Letiště Praha - evropská vzdušná brána
10. 07. 2007
První letadlo na ruzyňském letišti přistálo 5. dubna v roce
1937 v 9 hodin ráno. Byl jím Douglas DC-2 Československé letecké
společnosti na vnitrostátní lince Piešťany-Zlín-Brno-Praha. První
mezinárodní spoj na trase Vídeň-Praha-Drážďany společnosti Air France
zde přistál týž den v 10 hodin, a tak letos mohl váš podnik slavit
70. výročí od zahájení provozu na letišti Praha-Ruzyně. To bylo
konstatování, kterým jsem v souvislosti s hlavním tématem osmého
vydání Všudybylu zahájil rozhovor s výkonným ředitelem Letiště
Praha,s.p. pro obchod, marketing a provoz Ing. Jiřím Posem.
Sedmdesát let v tak mladém dopravním odvětví, jako je letectví, je hodně
dlouhá doba. Navíc náš národní letecký dopravce, České aerolinie, před
třemi roky oslavil osmdesát let existence, a to už se dá v obou případech
mluvit o tradici. Skutečnost, že naše letiště kontinuálně sedmdesát let
funguje na původním místě, i přes tak dramatický nárůst provozu, je ve
světě poměrně ojedinělé a potvrzuje velkorysost původního projektu. Rád
bych znovu připomněl, že projekt tzv. „Starého letiště“ v době
svého vzniku i dlouho po něm představoval architektonicky i funkčně
evropskou a světovou špičku, oceněnou Zlatou medailí ze světové výstavy
v Paříži 1937. My se dnes ve stejné lokalitě snažíme nastavit parametry
stávající i budoucí infrastruktury letiště tak, aby se v této špičce
udrželo.
I v dobách výrazného útlumu letecké dopravy ve světě rostly
výkony na zřejmě všech mezinárodních letištích České republiky. Vysoce
dynamický růst Prahy-Ruzyně ve Středočeském kraji (jak v druhém vydání
letošního Všudybylu na str. 20 podotýká jeho hejtman Ing. Jiří Bendl)
byl impozantní a v objemech cestujících a carga v absolutních číslech
stále je, byť se již nejedná o tak výrazné koeficienty.
Období pro roce 1990 bylo úsekem strmé dynamiky. Ta ještě eskalovala po
vstupu Česka do Evropské unie. Z pohledu provozovatele letiště bylo
hlavním úkolem zajistit jeho dostatečnou průchodnost. Ne vždy se to dařilo
v čase potřebném. Dnes, po otevření Terminálu Sever 2 a skokového
navýšení terminálové kapacity, jsme přes řadu opatření a dílčích
vylepšení stále limitovaní pomyslným „úzkým hrdlem“ – dráhovým
systémem. Nicméně z pohledu zbylé infrastruktury se dostáváme do pozice,
díky níž se teď můžeme důsledně soustřeďovat na obsah a kvalitu
ruzyňského letiště coby produktu. Tzn., aby to nebyl pouze prostý proces
odbavení cestujícího a letadla, ale zážitek v dobrém slova smyslu. Aby
cestující na Letišti Praha našel co možná nejširší spektrum služeb
v očekávané kvalitě a ceně. Jejich rozšiřování zároveň zvyšuje
potenciál výnosů z neleteckých komerčních aktivit, což je významná
kontribuce do hospodářské bilance letiště. Pakliže je letiště v tomto
segmentu úspěšné, může držet krok s celosvětovými trendy a
konkurencí. A to zejména výší poplatků hrazených leteckými dopravci na
úrovni pro ně přijatelné. Zkrátka nepřicházet o spoje a letecké
společnosti a získávat další.
Budování Airport City?
Ano, lze to tak nazvat. To je moderní koncept letišť, která se kromě
standardního procesu odbavení cestujících, zboží a letadel zaměřují na
celé spektrum aktivit mimoleteckých činností, na oblast komerčních
výnosů. Těmi nejjednoduššími jsou pronájmy obchodních prostor, reklamní
plochy a parkování. Největší a nejúspěšnější koncepty Airport City
jsou např. letiště Schiphol v Amsterodamu, Mnichov, letiště Incheon
v Soulu aj. Tato letiště jdou v rozvoji veřejné části – obchodních,
administrativních a zábavních center, výcvikových středisek atd. –
daleko dál. Přitahuji k sobě nejenom cestující, ale i necestující
veřejnost, což výrazně posiluje jejich výnosy z komerčních aktivit.
Zpátky k nám do Středočeského kraje. Dotkl jste se absence
paralelní vzletové a přistávací dráhy.
Ano, ta je potřebná pro udržení dalšího rozvoje ruzyňského letiště a
ošetření jeho potenciálu. Ten má nejen z pohledu spádové oblasti
„Velká Praha“, ale ve spolupráci s ČSA a aliancí SkyTeam, i coby
leteckého hubu, vstupní brány do střední a východní Evropy. Projekt
dráhy je připraven. V současné době probíhá příprava na proces
posouzení vlivu na životní prostředí a zpracování podkladů pro proces
výkupu pozemků, včetně materiálu, který pomůže ohodnotit tržní cenu
pozemků s ohledem na jejich budoucí potenciál.
Kdy by se mohla začít stavět?
Pokud by vše dopadlo podle nejoptimističtějších předpokladů, tak na
konci roku 2009.
Zájem létat z/na Letiště Praha v Ruzyni ilustruje i to, že se
drží v evropské špičce, co se týče kvality u řady poskytovaných
služeb.
Usilujeme o to, aby Letiště Praha dosahovalo špičkových provozních
parametrů. Ve všech aspektech, které dopadají na cestující z pohledu
komfortu cestování a na letecké společnosti z pohledu vícenákladů při
určité míře nepravidelností. Tomu napomáháme novou iniciativou,
vyhlášením programu „Service Level Agreement“, kdy se letiště zavazuje
k plnění vybraných kvalitativních parametrů ve vztahu k leteckým
společnostem a jejich handlingovým partnerům. Stejně tak tyto subjekty
žádáme, aby se i ony přihlásily k určitým standardům pražského
letiště. Projekt je na začátku. Zatím monitorujeme aktuální stav.
V průběhu letní sezony chceme diskutovat cílové parametry, které se
týkají kvality ve smyslu například nejdelší čekací doby odbavení na
přepážce, na bezpečnostní kontrole, přistavení autobusu, času doručení
zavazadel po příletu apod.
Pokud se komu ztratí zavazadlo, či dorazí-li pozdě některým
z dalších letů, málokdy je to způsobeno provozovatelem letiště. Na
téměř všech letištích toto zajišťují letecké společnosti a jejich
handlingoví partneři.
Letiště nabízejí infrastrukturu a letecké společnosti si mohou vybrat
některého z licencovaných handlingových zajišťovatelů. Na pražském
letišti ze tří. Handling tu realizují České aerolinie s téměř
šedesáti procenty výkonů, následované společností Menzies, která má
zhruba dvacet procent výkonů, a Handlingem Letiště Praha. Primárním
partnerem z hlediska kvality služeb je handlingová firma. Ta provádí
odbavení cestujících, zboží a letadel. Letiště do tohoto procesu
vstupují zajištěním disponibility a průchodnosti infrastruktury včetně
bezpečnostních kontrol, informačními systémy a v neposlední řadě
komfortem prostředí.
Kdysi, a už je to hodně dávno, jsem se byl díky panu Miroslavu
Černému podívat v Zurychu na tehdy unikátní automatickou karuselovou
třídírnu zavazadel. Dnes už podobným „Rolls Roycem“ (leč podstatně
novějším modelem) disponuje i Letiště Praha.
Ano, máme moderní plně automatizovanou třídírnu zavazadel, která během
hodiny dokáže vytřídit až tři tisíce zavazadel s potenciálem dalšího
navyšování kapacity. Tato technologie je osazena v novém Terminálu Sever
2. Slouží nejen k lokálnímu třídění zavazadel – doručení
zavazadla z odbavení na příslušný pás příslušné linky, ale zároveň
k uchovávání zavazadel v režimu předčasného odbavení významně
dříve, než je samotný odlet letadla. A zejména pak třídění
transferových zavazadel, které automaticky vytřídí na návaznou linku
včetně propojení do třídírny v terminálu 1. Samozřejmostí je vysoká
míra bezpečnosti třídění zavazadel s třístupňovou bezpečnostní
kontrolou.
Určitě bychom měli zmínit, že pokud někdo chce individuální
odbavení, pak může využít VIP servis Letiště Praha.
To je jedinečný produkt, který Letiště Praha nabízí, odbavení
cestujících mimo standardní režim. S veškerým komfortem procesu
individuálního odbavení včetně možnosti pro doprovod být
s odlétajícími až do poslední chvíle před odletem. Pražské letiště
si je vědomo této jedinečnosti a má v plánu tuto službu dále rozvíjet.
Disponujeme i řadou konferenčních prostorů. Ať už menšími ve VIP sekci,
kde jsme schopni umístit tiskové konference až do sedmdesáti účastníků,
tak nově, ve spojovacím objektu mezi Terminálem Sever 1 a Terminálem Sever
2, konferenčními sály s veškerým zázemím, které pojmou až tři sta
účastníků.
Na jaře jsem byl s cestovní kanceláří ESO travel v Číně. Letěli
jsme s Malevem přes Budapešť. Zatím totiž, kromě carga, do Prahy
z Dálného východu nelétá žádný dopravce. V pátém vydání Všudybylu
(str. 7) ministr dopravy Ing. Aleš Řebíček řekl: „Je třeba pokusit se
přilákat do Prahy nové linky, např. z Asie, které sem buď přivezou
byznysmeny a turisty, nebo Prahu budou mít jako letecký hub – přestupní
stanici do dalších evropských destinací.“ Pane inženýre, vyvíjíte
aktivity, abyste sem dostali např. některé z čínských leteckých
společností?
Zcela prokazatelně. Oblast dálkové přepravy je totiž pro budoucí rozvoj
letiště prioritou číslo jedna. Je to segment, který je v současné době
nejméně výkonný, a přitom má největší růstový potenciál. Tím
pomyslným milníkem pro nás bude vstup Česka do „Schengenu“ a s tím
spojené zjednodušení vízových formalit pro občany s vízovou povinností,
například pro Číňany. Tím se de facto v plném slova smyslu staneme
vstupní branou do Evropy. Nejenom z pohledu geografické výhodnosti, ale
i procesní jednoduchosti. Už jsme ve spolupráci s Ministerstvem dopravy
ČR, agenturou CzechTourism a bázovaným dopravcem ČSA absolvovali první
asijskou road show. Je velmi příjemné, že zrovna s Českými aeroliniemi,
protože dálkoví dopravci potřebují nejenom lokální potenciál, ale
i rozvoz do sdíleného teritoria, a ČSA jsou v tomto směru velmi kvalitním
produktem a zároveň jsou vstřícné obchodní spolupráci. Navštívili jsme
i Japonsko, kde jsme vedli jednání s Japan Airlines, Guangzhou, kde sídlí
vedení společnosti China Southern, která vstupuje do aliance SkyTeam. Byli
jsme také v Hongkongu, kde jsme vedli jednání se společností Cathay
Pacific a novým dopravcem Oasis, který nabízí low fare produkt na
dálkových letech do Londýna a Vancouveru a plánuje další rozšiřování
dálkových destinací. Kromě toho vedeme intenzivní jednání se
společností China Airlines, která do Prahy již dnes provozuje nákladní
lety a má potenciál i pro osobní přepravu. Připravujeme další sadu
jednání s dopravci, kteří jsou z našeho pohledu ve sféře největšího
potenciálu, což je Vietnam, jihovýchodní Asie, popř. Filipíny. Do oblasti
zájmu spadá samozřejmě i oblast Blízkého a Středního východu, kde
letectví prožívá neuvěřitelný boom jak v rozvoji infrastruktury
letišť, tak i dopravců, s kterými vedeme intenzivní jednání
o možnosti propojení jejich hubů s Prahou.
Pane inženýre, vaší hlavní parketou je marketing Letiště Praha.
Jaké jsou nosné pilíře jeho marketingové strategie?
Je to rozvoj potenciálu spádové oblasti „Velká Praha“, kam patří
Praha, Středočeský kraj a ostatní regiony, do a ze kterých bude výhodné
se přepravit přes pražské letiště. A to jak z pohledu dostupnosti, tak
i nabídky přímých spojení. Druhým pilířem je rozvoj produktu
pražského letiště jako letiště transferového a zároveň jako vstupní
brány do střední a východní Evropy. Letiště se profiluje mimo jiné jako
součást sítě globálních hubů aliance SkyTeam. Je v sousedství letišť
s dominantním zastoupením konkurenční aliance Star Aliance a nákladově je
v konkurenční výhodě. To vše nám dává významný potenciál pro
úspěšný rozvoj. Třetím je neustálé zkvalitňování samotného produktu
letiště, kterým by mělo být univerzální a nákladově optimalizované
Airport City. Atraktivní pro všechny účastníky procesu, ať to jsou
cestující, návštěvníci nebo poskytovatelé služeb. Nacházíme se
v období, kdy máme zájem a prostor daleko hlouběji reflektovat nároky na
infrastrukturu z pohledu na predikovaný rozvoj provozu. Využíváme
v široké míře transparentní incentivní cenovou politiku se záměrem
ocenit leteckým společnostem nejen nárůst kapacit na stávajících
destinacích, spojení do nových destinací, ale i schopnost zaplňovat méně
exponované provozní časy. Strategické směřování je, aby letiště
Praha-Ruzyně bylo univerzálním letištěm ve smyslu ošetření všech
segmentů letecké přepravy včetně low cost dopravců pod jednou střechou,
s možností ušít jim na míru některé dílčí procesy. Např. nástup
cestujících do letadel. Vzhledem k tomu, že disponujeme dostatkem místa,
můžeme se plně věnovat optimalizaci procesů v rámci celé infrastruktury.
Prvním krokem k tomu je analýza a případné vylepšení procesů ve
spolupráci s poskytovateli handlingových služeb a s využitím
nejmodernějších technologií, jako například samoobslužné odbavení nebo
s odbavením po internetu. Ale jak jsem podotkl, naším kritickým „úzkým
hrdlem“ je dráhový systém. Od toho se odvíjí zbytková kapacita v celé
infrastruktuře. Pracujeme proto s modelem typické špičkové hodiny.
Monitorujeme toto špičkové zatížení infrastruktury a hledáme konsensus
kvalitativních parametrů mezi všemi zainteresovanými stranami tak, aby
výsledkem byla přijatelná kvalita s co nejnižšími náklady. To vše ve
jménu udržení úspěšnosti pražského letiště a ošetření jeho
růstového potenciálu.