Pověst o Skalickém padělateli
Na skalické tvrzi zhřešil zeman. Vztáhl ruku na královské právo
ražení peněz. Ve sklepě tvrze shromáždil penězokazecké náčiní a
pustil se do zločineckého díla. Počínal si přitom tak dovedně, že dlouho
unikal spravedlnosti. Tak k nerozeznání byly peníze jím vyrobené od těch,
které vycházely z královské mincovny. O to přísnější měl být trest,
když zemanova činnost vyšla najevo. Sám král se chtěl vypořádat
s člověkem, který se pokusil znevážit jakost měny, tolik ceněné
v očích zahraničních kupců. Přitáhl s oddílem vojáků až ke
skalické tvrzi a nechal zemana vsadit do vězení. Uprostřed tmy a
žalostného osamění se dal zeman záhy na cestu pokání. Uprosil své
žalářníky, aby mu sehnali lipové dřevo a paletu barev. Slíbil, že do
vynesení rozsudku zhotoví pro krále dar. Snad se mu podaří obměkčit jeho
srdce, aby byl při posuzování viny shovívavý. Sotva dostal potřebné,
pustil se do práce. Nejedl, nepil a pracoval. Zdálo se, že je stravován
jakýmsi vnitřním žárem, který mu nedovolil vzdálit se od nehotového
díla. Když nadešel den soudu, nechal si král předvést viníka. Zeman padl
před svým pánem na kolena a s výrazem upřímné pokory mu podával práci.
Král i jeho rádcové užasli. Zemanovou rukou se proměnilo obyčejné dřevo
v obraz svítící jasnými barvami. Byl na něm namalován Kristus přibitý
na kříži. Pod ním zpodobnil klečícího kajícníka. Nebylo pochyb, že
tím klečícím je sám provinilý. Z výše svého utrpení hleděl na něho
Kristus. V jeho tváři nebylo zatvrzelé odsouzení, ale bylo z ní možno
vyčíst pochopení pro lidské slabosti a odpuštění. Král hleděl
střídavě na obraz, střídavě na zemana. Pochopil? Nikdo se neodvážil
porušit význam chvíle. Náhle vstal, přistoupil k zemanovi a pozvedl ho ze
země. Před užaslými zraky všech přítomných mu udělil milost. Zeman se
slzami v očích králi děkoval. Mohl se svobodně vrátit domů. To ale
ještě není konec příběhu. Kdybychom se domnívali, že se zeman po této
lekci polepšil, krutě bychom se mýlili. Sotva se trochu sebral po vězeňské
újmě, pustil se do padělání peněz s ještě větším zápalem. Snad
chtěl dohnat to, co zameškal v cele. Jeho nehodnotné peníze s ošizeným
podílem drahého kovu znovu zaplavily trh. Ale královo oko bdělo. Panovník
se záhy dozvěděl, že ten, kterému velkomyslně daroval milost, ho sprostě
podvedl. Přitáhl s velikým vojskem znovu před tvrz a snadno ji dobyl. Aby
zabránil zemanovi v páchání další nekalé činnosti, dal tvrz vypálit.
Zeman se zachránil na poslední chvíli, když vklouzl do tajné sklepní
chodby, jež ústila v nedalekém lese Vršky. Tam prý zakopal svůj zlatý
poklad. Dodnes se úzké prohlubině v lese říká „Zlatá jáma“. Zemana
již nikdo nikdy nespatřil.
Maškarní průvod Rybovou Lhotou, Třebištěm a Skalicí
23. 03. 2011
Tradice maškarních průvodů sahá do poloviny 20. století.
Dovolujeme si vám přiblížit jejich průběh včetně toho posledního,
5. března 2011, jemuž je věnována fotoreportáž.
Maškarní sdružení obcí Skalice, Rybova Lhota a
Třebiště
Každý rok
ve správný masopustní čas organizuje Maškarní sdružení obcí Skalice,
Rybova Lhota a Třebiště přípravu dalšího ročníku maškarního průvodu.
Vše začíná promítáním minulých „maškar“ v hospodě U Rumcajse
tři týdny před průvodem a následuje přípravná schůze. O týden
později je zahájena příprava kulis a alegorických vozů, domlouvání
scének, programu apod. Další týden se dělají poslední přípravy. Dva až
tři dny před dnem D se koná zabijačka a výroba specialit. Škrábou se
brambory na výrobu „skalické cmundy“. Obojí je během průvodu za menší
obnos nabízeno přihlížejícím.
Nastává sobota,
kdy se průvod masek s alegorickými vozy a občerstvením vydává na
tradiční trasu, na níž je v každé z obcí předveden kompletní program.
Náročný den je zakončen maškarním plesem. Po krátké noci se hned
v neděli dopoledne schází část nejvěrnějších, aby odstrojila vozy a
uklidila kulisy. Vybrané peněžní prostředky z průvodu a plesu se
používají na financování různých společenských akcí, zájezdů pro
členy Maškarního sdružení a děti, dětských dnů, karnevalů a
narozeninových darů pro jubilanty. Vybrané finance byly použity i na opravu
kostela ve Skalici. Maškarní sdružení nezapomíná na své členy ani při
posledním rozloučení.
Každý ročník
má hlavní téma, kterého se jednotlivé scénky snaží alespoň částečně
držet. Dlouhá léta byl ředitelem Maškarního sdružení pan Vladimír
Podojil, který je i nadále aktivním členem a patří mu největší dík za
udržování této tradice, kterou je obec Skalice vyhlášena v širokém
okolí. I v přetechnizovaném 21. století, kdy už nezbývá tolik času,
Maškarní sdružení stále žije. V letech 2003–2004 vedl sdružení pan
Miroslav Vilímek ze Třebiště a po něm funkci převzal a ve vedení nyní
pokračuje Luboš Kostrba.
S průvodem
je spojena řada příprav, na nichž se podílí množství dobrovolníků.
Svým časem a nápaditostí přispívají k báječnému průběhu celé akce.
Těmto všem je třeba vyslovit velký dík, protože bez nich by skalické
maškarní průvody nebyly tím, čím dnes jsou. Nezbývá než si přát, aby
i v dalších letech tento zvyk obveselování místních obyvatel
i návštěvníků pokračoval a dal jim zapomenout na starosti všedních
dnů. Tímto zveme všechny, kdo máte chuť se bavit, na další ročníky.
Naše hlavní heslo zní: „Udělej si každý masku a podpoř tu skalickou
chásku!“
