Kromě krásy a historie nabídne Praha i zážitky

V minulém Všudybylu jsem otevřel téma zážitková turistika, a protože Praha je nejexponovanější turistickou destinací Česka, požádal jsem před hlavní turistickou sezonou o rozhovor viceprezidenta Hospodářské komory České republiky a předsedu představenstva Hospodářské komory hl.m. Prahy Ing. Petra Kužela.
Praha se opravdu stává jedním z nejnavštěvo­vanějších míst světa. Důležité je, aby všichni, kdo se sem opakovaně vracejí, poznávali stále něco nového. Hospodářská komora hl.m. Prahy proto přišla s nápadem poodkrýt některá dosud neprezentovaná místa, představit je formou zážitkové turistiky – tedy zábavně, netradičně, ale zároveň poznávacím způsobem. Naším cílem je, aby turista, který přijel do Prahy po několikáté – takže už nepochybně viděl Karlův most, Hradčany, navštívil Petřínskou rozhlednu, Staroměstskou radnici, prošel se Pařížskou ulicí či plul lodí po Vltavě – zažil i něco dalšího, málo obvyklého. I když Praha a její historické památky lákají a zcela určitě i nadále budou lákat tisíce zahraničních turistů k návštěvě města, už v brzké době jim bude moci nabídnout ještě něco navíc – zážitky, na které se nezapomíná. Pro cizince, ale i pro Pražany samotné, už nebude česká metropole pouze „ke koukání“, ale i k praktickému poznávání její historie „na vlastní kůži“. Pražská hospodářská komora letos rozběhla projekt zážitkové turistiky, na který získala prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie.

Jaké zážitky návštěvníkům Prahy nabídnete?
Cílem projektu je naučit významné pražské firmy, jak vytvořit prezentace používání svých původních technických a technologických zařízení, zábavnou, netradiční formou – prostřednictvím zážitkové turistiky. Pražané a turisté tak budou mít možnost dozvědět se a prakticky vyzkoušet, jak v dávných dobách vodárny upravovaly odpadní vody nebo jak se připravovala pitná voda. Připravují se i exkurze do podzemí Prahy, kde se zájemci seznámí s konstrukcí a činností kolektorů. Jak v minulém vydání Všudybylu zmínil generální ředitel společnosti Kolektory Praha Otakar Čapek, chceme lidem nabídnout procházku v centru města, při níž by mohli nahlédnout do moderního technického podzemí, které je přímo napojeno na historické sklepy některých domů. Vstup by mohl být přes historický dům v Celetné ulici, výstup na náměstí Jana Palacha nebo na Malém náměstí. Přímo na Karlově mostě by se Pražané i cizinci měli mít možnost seznámit s uměním středověkého kamenictví a restaurátorství, a to v době, kdy bude jeden z největších historických klenotů české metropole rekonstruován. Hospodářská komora hl.m. Prahy od projektu očekává zvýšení zájmu obyvatel Prahy o historii města a nárůst finančních příjmů ze zahraniční turistiky. Ve světě je zážitková turistika velmi oblíbená. Turisté zůstávají tam, kde mohou něco zajímavého prožít a pochopitelně tam i více utrácejí. Projektu „Vzdělávání v zážitkové turistice v oblasti technických památek v Praze“ se zúčastní i největší pražské podniky, jež poskytují veřejné služby – Kolektory Praha, a.s., Pražské vodovody a kanalizace, a.s. a Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. Hospodářská komora hl.m. Prahy pochopitelně uvítá i další zájemce z veřejného i soukromého sektoru, kteří turistům a Pražanům mají v oblasti zážitkové turistiky co nabídnout. Je toho samozřejmě mnohem víc, co Hospodářská komora hl.m. Prahy ve sféře zážitkové turistiky připravuje. Nesmím opomenout, že i díky finanční podpoře Evropského sociálního fondu a hl.m. Prahy.

Pane předsedo, hájíte zájmy podnikatelské sféry. Jaké to je být politikem – nepolitikem?
Někdy velká řehole. Jako v pohádce z knihy Jana Wericha „FimFárum“ „Královna Koloběžka první“, v níž měla rybářova dcera Zdenička navštívit krále, avšak přijet – nepřijet, ustrojená – neustrojená, obutá – neobutá, přinést dar – nedar… Opravdu je někdy velmi složité hájit zájmy podnikatelské sféry proti těm, kteří plýtvají slovy a šetří skutky. Podnikatelská sféra ze všeho nejvíce potřebuje optimální prostředí a rovné podmínky, aby mohla vytvářet nejen pro sebe, ale vůbec pro tuto zemi materiální i duchovní hodnoty včetně sociálních jistot nejširších vrstev společnosti. Vůbec nemohu strpět, když někteří politici proklamují, že my – podnikatelé nechceme odvádět daně. Podnikatelské sféra je ta, která drží stát po ekonomické stránce, která vytváří hodnoty a z nich odvádí daně. To, že je stát neumí vybírat, je problém nás všech. Funkce viceprezidenta Hospodářské komory České republiky či předsedy pražské komory v sobě samozřejmě skrývají mnohá úskalí. Podnikatelské aktivity dávají práci lidem, a je jedno, zdali pouze samotnému živnostníkovi nebo desítkám, stovkám či tisícům zaměstnanců. Avšak přivést politika k pochopení základních principů fungování tržní společnosti je často nad lidské síly. Řadu politiků je proto těžké přesvědčit, že musí dát nejdříve průchod možnosti, aby podnikatel – zaměstnavatel – vůbec mohl někoho zaměstnávat. Aby měl zakázky. Jsem přesvědčen, že je důležité, aby zelenou dostávaly zejména domácí firmy. Aby, pokud bude výběrové řízení na nějaký prostor, kde je možné investovat, byli první mezi oslovovanými domácí investoři. Pokud se ve výběrovém řízení zadaří domácí firmě, je to o posilování domácího trhu práce. A pokud se podíváme na naše západní sousedy, kde někdy výběrové řízení vyhraje i česká firma? Regulativ, který při těchto výběrových řízeních zpravidla figuruje jako vedlejší produkt, nutí zahraniční investory zaplatit několik položek navíc. Často tak zjistí, že jim jejich projekt až tak ekonomicky nevychází. Největším cílem Hospodářské komory je přesvědčit politiky o tom, že i když jsme Evropané, že bychom si měli náš vnitřní trh a jím generovaná pracovní místa chránit.

Jste hrdým Evropanem?
Bezesporu. Ale být hrdým Evropanem a nebýt přitom hrdým Čechem, je nesmysl. Když vidím, co všechno v České republice za šestnáct let svobodného podnikání vyrostlo, je na co být hrdý. Bohužel, často nám chybí patriotismus – češství. To je důležité i v odvětví cestovního ruchu. Rádi a často ve společnosti navozujeme hovor na téma dovolených. Říkáme: „Jedu do Egypta, do Turecka…“, zkrátka k moři za sluncem. Ale už málokdy se říká: „Jedu na Slapy, jedu do Moravského krasu, do Jizerských hor, do Beskyd, na Šumavu,“ a to je chyba. Bohužel, řada českých politiků a i dalších lidí svým konáním a výroky kalí hrdost na to, že v takové úžasně krásné evropské zemi žijeme, že jsme Slezané, Moravané a Češi. Že jsme za šestnáct let udělali obrovský kus práce, která nahání hrůzu ostatním státům (nejen evropským). Český trh není tak veliký, aby naše země mohla být ekonomickým tygrem. Ale pokud bychom to vzali aritmetickou úměrou, tak kromě zadlužování, za něž může někdo jiný než podnikatelé, máme důvod být hrdými Evropany.

www.hkp.cz