Královská kanonie premonstrátů na Strahově
27. 12. 2002
1120 sv. Norbert
Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud
existující kláštery premonstrátského řádu na světě. Od jejího
založení v roce 1143 nebyla přerušena kontinuita její existence.
Premonstráty, jako řád řeholních kanovníků, založil v roce 1120 sv.
Norbert. Jsou součástí římskokatolické církve nejen jako organizačně
právní a svébytná jednotka, ale především jako její nedílná součást
ve smyslu duchovním. Od svého založení, které bylo vždy vnímáno jako
snaha o reformu kanovnického a kněžského života, se premonstráti snažili
žít v duchu tzv. premonstrátského patera. Jde o intenzivní život
liturgický, kajícný, eucharistický, mariánský a apoštolský. Zdrojem a
centrem života strahovských premonstrátů je konvent na Strahově, kde
probíhá výchova a výuka noviců a kleriků. Sídlí zde opat a
představitelé celé kanonie.
1138 olomoucký biskup Jindřich Zdík
Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich
Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí
pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen
klášter, který však příliš neprosperoval. Teprve od roku 1143, kdy
přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu, se zde začíná
úspěšně rozvíjet život řeholního společenství. Premonstráti zbudovali
nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali stavbu románské
baziliky. Pravděpodobně již od roku 1149 zde stál kamenný kostel, či
alespoň jeho chór. Po dokončení stavby baziliky pokračovala stavební
aktivita stavbou kamenných budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po
požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven. Hmotný a
duchovní rozvoj kláštera přerušili v roce 1420 husité, kterými byl
klášter vypleněn.
1586 s příchodem Jana Lohelia
Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku. Obrat
nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem
a začíná s obnovou kláštera, a to i po stránce duchovní. Nechává
přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy
opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. Tak se stane, že již v roce
1594 žije v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří.
1612 na opatský stolec Kašpar Questenberg
Když je v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, zasedne na
opatský stolec Kašpar Questenberg, který pokračuje v jeho díle. Dokončuje
přestavbu dolních ambitů a prelatury. Staví špitál sv. Alžběty na
Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě zakládá kolej sv. Norberta
pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel tím, že jej
prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení
ostatků zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na
Strahov, kde odpočívají dodnes.
1679 za Jeronýma Hirnheima
Ke konci třicetileté války je klášter znovu vypleněn a vyloupen, a to
finským plukem švédské armády. Mnoho precios z kostela, rukopisů a knih
vzalo při této události za své. Stavební obnova kláštera začíná po
skončení války. Opat Franck přestavuje poškozenou prelaturu a staví nový
špitál sv. Alžběty. Za opata Jeronýma Hirnheima je v roce 1679 dokončen
knihovní sál, dnešní Teologický. Jeho architektem byl Pražan italského
původu Jan Dominik Orsi. O padesát let později byl při příležitosti
100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál
o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a
malíř Siard Nosecký. Po obou stranách Teologického sálu stojí řady
glóbů, jak zemských, tak astronomických. Je zde uloženo přes
18 000 svazků, podle jejichž obsahu je sál pojmenován. Severní stěna je
zaplněna výhradně různými vydáními bible či jejích částí v mnoha
jazycích.
Přestavba kláštera v barokním stylu pokračuje v 18. století. Vzniká
nový letní refektář, přestavuje se pivovar a hospodářské zázemí
kláštera. Ještě jednou zasáhla do dějin kláštera válka. A to v roce
1742, kdy byl areál poničen střelbou z děl za francouzského obléhání
Prahy. Po něm nastává obnova původní středověké stavební substance
v barokním duchu.
1794 za Václava Mayera
Opat Václav Mayer se v poslední čtvrtině 18. století rozhodl vybudovat
pro četné přírůstky knihovny nové knihovní prostory. Nechal pro tento
účel vybudovat v Čechách naturalizovaným italským architektem Janem
Ignáciem Palliardim na místě původní sýpky nynější Filozofický sál.
Průčelí bylo postaveno již v r. 1783, ale po výhodné koupi knihovního
interiéru z ořechového dřeva, který nechal přivézt ze zrušeného
premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, přizpůsobil rozměry
budoucího sálu rozměrům polic. Interiér byl instalován v letech
1794–1797 jeho původním autorem Janem Lahoferem z Tasovic a upraven do
raně klasicistní podoby. Udivující rozměry sálu (délka 32 m, šířka
10 m, výška 14 m) jsou umocněny monumentální stropní freskou, kterou
vytvořil vídeňský malíř Anton Maulbertsch během šesti měsíců roku
1794 jen s jedním pomocníkem. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze
z galerie, na niž vedou v obou rozích zbudovaná skrytá spirálovitá
schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih. Stavba nového knihovního
sálu byla poslední velkou stavební aktivitou v areálu kláštera. V této
podobě vydržely objekty v podstatě až do padesátých let minulého
století, kdy po sistaci klášterů komunistickým režimem začal důkladný
archeologický průzkum celého areálu a zároveň byla velice citlivým
způsobem obnovena alespoň zčásti románská podoba kláštera.
1989 sedmdesátým opatem Michael Josef Pojezdný
Po roce 1989, kdy se do kláštera opět vrátili premonstráti, byla započata
nákladná rekonstrukce celého areálu. Ta pokračuje dodnes. Dnes je opatem,
již sedmdesátým v pořadí, Michael Josef Pojezdný. Při řízení kanonie
mu pomáhají převor, podpřevor a provisor. Výuku a výchovu dorostu mají na
starosti magistr noviců a magistr kleriků. Nyní má strahovská kanonie
80 členů. Kromě působení v duchovní službě a konventního života
zasahuje strahovská kanonie i do kulturního života společnosti. Pověstná
Strahovská knihovna a znovuotevřená Strahovská obrazárna jsou kulturními
institucemi, které dokazují světu, že strahovští premonstráti vždy
pečovali o rozvoj kultury a vzdělanosti.