Město Pražského Jezulátka
25. 02. 2001
Pražské Jezulátko
Originální soška Pražského Jezulátka je 47 cm vysoká a je z vosku,
dřeva a textilu.
Nachází se v oltáři kostela Panny Marie Vítězné a sv. Antonína
Paduánského v Karmelitské ulici v Praze na Malé Straně. Kostel patří
řádu Bosých Karmelitánů, který sem byl v době rekatolizace českých
zemí roku 1624 uveden císařem Ferdinandem II.
Původ Jezulátka
Do Čech se dostalo coby svatební dar dony Marie Manrique de Lara, která se
roku 1555 provdala za nejvyššího kancléře Království českého,
držitele řádu Zlatého rouna, významného českého šlechtice Vratislava
z Pernštejna. Když se dcera z tohoto manželství panna Polyxena provdala
roku 1587 za Viléma z Rožmberka, dostala i ona od své matky sošku jako
svatební dar. Jezulátko je považováno za symbol ochrany manželství a
rodinného krbu. Soška Jezulátka provázela ovdovělou paní Polyxenu i do
druhého manželského svazku se Zdenkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic. Roku
1628 pak paní Polyxena věnovala sošku pražským Bosým Karmelitánům.
Další osudy Jezulátka
Karmelitánskému klášteru se v době Třicetileté války dařilo špatně.
Po obsazení Prahy sasským vojskem, roku 1631, klášterní bratři uprchli.
Soška byla poškozená a zapomenutá až do návratu bývalých noviců řádu
Bosých Karmelitánů. Po svém zrestaurování se Pražské Jezulátko stalo
nedílnou součástí upravovaného kostela. Jeho uctívání začalo nabývat
na rozmachu. Víra v zázračnou moc Jezulátka byla např. posílena při
vpádu Švédů na Hradčany a Malou Stranu v roce 1648. Jeho sláva se
rozšířila přes oceány na další kontinenty po celém katolickém světě.
A tak je dnes Pražské Jezulátko daleko větším pojmem ve Španělsku,
v latinské Americe, ale třeba i na Filipínách, než v zemi a městě, kde
je domovem.
FITUR Madrid
Otevírají se brány
Středa 31.1.2001 Otevírají se brány veletrhu cestovního ruchu
FITUR 2001 v Juan Carlos I. Exhibition Centre Madrid. Jsou tu stánky ze
všech oblastí světa. Moderní výstaviště, sympatické svou
nepředimenzovanou rozlohou, překvapuje estetickou úrovní expozic. Je to
především pavilon Španělska, ve kterém jsou samostatně představeny jeho
jednotlivé oblasti. Na rozdíl od expozic jiných států, které zachovávaly
více méně tradiční ráz, se regionální expozice Španělska vyznačovaly
(mimo své monumentality) takřka scénografickým pojetím. Samozřejmostí
byly velkoplošné obrazovky, projekce, repliky historických artefaktů, živá
vystoupení i kostýmované skupiny. Dá se říci, že regionální expozice
naznačily nový trend v pojetí prezentací, které připravují autentický
zážitek a vtahují diváka do inzerovaného reálu.
Mimořádný ohlas Pražského Jezulátka
Hlavní město Praha se veletrhu v Madridu zúčastnilo poprvé. Libreto
expozice se opíralo o historii vzájemných česko-španělských vztahů a
vyúsťující v symbolice Pražského Jezulátka Expozice zároveň
upozorňovala na komplex výstav „Sláva Barokní Čechie“,
která je nejbližší hlavní očekávanou událostí kulturního života
v Praze. Z prvotních ohlasů se dá říci, že stánek hl.m.Prahy měl
úspěch. O informace o Praze, neúnavně a vždy s milým úsměvem
podávané pracovnicemi Pražské informační služby, byl veliký zájem, což
dokládají i stovky a stovky rozdaných informačních brožur. Replika
Pražského Jezulátko pak měla ohlas mimořádný. Byla oblíbeným a
vyhledávaným objektem kameramanů a fotografů.
Tisková konference hl.m. Prahy
1.2.2001 Na stánku hl.m.Prahy se uskutečnila tisková konference za
účasti radního hl.m.Prahy RNDr. Igora Němce. Byly prezentovány stěžejní
akce v Praze s důrazem na nabídku pro španělsky hovořící země.
Expozici hl.m.Prahy navštívil velvyslanec ČR ve Španělsku pan Povejšil,
který ocenil její nápaditost. Zdůraznil význam cestovního ruchu nejen po
stránce primárního ekonomického přínosu, ale také jako významného
zdroje informací o zemi, jako fenoménu, který usnadňuje diplomatická,
politická a ekonomická jednání. K významným hostům stánku se bezesporu
řadí také delegace Podvýboru pro obchod a cestovní ruch Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR vedená jeho předsedou panem Langem.
Španělský tisk reagoval velmi pozitivně
2.1.2001 Radní hl.m.Prahy RNDr. Igor Němec předává dvě Pražská
Jezulátka dvěma ženským klášterům Bosých Karmelitánů sídlícím
v Avile. Věrné repliky, včetně několikerých šateček, mu pro tento
účel věnoval opat řádu Bosých Karmelitánů v Praze Předávacího
ceremoniálu a svěcení Pražského Jezulátka se za španělskou stranu
zúčastnil převor řádu Padre Juan Bosco. Na tento akt španělský tisk
reagoval velmi pozitivně.
PhDr. Karel Novák, CSc.
Na návštěvě ve středověku
Všudybyl se zeptal radního Igora Němce na pocity
z předávacích ceremoniálů.
Předání se uskutečnilo ve Avile, která si až do dnešních dnů uchovala
výrazně středověký ráz. Město je obehnáno přes 2 km dlouhým pásem
gotických hradeb. Kláštery Bosých Karmelitánek patří mezi ty
s nejtužší klauzurou. Dívky, které vstoupí do kláštera a složí
řeholní slib, jej už nikdy neopustí. Jejich řeholní život má specifické
aspekty. Tvrdě pracují. Nocují na holé pryčně (nesmí být přikryté)
atd. Obřad předání replik Pražského Jezulátka v obou případech
probíhal v oddělených prostorách. Karmelitánky mají zapovězen jakýkoliv
fyzický kontakt se „světským“ prostředím. V klášterním kostele,
byly dvě oddělené prostory. Hroty mříží se vypínaly proti nám. Za nimi
se v pološeru nacházelo asi 20 řádových sester. Měl jsem hmatatelný
pocit, jako bych se propadl o několik století nazpět do středověku. Po
vysvěcení bylo Jezulátko zvláštním otáčecím zařízením dopraveno
sestrám. Po té zazpívaly své vlastní skladby a jednu španělskou
vánoční koledu. Zpívaly velmi krásně. Zapůsobilo to na mne nepopsatelným
dojmem.
Ve
druhém klášteře to bylo obdobné, až na to, že jsme se s Bosými
Karmelitánkami nesetkali v kostele, ale v hovorně klášterní budovy. Opět
obdobná scéna i procedura. Atmosféra jako z Goyových obrazů. Po obřadu
nám i ony zazpívaly. Představa moderního člověka o tomto způsobu
života je vysoce pravděpodobně děsivá. Skoro každý by se domníval, že
dopady na psychiku v tomto prostředí jsou katastrofální. Na nás však
sestry (co jsme mohli zahlédnout) působily svěže a úžasně vyrovnaně.
Vyzařovala z nich upřímná radost.
