Městská hromadná doprava důležitou součástí cestovního ruchu

• hl. m. Praha dává více než polovinu svého rozpočtu do dopravního systému • ideální pro cestování Prahou jsou krátkodobé časové jízdenky (jednodenní, třídenní či sedmidenní) • revizoři jsou instruováni, aby k zahraničním návštěvníkům přistupovali s větší tolerancí • můžete si objednat libovolnou trasu historickou tramvají • při zavádění turistické karty narážíme na problémy, ale chceme je vyřešit ve prospěch našich zákazníků • eliminaci černých pasažérů pomáhá mnoho různých faktorů • Muzeum městské hromadné dopravy má dobrý zvuk • při stavbě metra se používají unikátní technologie • 

O významném, ba strategickém postavení Prahy v rámci českého a evropského průmyslu cestovního ruchu toho bylo napsáno hodně. A protože městská hromadná doprava sehrává v evropských metropolích klíčovou roli, dovolil jsem si před hlavní turistickou sezonou o rozhovor požádat předsedu představenstva a generálního ředitele Dopravního podniku hl. m. Prahy Ing. Milana Houfka.
Městská hromadná doprava je důležitou součástí našeho města, nejen pro jeho obyvatele, ale i jeho návštěvníky, kterým pomáhá lépe se seznámit s životem zde. Dříve byl během letních měsíců patrný velký pokles poptávky po našich službách, dnes je situace jiná. Školáky a rekreující se Pražany nahrazují turisté a velký rozdíl mezi normálním rokem a prázdninami již není. Turismus nám na jedné straně přináší stále více problémů, na straně druhé více klientů. Naší dlouhodobou snahou je nabízet pravidelným, ale i náhodným zákazníkům stále lepší služby v oblasti pravidelnosti a informování.

Jaké bude letošní léto v městské hromadné dopravě?
Podle mého by mělo být klidnější než například v minulém roce, kdy se pracovalo na mnoha místech tramvajové sítě současně. Letos z mnoha důvodů nebudeme „zatěžovat“ Pražany a návštěvníky tolika výlukami. Naopak pro návštěvníky Malé Strany a Hradčan bude situace lepší než v současnosti. Ve druhé polovině června bude ukončena rekonstrukce Karmelitské ulice na Malé Straně, čímž by se měla celá oblast výrazně oživit, rozpadlé chodníky i zdevastovaná tramvajová trať jsou minulostí. Objeví se tam zeleň, tak jako již v části v blízkosti Újezda, která prošla rekonstrukcí loni na podzim.

V jednom asijském městě kdysi havaroval městský autobus. Při té příležitosti se zjistilo, že pouze pět ze zhruba osmdesáti pasažérů mělo jízdenku. Věřím, že pro některé z našinců je jezdit načerno vzrušujícím sportem. Pro některé ze zahraničních návštěvníků Prahy možná také. Asi by to chtělo daleko více a důrazněji informovat. Distingovaní Angličané na to před pár set lety vynalezli účinný vzdělávací nástroj – pendrek. Tím se ovšem nepřikláním k tomu mlátit neplatiče. Míním to obrazně. Snížení poměru černých pasažérů totiž podle mne může účinně napomoci především strach z represe (čím větší, tím účinnější) a osvěta.
Podle zkušeností z posledních měsíců počet černých pasažérů v našich prostředcích klesá, což nás samozřejmě těší. Mohli bychom dlouho diskutovat o tom, co vedlo k příznivému trendu, ani ten nás však neuspokojuje. Stále se snažíme všechny naše zákazníky co nejlépe informovat o možnostech tarifu, ale i o postizích za „černou“ jízdu.
Všechny informační materiály vydáváme ve třech jazycích, vedle češtiny ještě v angličtině a němčině. K dostání jsou v šesti střediscích dopravních informací, ale také v mnoha hotelích a restauracích. Především ve stanicích metra v centrální části města se snažíme poskytnout cestujícím kvalitní informace o tom, jaký jízdní doklad mají použít, aby se nedostali do sporu s našimi revizory. Pochopitelně, při počtu cestujících občas dochází ke konfliktům s kontrolními orgány.
Musíme zde zdůraznit, že v počtu přijatých stížností jsme pod průměrem evropských metropolí. Navíc naše přepravní kontrolory instruujeme, aby k zahraničním návštěvníkům přistupovali s větší tolerancí v případě, že mají snahu si jízdenku označit nebo je označena špatně či z nějakého důvodu překročena její časová platnost.
Na druhou stranu mě mrzí, že dostávám přibližně jednou za měsíc dopis, v němž sice zahraniční cestující uznává, že jel „načerno“, že neměl jízdenku, ale že přesto chce vrátit 400 Kč, protože jsme si dovolili na zahraničního návštěvníka. Tvrdí, že máme být vůbec rádi, že do Prahy přijel, platí hotel a další služby. Pro tento případ mám jediné vysvětlení, za každou službu se platí a městská hromadná doprava není nikde na světě výjimkou.

No, třeba jsou u takových rádi, že k nim vůbec někdo přijede… Již jsem naznačil. Jsou země, kde se jezdí převážně načerno. Třeba i na střechách vagonů. Pak jsou jiné – viz kolébka pendreku, kde vás nekompromisně kontrolují nejen při vstupu, ale i při každém opouštění placených prostor.
Mám-li doporučit návštěvníkům Prahy jízdní doklad, který jim umožní bezstarostné cestování, ideální jsou krátkodobé časové jízdenky (jednodenní, třídenní a nebo sedmidenní). Při prvním nástupu do vozidla nebo do prostoru metra jízdenku označíte a už stačí jediné, mít ji stále při sobě, pro případ kontroly.
Navíc pro většinu turistů z ostatních evropských zemí není naše jízdné příliš drahé. Výše zmiňované krátkodobé jízdenky pořídíte v přepočtu od 3 do 8 euro, což je cena, za kterou v mnohých západních metropolích nepořídíte ani jednotlivou jízdenku.

Co se týče městské hromadné dopravy, a to nejen v Praze, sebepodceňování rozhodně není na místě.
Myslím, že zde platí jedno staré rčení, že doma není nikdo prorokem. Loni na podzim jsme hostili zasedání Řídícího výboru UITP, nejvyššího orgánu mezinárodního sdružení dopravních podniků, a kolegové z ciziny velice kladně hodnotili naši městskou hromadnou dopravu. Přesto jsme doma velice často kritizováni.
Navíc vrcholný představitel UITP, pan Mayer z Kolína nad Rýnem, který byl v Praze naposledy v roce 1992, řekl, že je udiven, kam se Praha během devíti let dostala.

Když já bych se raději vozil, zejména teď, kdy už je teplo, plošinovými tramvajemi.
Během deseti let svého provozu si získala vysoké renomé nostalgická linka č. 91, na kterou vypravujeme dvounápravové vozy, se kterými se Praha rozloučila na jaře roku 1974. Cestující si tak mohou zavzpomínat na to, jak se cestovalo před téměř třiceti lety a dříve.
Pravidelná linka vyjíždí na svou trať centrem o sobotách, nedělích a svátcích odpoledne, ale ti, kteří se s ní chtějí svézt v jiném termínu, nemusí rozhodně věšet hlavu. Pořádáme speciální jízdy na objednávku našich zákazníků (s incomingovými agenturami jsme v kontaktu). Ti si u nás mohou objednat v zásadě libovolnou trasu, v čase, který jim vyhovuje.

I třeba za nočním přípitkem nad Prahou na nově rekonstruované a celou noc osvětlené Petřínské věži, s následným rautem v jejím přízemí a shlédnutím výstavy génia, který se neproslavil, Járy Cimrmana, instalované v podzemí?
Třeba i tam. Ostatně vedle toho, že to bude stylové, organizátoři optimálnější dopravu nezajistí. Autem či autobusem se na Petřín nesmí. Takže, historickou tramvají na Újezd, odtud lanovkou na Petřín a po skončení programu příjemnou procházkou ke Strahovskému klášteru na Dlabačov, odkud pojede naše historická tramvaj.
Když jsme u lanovky na Petřín, v rámci jejího vyčlenění ze systému městské hromadné dopravy chceme dát do pořádku zejména její dolní stanici a zavést na ní samostatné jízdné, vždyť je to jedna z nejvýznamnějších pražských atrakcí.

Co pražská turistická karta?
V této oblasti bohužel stále narážíme na problémy. Společně s Pražskou informační službou, muzei a turisticky zajímavými cíli jsme přesvědčeni, že je to věc, která by Praze a návštěvníkům města hodně pomohla, stejně jako je tomu v jiných městech. Zatím ale neumíme vyřešit to, že se na kartě podílí několik subjektů s rozdílným zaměřením. Existuje jakási náhražka – třídenní jízdenka s připojenými slevovými kupony na vstupy do některých muzeí a na Pražský hrad.

Často jezdím hromadnou dopravou. Ono se po Praze ani jinak nedá. Jsme-li u problémů a jejich řešení, dovolte mi konstatovat, že poslední dobou v dopravních prostředcích pozoruji daleko více městských strážníků a policistů.
Spoluprací s bezpečnostními složkami, městskou i republikovou policií, se snažíme řešit nepříjemnou situaci, se kterou se Pražané a návštěvníci setkávají. Naším cílem je, aby se cestující při svých cestách nesetkávali především s bezdomovci a kapesními zloději, kteří nepřispívají spokojenému cestování.

Ono se okrádá nejen v Praze. A možná dokonce daleko více, jak v devátém vydání Všudybylu loňského roku ilustroval pikantní zmínkou Václav Klaus (str. 9). Velká kumulace lidí bude vždy lákat kriminální živly. Nicméně raději k něčemu pozitivnímu. K Muzeu městské hromadné dopravy Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, o němž jsem psal v loňském pátém vydání (str. 16). Je, pokud ne nejlépe vedené, pak jistě jedno z nejkvalitnějších.
Muzeum městské hromadné dopravy letos slaví malé jubileum, toto je desátá sezona, kdy je přístupno veřejnosti a s potěšením musím konstatovat, že o naši expozici je stále větší zájem. Rozhodně se máme čím pochlubit, navíc většina vozidel-exponátů byla ministerstvem kultury vyhlášena kulturní památkou.
Zde platí to samé co jsem řekl o nostalgické lince, otevřeno máme o sobotách, nedělích a svátcích do poloviny listopadu, ale po předchozí domluvě velice rádi přivítáme návštěvníky i v jiném termínu.
Naší snahou je na začátek každé sezony připravit nějaký nový exponát, který by přilákal další návštěvníky. Kdo do střešovické vozovny zavítá, uvidí tramvajové vozy od devatenáctého století po současné, autobusy, ale také trolejbusy a nejstarší vozy pražského metra. Mnozí z Pražanů si ani neuvědomují, že vozy, které je svezly v roce 1974 při premiéře nového dopravního prostředku už pražským podzemím nejezdí.
Během deseti let Muzeum městské hromadné dopravy prokázalo svou životaschopnost, především seznamuje s vývojem oboru, který je dnes pro město nepostradatelný. Hodně návštěvníků si také přijde zavzpomínat, vždyť městské dopravní prostředky, to je také kus našeho života. Kolik příhod příjemných, ale i těch opačných jsme v nich zažili.
A navíc je tu ještě jeden argument, když se náhodně bavím se známými, zjišťuji, kolik z nich jezdilo na studiích jako průvodčí či řidič městské hromadné dopravy. Některé zlé jazyky tvrdí, že kdyby všichni, kdo kdy pracovali či byli na brigádě u pražského Dopravního podniku, měli volnou jízdenku, půlka Prahy by jezdila zadarmo.

Při svých rozmluvách s Janem Horalem, mj. majitelem hotelu Duo na Proseku, ale třeba i s ředitelem hotelu Troja v Kobylisích Jaromírem Janyškou oba shodně konstatovali, že zavedením metra velmi zhodnotí pozemky a reality v daných lokalitách. Zkrátka, „už aby to metro bylo…“
Věřím tomu, že obyvatelům dotčeným lokalit se zdá, že výstavba nových tratí metra nebo i tramvají probíhá pomalu. Jsou sužováni různými omezeními, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že hlavní město Praha dává do dopravy více než polovinu svého rozpočtu. To není v okolních zemích běžné.
Jedním z důvodů je to, že do politických změn v roce 1989 byla infrastruktura naprosto zanedbávána. Setkáváme se s tím téměř každodenně, nejen na silničních okruzích, ale potvrzuje to i fakt, že málokteré ze satelitních sídlišť kolem Prahy bylo napojeno na metro. Zavedení metra do okrajových oblastí města přináší jejich nebývalý rozvoj, jak o tom svědčí situace okolo stanic metra Zličín a Černý Most, kam podzemní dráha přijela v devadesátých letech. Podobný dopad bude mít jistě i prodloužení metra na Severní město.
Výstavba metra v Praze je spojena s firmou Metrostav, která také staví nový úsek do Ládví. Ten je unikátní překonáváním Vltavy mezi Holešovicemi a Trojou. Vlaky metra budou využívat naplavovaného tunelu. Tato technologie výstavby byla u nás použita poprvé. Tubus tunelu se armoval a betonoval v suchém doku. Následovalo vyhloubení asi šest metrů hluboké rýhy ve vltavském dně. Hotový tubus byl nasunut do řeky a přikotven ke dnu během čtyřiadvaceti hodin. Momentálně se na suchu betonuje druhý tubus.
To jsou věci, které stojí za to, aby se jimi Praha pochlubila i v mezinárodním měřítku.

www.dp-praha.cz