V pátek 14. září společnosti Centrum Babylon Liberec a Fair Play
Trend pořádaly „Den otevřených dveří“ a „Babylon Fun Expo“ se
seminářem věnovaným cílům incomingové turistiky. Díky tomu jsem pár
dnů předtím strávil příjemné odpoledne v rozhovoru s předsedou
představenstev obou společností Ing. Milošem Vajnerem, který je duchovním
i fyzickým otcem projektu největšího in door zábavního komplexu
v České republice. Část jeho vyprávění, a to i v souvislosti
s hlavním tématem osmého vydání, vám Všudybyl přináší.
Liberec je Babylon
Babylon je Liberec
28. 09. 2001
O čem jsem snil řadu let
Od roku 1980 do roku 1990 jsem žil v Holandsku. Měl jsem možnost cestovat
a vidět velký kus světa. Sledoval jsem, co lidi zajímá, v čem podnikají,
co z toho by bylo kde možné uplatnit. Po návratu do Československa jsem si
uvědomil, že u nás v republice není žádný ucelený zábavní park.
O jeho vytvoření jsem pak snil řadu let.
Hazard – společností chtěné i nechtěné dítě
V souvislosti s návratem do rodné země mne oslovili holandští
podnikatelé, zdali bych nechtěl dělat do výherních automatů. Musel jsem se
naučit úplně nové věci. Proti mému očekávání se vše rozjelo ne
lineární, ale geometrickou řadou. Firma Fair Play se v oblasti provozování
výherních automatů stala jednou z největších v České republice. Náš
byznys ale nebyl pouze o tom, že někomu něco dodáme a druhá strana si
s tím nějak poradí, ale spíše systém frančíza. Napsali jsme
knížku – manuál pro managery včetně daňových, právních
i technických věcí. Učili jsme stovky lidí, jak v tomto oboru podnikat.
A nejen je. Školili jsme pracovníky městských a obecních úřadů, jak na
nás. Hazard je zrovna taková komodita – společností chtěné
i nechtěné dítě – jako alkohol nebo tabákové výrobky. Pokud má mít
jeho provozování regule, musí být co nejčitelnější. Zakládali jsme
asociace. Oponovali jsme tvorbu vyhlášek. Eliminovali neřízené střely
z parlamentu a krotili řehtající úřední šimly. Ale dělá-li člověk
osvětu, zpravidla zanedbává vlastní firmu. To je jako doma. Chodí-li lidé
po schůzích, nemají čas uklízet. A tak se jim doma hromadí další a
další nepořádek, který přešlapují, protože mají pocit, že mají
vyšší poslání. Ale doma není nikdo, kdo by za ně uklidil. Zrovna tak to
chodí ve velkých firmách. Po několika letech funkcionaření v asociacích
jsem přišel na to, že takhle ne a předal vesla druhým.
Začal jsem naplňovat svůj sen
Vize in door parku počala nabývat na realitě. Poblíž Liberce jsem si
vyhlédl pozemky a pověřil osobu, aby mi prověřila, kdo jsou vlastníci.
Najednou jsem zjistil, že už tam jsou kolíky. Dotyčný ty informace pustil
dalším a ti si tam rozkoupili proužky pozemků jako „zelení“
v místech, kudy by měla vést dálnice. Těšili se, jak mne budou vydírat.
Řekl jsem si: zábavní centrum možná, ale ne na tomto místě.
V roce 1997 jsem chtěl udělat pilotní projekt malých zábavních
středisek, kde by byl bowling, atrakce pro děti i pro dospělé, který by
umožňoval aktivní trávení volného času. Chtěl jsem udělat velkou hernu.
Potřeboval jsem na ni prostor dva až tři tisíce metrů čtverečních.
Řekněme, takový malý kulturák. Rozhodil jsem sítě po Liberci. Zmínil
jsem se, že by to mohla být i malá továrna. A najednou přišla realitní
kancelář a řekla: „Máme pro vás fabriku, ale je desetkrát větší, než
jste chtěl.“ Po jisté fázi licitací jsme ji koupili. Byla to textilka.
Naprosto vymlácená. Na jaře jsme s hrůzou zjistili, že ani jedna střecha
není zdravá. Všechny kabely, vodovodní i topenářské trubky, vše bylo
vyrabované a zřejmě skončilo ve šrotu.
Babylon nejen kvůli jazykům
Původní záměr byl dát komplexu jméno Labyrint. Zastřešená plocha
reprezentuje pět fotbalových hřišť a v prvopočátcích jsme zde často
regulérně bloudili. Továrna byla rozdělena nesčetnými přepážkami,
propojena podivnými koridory apod. Když jsme např. šli do sklepů, kam byl
jenom jeden vchod, dělalo nám obrovské problémy jej vůbec najít. Potom ale
kolega přišel s myšlenkou, že se tady u nás na trojzemí mísí
čeština, polština a němčina… Jméno Babylon se mi líbilo nejen kvůli
jazykům. Dává prostor stylizaci. Vydal jsem se shánět peníze. První kolo
stálo investičně tři sta milionů korun a dnes už je tu proinvestována
miliarda. Naším cílem je vytvořit prostředí, ve kterém lidé zapomenou na
každodenní starosti.
České Monte Carlo
Postupně jsme otevírali jednotlivá střediska. Babylon je mozaikou
činností. Začínali jsme nákupním městečkem. Pak jsme otevřeli uzlový
komunikační prostor – diskotéku, kongresový sál a centrální kuchyni.
(Nyní je v provozu dvacet dva gastronomických středisek.) Potom jsme
otevřeli bowling, lunapark s trenažéry, dětskými prolézačkami, kolotoči
apod. Pak jsme zprovoznili malý sektor hazardního průmyslu – hernu
s výherními automaty, elektronickou ruletou a dalšími hrami. Následně
jsme otevřeli byznys centrum. Na něj jsou navázány další kongresové
sály. Potom čtyřhvězdičkový hotel s 230 lůžky a centrální podzemní
parkoviště o pěti stech stáních. Nakonec to, co k nám turisty a hosty
láká nejvíce – Aquapark. V této chvíli stavíme nahoře nad hotelem
živé kasino. Rádi bychom zde vytvořili něco jako malé české Monte Carlo.
To je však zatím hudba budoucnosti.
Integrace do místní infrastruktury cestovního ruchu
Tím to ale nekončí. Rádi bychom zde vytvořili zábavně naučné muzeum pod
patronací nadace Škola hrou, které jsme spoluzakladatelé. To vše by měl
být veliký magnet, který by k nám do Liberce přitahoval lidi, aby zde pod
jednou střechou našli komplexní vyžití. Neznamená to ale, že musí bydlet
v našem čtyřhvězdičkovém hotelu. Jdeme cestou integrace do místní
infrastruktury cestovního ruchu. Provozujeme malou turistickou kancelář,
která zprostředkovává ubytování v okolí od cca 150 Kč za noc. Děláme
zde Babylónské hry – klání měst a obcí mezi sebou. Je zde spousta
aktivit. Konají se zde koncerty a různá show, která si tu zpravidla
organizují pořadatelé kongresů, podnikových a VIP akcí. V zimě
provozujeme ski bus do Harrachova a Rokytnice nad Jizerou.
Na bázi synergie
Od hazardu jsem se tedy dostal k trochu jinému byznysu – turistickému
ruchu. Jsem přesvědčen, že většina věcí funguje na bázi synergie. Když
např. pojedete do Alp, jeden hotýlek je tam o ničem. Ale oni tam
z cestovního ruchu žijí i úplně dole, kde se nelyžuje. Vše mají
propojeno ski busy. Státní správa i místní samospráva mají tendenci
místní podnikatele netrestat, ale slušně zdanit a takto získané peníze co
nejvíce investovat zpět do rozvoje turistické, dopravní, informační a
bezpečnostní infrastruktury. Pokud jedete do rakouských Alp, už očekáváte
jistý komfort a opravdu jej tam najdete. Tamní radní a podnikatelé
pochopili, jak lze na turistice vydělat. V Česku, co se týče cestovního
ruchu, jsme pro něj po „sametové revoluci“ neudělali nic moc. A není to
jen o penězích.
Liberec je předurčen k modernímu turistickému ruchu
Jsem přesvědčen, že bychom se měli zaměřit především na domácí
turistiku, která je u nás podceňovaná. V oblasti incomingové turistiky by
pak bylo užitečné více vyzdvihnout spojení Liberce s Prahou. Jestliže
jsme v Liberci postavili takovýto velikánský celek, jsme si vědomi, že
nemůže fungovat bez spolupráce města a celého regionu. Když jsme otevřeli
vlastní hotel, všichni si zde mysleli, že přijdou o část klientely. Opak
je pravdou. Máme slušnou obsazenost a ta jejich se také zvýšila. Lidé do
Liberce nejezdí jen kvůli Babylonu. Je tu zoologická a botanická zahrada,
Ještěd se sjezdovými svahy a Jizerské hory s běžeckými tratěmi a mnoho
dalších turisticky atraktivních lokalit. Liberec je perfektním místem pro
jednodenní až týdenní pobyty. Z Prahy jste tu po dálnici za hodinu a
okamžitě se můžete vydat na pěší či cyklistické túry nádhernou
krajinou. Liberec je město, které je předurčeno k modernímu turistickému
ruchu a Centrum Babylon je již dnes jeho významnou dominantou.