Méně „vymýšlet“ a chodit nad rámec Evropské unie
27. 01. 2013
Rozhovor s prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Ing.
Zdeňkem Juračkou jsem 9. ledna 2013 zahájil anekdotou, kterou mi krátce
předtím vyprávěl prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Ing. Václav
Stárek: Medvěd, vlk a liška jdou hrát karty. Ještě než začnou, medvěd
varuje: „A jestli tady bude někdo podvádět, tak mu ten rezatej čumák
rozbiju…“
Vtip přímo dobový. Hodí se do kontextu začátku tohoto roku. Mě rovněž
štve to vzájemné podvádění a podrážení.
Loni se událo hodně věcí. Postavení Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
se výrazně stabilizovalo. Přispěl k tomu i náš k razantní vstup do
kauzy „metanol“. Spojili jsme se s výrobci a s Potravinářskou komorou a
snažili se eliminovat dopad důsledků celé aféry na systém obchodu a
napravit stav věcí a vztahů. Bohužel, musím konstatovat, že se opět
projevilo a nadále projevuje, že když se nechce, je to horší, než když se
nemůže. Přitom tragické následky kauzy „metanol“ poté, co naši
zákonodárci metanol iniciativně vyřadili z ranku látek podléhajících
zvláštnímu režimu, si koledují o bonmot (aniž bych jej vztahoval ke
konkrétní osobě), že „iniciativní úředník může být horší než
třídní nepřítel“. Chtělo by to méně „vymýšlet“ a chodit nad
rámec Evropské unie, a naopak dodržovat to, co Evropská unie přijala. Sem
patří třeba nařízení EU 178/2002 o sledovatelnosti, z něhož vyplývá,
že alkohol je potravina a kdyby se řádně evidoval jeho nákup a prodej –
což nejde jinak než prostřednictvím registračních pokladen s fiskální
pamětí – nemuselo to takhle daleko dojít. Nechat tak rozsáhlým způsobem
kvést černý obchod v této republice je hřích nejen na poctivých
obchodnících a restauratérech, ale na celém národu. Není možné nadále
stavět registrační pokladny jako problém politický, ale jako stěžejní
věc v ochraně spotřebitele. Bohužel, ta vůle tady není. Mě to velmi
mrzí a spokojený s tím nejsem a nebudu.
V cestovním ruchu je naopak nastartováno celkem dobře. Pokračuje základní
diskuse o novém zákonu o cestovním ruchu. Zákon dle mého názoru postaví
sféru cestovního ruchu na kvalitativně zcela jinou rovinu. Takže jsem jeho
příznivcem. Připomínkujme ho! Zajistěme tak, aby byl co nejlépe
připraven, a postavme tím pádem samotný cestovní ruch do co nejlepšího
světla. Hodně důležité je, v čí gesci je zákon připravován a jací
jsou na daném ministerstvu lidé. Nestavím totiž věci na ministerstvech, ale
na lidech, kteří tam pracují. Ti, kdo mají na ministerstvu pro místní
rozvoj na starosti cestovní ruch, ať beru náměstka ministra Michala Janebu
nebo ředitele odboru Aleše Hozdeckého, jsou solidní a odpovědní lidé a
rád s nimi spolupracuji. (A doufám, že to platí i opačně.) Mají totiž
„tah na branku“ a hlavně chtějí spolupracovat s praxí.