Kypr, kolébka vín (2)

Píše se duben 1291. Poslední místo v oblasti Palestiny a Sýrie držené křižáky, přístavní město Akkon, se stává cílem útoku vojsk sultána Al-Ašraf Chalíla. Přes udatný odpor útočníci pronikli do města. Velmistr templářů, Vilém z Beaujeu, je raněn. Povolává k sobě své spolubratry. Do čela jim určuje Theobalda Gaudina a dává veledůležitý úkol, odvést poklad templářů do bezpečí. 25. května odplula z Akkonu loď s nákladem střeženým skupinou rytířů, mezi nimiž je i templář Ekko. Loď nejdřív zakotvila v Sidonu, ale i zde se asi za měsíc objevuje sultánovo vojsko. Po poradě s bratry velí komtur Gaudin odjet na Kypr.

Na Kypru se ochránci pokladu setkávají se spolubratry, kteří tu spravují nemalý majetek včetně opevněného Limasolu, Jermasoia i Chirokitia. V příznivých podmínkách prosluněného ostrova se rodí výborné sladké hrozny, z kterých se vyrábějí vynikající vína. Templáři využívají možnost ukrýt svěřený poklad v sousedství jiných pokladů – sudů s temně rudým vínem. Jemná, sladká commandaria, jak bylo toto víno nazýváno, jim učarovalo. Ekko se setkává s místními obyvateli, kteří mu vyprávějí prastaré báje, v nichž lahodné kyperské víno často hraje důležitou roli. Poznávání výroby a ošetřování tohoto zázraku Ekko spojil se střežením svěřeného pokladu. Zbývající obránci hradu Akkon spolu s posádkami Tortosy a Atlídu, což byly poslední pevnosti v držení templářů, se na Kypr evakuovali v srpnu 1291.

Velmistr Gaudin část pokladu a dokumenty ponechává u sebe na Kypru, který se záhy stane cílem expanze Osmanů. Skupina rytířů pod vedením komtura Ekka opouští Kypr. Mají důležité poslání. Co vezou a kam? To ví pouze komtur Ekko. Dopluli do Benátek. Zde zakoupili koňský povoz a vydali se po prastaré Jantarové stezce přes alemansko-slovanský preceptoriát do pařížského Templu – sídla templářů. Po mnohatýdenních útrapách doputovali do komendy spolubratrů Čejkovic. Dobře zajištěná oválná templářská tvrz s rozsáhlým podzemím, které sloužilo nejen obranným účelům, ale i pro uchování vína, se komturovi velmi líbila. A nejen ona. Místní vína byla příjemně svěží. Stejně jako jeho spolubratři si potřeboval odpočinout. Velmi vhod mu v tomto čase přišla možnost uplatnit na Kypru nabyté poznatky o víně, a možná nejen poznatky. Po několika měsících byl připraven pokračovat v cestě. Část pokladu, převážně v podobě drahocenných zlatých předmětů, nechává v Čejkovicích. Po několika týdnech je v Teutonii, sídle dalšího zemského komtura. Zde se dozvěděl nejnovější zprávy o svém řádu. O porážce a těžkých ztrátách na životech spolubratrů a to, že je jedním z posledních rytířů, kteří prožili část života v bojích o Svatou zemi, a jediný, kterému bylo spolu s pokladem svěřeno tajemství řádu.

Komturovi v Teutonii předal zbytek pokladu a využil jeho nabídky vrátit se do Čejkovic jako komtur pro tuto komendu. Ekko byl velmi schopný. V krátké době si dokázal najít cestu k nejvýznamnějším velmožům Moravy a Čech a byl jmenován i komturem dvou pražských komend templářů a zemským komturem pro Čechy, Moravu a Rakousko. Za sídlo zemského komtura si vybral Čejkovice, kde jej zastihla zpráva o uvěznění posledního velmistra řádu, Jakuba de Molay, a posléze i o rozhodnutí papeže na koncilu ve Vienne zrušit řád templářů. Řád, kterému věnoval celý svůj život a jehož tajemství možná dodnes chrání podzemí templářské tvrze v Čejkovicích.

www.visitcyprus.com
www.templarske-sklepy.cz