Let's make things better
Philips

Má země si pro mě přijela

• člověk se těžko může odvážit soudit dvanáct tisíc lidí, kteří přišli o práci • ostatní renomované společnosti rušily lety, avšak tým ČSA se dokázal postarat • našinec zažije skvělý pocit, když vidí své letadlo s českými výsostnými znaky • ČSA, které jsou zřejmě největším českým podnikatelským subjektem v oblasti cestovního ruchu, České republice špatnou reklamu rozhodně nedělají • co návštěvníka Česka čeká po příletu, to je už jiná • není to jenom ve státní propagaci • pokusme se udělat svět lidí celkově lepší •

Doba je, byla a bude už taková, že kdo se o sebe nedokáže postarat sám, či nemá-li někoho, kdo by se o něj postaral, má prostě smůlu. V říši přírody ti, kdo se o sebe nedokáží postarat, umožňují přežít jiným, a ve sféře lidí, a to i na trhu práce a podnikání, opouští scénu. Nedávno se mi ozval jeden můj známý, že byl svědkem události hodné zaznamenání. Jan Tatoušek je marketing segment manažerem divize Components společnosti Philips. Má na starosti otázky poznání trhu a tržní strategie divize v segmentu výpočetní techniky v celosvětovém měřítku. Proto je součástí jeho práce velmi často létat. Letecká doprava nyní prochází jistou očistnou zkouškou. Trh zkouší, jak kdo obstojí. Své vyprávění Jan Tatoušek začal konstatováním:

Na cestu do Belgie jsem si vybral trošku černý den
Často létám do Bruselu. Letos jsem tam byl asi patnáctkrát. Na svou poslední cestu do Belgie jsem si vybral trošku černý den. Sabena zrovna vyhlásila úpadek. Už po příletu byla na letišti patrná nervózní atmosféra. Viděl jsem hloučky zaměstnanců Sabeny, kteří si povídali o tom, co bude. Na cestě zpátky to ale bylo daleko dramatičtější. Jen jsem dorazil na letiště, už bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Všechny monitory svítily červeně. Sdělovaly, že kvůli protestním akcím zaměstnanců Sabeny je provoz narušen. Letiště bylo plné lidí. Spousty světel, televizních štábů, novinářů… Ozývaly se nejrůznější výkřiky, potlesk, pískot a já za chvilku zjistil, že letiště je plné protestujících zaměstnanců Sabeny. Před vchodem do tranzitního prostoru jich zhruba dvacet leželo na zemi. Nedalo se projít. Letiště bylo ochromeno. Řada cestujících byla rozčilená. Vyloženě tam panoval vztek. Já jsem se ale nemohl zlobit. Člověk se těžko může odvážit soudit dvanáct tisíc lidí, kteří přišli o práci.

Na obrazovkách naskakovaly nápisy „cancelled“
Šel jsem k přepážce Českých aerolinií. Tam již postával hlouček lidí. Čekali jsme, co se bude dít. Za přepážkou byli tři lidé z ČSA – dva delegáti z Belgie a jeden z Prahy. Řekli nám, ať vyčkáme, že situaci vyřeší. Zatímco jsme čekali, situace na letišti se zhoršovala. Výkřiky byly čím dál tím četnější a hlasitější. Na obrazovkách u odletů naskakovaly nápisy „cancelled“. Říkal jsem si: „To nevypadá dobře…“ Kolem prošla skupina. Byl v ní i jeden Němec, který se znal s někým od nás a říkal mu: „Měl jsem letět s Lufthansou, ale řekli, že už odtud dneska nic nepoletí. A navíc, že musíme okamžitě opustit letiště, protože policie chce vytlačit stávkující a není bezpečné tady zůstávat. Jedeme do hotelu. Ráno letím z Amsterodamu.“ Načež s rezignovaným výrazem odešel za svojí skupinou.

Čekejte tady, my se o vás postaráme
Trošku nás to zarazilo, ale čekali jsme dál. Za chvíli lidé z ČSA oznámili: „Tak, můžeme začít odbavovat.“ Dali nám palubní vstupenky a pokyn: „Nikam se nevzdalujte, čekejte tady a my se o vás postaráme.“ Potom jsme organizovaně odešli někam do suterénu, kde již byl přistaven autobus. Provezli nás garážemi, kotelnou, kuchyněmi a já nevím čím vším možným k nějaké zadní bráně. Vjeli jsme na letištní plochu snad vojenským vstupem. Tam nás vysadili. Pečlivě zkontrolovali zavazadla. Přísně prověřili vše, co se týče bezpečnosti. Pak jsme opět nastoupili do autobusu a vezli nás k letadlu. V autobusu nebyli jen lidé z Čech, ale i Belgičané, Jihoameričané… Říkal jsem si: „Co si asi teď myslí?“ Nemohli nevidět, že spousta ostatních společností lety zrušila.

Našinec pak zažije takový skvělý pocit
Když jsme přijížděli k letadlu, byla už v autobusu docela legrace. Lidé byli rozverní, protože cítili, že problém bude vyřešen, že je ČSA nenechají na holičkách. Našinec při tom zažije takový skvělý pocit, když vidí ocas svého letadla s českými výsostnými znaky: „Má země si pro mě přijela.“

Prostě na nic nezapomněli
Přivezli nás k letadlu. Delegát ČSA se ještě věnoval lidem, kteří měli nárok na „upgrade“, což se týkalo i mne, protože mám zlatou kartu. I tohle naši skupinu evidentně potěšilo. ČSA prostě na nic nezapomněly. Nastoupil jsem do letadla a tam zjistil, že to zase až taková náhoda a improvizace nebyla. Ono totiž ze strany ČSA šlo o dobře připravenou akci.

Tým ČSA to dokázal zařídit
ČSA věděly, že bruselský pozemní personál nefunguje, takže si dokonce přivezly vlastní personál z Prahy. Pomocníky pro vykládání a nakládání zavazadel i vyjednavače. Oba bruselští delegáti ČSA tam byli rovněž. Tým ČSA to dokázal zařídit. Doletěli jsme téměř bez zpoždění. Ačkoliv jsme prolétali velkými bouřkovými turbulencemi, lidé byli v euforii a bujaře pronášeli cosi ve smyslu: „Klídek, na ČSA je spolehnutí.“

Pane Tatoušku, už jste zmínil zlatou kartu. Pokud zůstanete věren Českým aeroliniím, jistě získáte i diamantovou. Hovořím o tom proto, že jste velmi častým pasažérem, létajícím mimo Českou republiku. Hlavním tématem prosincového Všudybylu je: „Jak je Česká republika vnímána v zahraničí“. Philips je zahraniční společností, která nás zřejmě vnímá pozitivně. Rozhodla se zde investovat, ale nejenom proto, že tu jsme šikovní lidé, ale i proto, že jí stát vytvořil zajímavé podmínky, aby zde chtěla investovat. Je tomu tak podle vás i v oblasti cestovního ruchu?
České aerolinie jsou zřejmě největším českým podnikatelským subjektem v oblasti cestovního ruchu a České republice špatnou reklamu rozhodně nedělají. Jsou společností (o tom se i během onoho letu několik lidí zmínilo), která i v turistické třídě podává něco lepšího, než jen obligátní housku. ČSA mají velice dobrou úroveň a za letiště Praha Ruzyně se také rozhodně nemusíme stydět.
Jak je ale turista k návštěvě Česka inspirován a co jej případně čeká po příletu, to je už jiná. Zdá se mi, že si spoustu informací musí pracně vydobýt a že bychom v tomto ohledu měli být mnohem vstřícnější. Ono to není jen ve státní propagaci. Je to v nás. Pokud se v zahraničí ocitám někde ve společnosti, často se setkávám s tím, že naši lidé nemluví o své zemi moc pozitivně. Pořád si na něco stěžují, většinou jde o naše interní malichernosti. Cizinci to nečekají. Nevědí, jak se na to tvářit. Nikdo jiný jim takové věci neříká. Mně to většinou nedá a říkám takovým lidem: „Proč jim to povídáte? Vždyť je uvádíte do rozpaků. Ten člověk si od vás odsedne. On to nechce poslouchat. Říkejte něco pozitivního, nebo neříkejte nic.“

Co ještě vzkážete čtenářům Všudybylu na závěr našeho povídání v čase předvánočním?
Firemním sloganem společnosti Philips je: „Let's make things better,“ což může znamenat: „Udělejme věci lepšími“. Já to ale vnímám jako: „Pokusme se udělat svět lidí celkově lepší.“ A věřím, že i u nás k tomu máme spoustu dobrých příležitostí.

www.philips.cz