Protož tu mnoho bylo jednoho druhému právě na odpor; čehož k spravení a srovnání jiní divného subtylného hlav lámání užívati musili: až sem se divil, že nad ledadrobnými^^1^^ věcmi, z nichž se některá v tisíci sotva letech přihází a za velmi málo stojí, tak se hříli a potili; a to s nemalou hrdostí. Nebo čím kdo více hradbu probořovati, leckdes mezeru protrhnouti a zase zatarasovati uměl, tím více sobě se líbil, a jiní naň ckali. Někteří však (i oni vtip protírajíce^^2^^) vstupovali oněm na odpor, že tak a ne onak se hraditi aneb mezeřiti má, volajíce. Tož byly roztržitosti a hádky, a rozstoupíce se maloval ten tak, onen onak, každý k sobě diváky vábě.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, L.P. 1623
^^1^^ nepatrnými, ^^2^^ rozum brousíce

Maloval ten tak, onen onak, každý k sobě diváky vábě

Kdekdo tleskal Československu vyklízejícímu mapy světa a svá tradiční odbytiště. Ale co firmy a lidé, co kvůli těm ovacím přišli o práci? Mohou mít něco z rozpínavosti ekonomik cizích zemí?
Pokud si uvědomí, že hybnou silou tržního hospodářství je spotřeba, tedy kupní síla, a že část peněz na jejich mzdy a zakázky se může do systému dostávat také díky útratám turistů, pak snad. Avšak když se neví, že se neví, když si převážná část populace včetně ekonomických stratégů plete tržní platformu cestovního ruchu s cestováním a užíváním si nebo dokonce coby „pátá kolona“ dusí její výkonnost, je to horší, než když se nemůže. Jak má Česko od spotřebitelů z dynamicky rostoucích ekonomik inkasovat víc peněz, když ti je raději jezdí utrácet tam, kde jsou vítáni? Do těch zemí Evropské unie, v nichž mají jasno, že je třeba nejen vyrábět, těžit či pěstovat, ale taky budovat a hájit svá odbytiště. A tak nejen proto se na chabě navštěvovaná místa České republiky s nízkou kupní silou a vysokou nezaměstnaností, ale i na státní pokladnu, hodí podobenství, které v jednom z mých rozhovorů použil zemský rabín Karol Efraim Sidon: „Když vás zvou na návštěvu do chronicky rozhádané rodiny, omluvíte se nejspíš, že jste bohužel pro ten večer zadán. Ale návštěvu u příjemných lidí neodmítnete, ani když jste už u nich párkrát byl. Protivné hospody zejí prázdnotou a příjemné, ač nejsou hned za rohem, praskají ve švech.“
Jaromír Kainc