Ale jakž sem je tu i tam v blátě váznouti, káleti se a máchati, natáhati a namáhati, též od dešťů, snihů, slot, metelic, zim, hork rozličná nepohodlí snášeti viděl; jako i na pasích¹ všudy na ně číhati, všecko jim přetřásati, vačky vyprazdňovati (an nic k zniknutí toho² hněv, trhání a sapání nepomáhal); tolikéž loupežnou po silnicích sběř outoky na ně činiti a duši jejich vždycky na šancích státi³ sem spatřil, zodnechtělo se mi toho.
Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce L.P.1624

1 v záloze, 2 k uniknutí z toho, 3 v největším nebezpečí

Loupežnou po silnicích sběř sem spatřil

[>]Hlavním tématem pátého vydání Všudybylu roku 2001 je doprava. Co by asi o té současné české napsal Jan Amos Komenský dnes? O neutěšeném stavu hrubě opotřebovaných, přetěžovaných pozemních komunikací? O zácpách a smogu ve městech? O spekulantech s pozemky schovávajících se za ekologická hnutí? O současné loupežné sběři vyžadující „mýtné“ za nesmyslné průjezdy či o gangsterech převlečených do policejních mundůrů? O leckdy pochybné bezpečnosti na silnicích? O profesionálních sebevrazích od velkých volantů nedodržujících povinné bezpečnostní přestávky. O nemastných neslaných pokusech silniční a dálniční policie je postihovat? A o neoslabujícím entuziasmu dopravců vydělávat na živobytí jen a právě tímhle kvaltováním nelehkým a nebezpečným? Zřejmě to samé, co před téměř čtyřmi sty lety. Pouze by použil modernější češtiny.
Jaromír Kainc