina lidí domnívá, že je to záležitost pouze
nástrojů a podpory z centra, dejme tomu vlády, ministerstev. Ale v zemích,
kde má sociální ekonomika delší tradici a základnu, hrají nesmírně
důležitou roli regiony. Obce, města a samosprávné celky. Takže
především jejich funkcionáři by se i v Česku měli starat o to, aby
problematika podpory sociálního podnikání (ve prospěch jejich občanů,
řešení místních problémů, vyplňování děr na trhu poptávky) byla
systémově řešena. To ale v Česku téměř nikomu nedochází.
Mluvili jsme o handicapovaných, s jejichž zaměstnáváním
máte největší zkušenosti. Jak v zemích s fungujícím systémem
integrace přistupují k handicapovaným?
Takový člověk se nejdřív dostane do diagnostického střediska, kde může
strávit až týden. Odborní pracovníci vyhodnotí jeho možnosti a
předpoklady vycházející z jeho dispozic – zbytkového pracovního
potenciálu – tj., v čem je schopen se zapojit do pracovního procesu a
osobně se rozvíjet i přes svůj handicap. To je první fáze. Potom jde do
nějaké formy rekvalifikace, kde se naučí to, co je schopen dělat, a
rozvíjí svoji dovednost. Třetí fází je, že pracuje v nějakém týmu,
kde je soustředěno více takových lidí jako on, aby se se svou prací sžil.
Buďto tam zůstane, anebo je začleněn v rámci standardních podniků do
volného trhu práce. V USA jsme projeli řadu firem zaměstnávajících
handicapované lidi, kteří prošli tímto procesem. Naučili se být
soběstační, díky čemuž přestali být tolik závislí na pasivní státní
podpoře. Zkrátka, není to tam jako v Česku: „Já jsem invalida, státe,
starej se.“
