Renomovaná poradenská společnost KPMG a profesor Mejstřík z Univerzity Karlovy vypracovali pro hlavní město Prahu studii, kolik za rok kongresoví delegáti a účastníci akcí v Kongresovém centru Praha v souvislosti s jeho návštěvami vydají peněz na území Česka a jaká částka je z těchto útrat odvedena do veřejných rozpočtů. Za základ použili výsledky roku 2011, a byť tento rok nepatřil v Kongresovém centru Praha k nejlepším, vyčíslili odvod do veřejných rozpočtů přibližně na 480 milionů korun. Daňové odvody z kongresů nad dva tisíce delegátů, které se na území Česka jinde než v Kongresovém centru Praha prakticky nedají realizovat, na 360 milionů korun. V závěrečné zprávě mj. konstatovali, že bez Kongresového centra Praha by miliardová inkasa končila v jiných státech a veřejné rozpočty České republiky by každoročně přicházely o stovky milionů korun.

Kongresový průmysl se odrazil ode dna

S generálním ředitelem Kongresového centra Praha Ing. Michalem Kárníkem se v souvislosti s chystaným vydáním Všudybylu, jehož hlavním tématem je Meetings, Incentives, Congresses & Exhibitions Industry (MICE), potkáváme 31. března 2015.
Pane řediteli, loňský rok byl pro Kongresové centrum Praha úspěšný. Mnohé nasvědčuje, že letošní, 2015, bude ještě lepší.
Ano, kongresový průmysl se odrazil ode dna. Už se tolik nešetří na drobnostech a neredukují se požadavky na služby. Počty akcí zůstaly přibližně stejné, mírně rostly rozpočty a hlavně se navyšoval počet vystavovatelů v rámci doprovodných výstav. Obdobně to vypadalo i v ostatních oblastech, jako jsou korporátní akce, výstavy nebo kultura. Konference Teradata se zúčastnilo přes tři tisíce delegátů. Opakujícího setkání Mary Kay víc než dva tisíce delegátek. Ročník co ročník velkou pozornost sklízí představení pražských středních škol Schola Pragensis. Mezi nezapomenutelné kulturní zážitky loni patřilo zřejmě poslední vystoupení kubánských hudebníků Buena Vista Social Club, koncerty Paula Anky, Tonyho Bennetta nebo Tommyho Emmanuela či Labutí jezero v podání souboru Moscow City Ballet. A zmínit musím i premiéru muzikálu Mamma Mia!, jehož reprízy se u nás budou odehrávat po celý letošní rok. Veřejnost oceňuje divácký komfort hlediště a hlavně akustiku velkého Kongresového sálu – jedné ze třinácti nejkvalitnějších koncertních síní světa s kapacitou asi 3 tisíce diváků. Samozřejmě nevím, kolik čtenářů Všudybylu u nás bylo na Paulu Ankovi. Paulovi je sice třiasedmdesát let, ale výkon, který tu předvedl, byla vrcholná lekce ze showbyznysu. Úžasný koncert!

Pane řediteli, zmínil jste korporátní akce. Jak se u vás hospodářské oživení projevuje v této sféře MICE?
Jak vyplývá i z názvu akciové společnosti Kongresové centrum Praha, která provozuje největší kongresové centrum v Česku, zaměřujeme se především na kongresy a další velké akce. Firemní akce jsou trošku jiná sorta. Kongresy s několikatisícovou účastí se připravují nejméně dva roky dopředu. U menších se smlouvy podepisují zhruba s ročním předstihem, kdežto firemní akce (korporát), ty se často objednávají na poslední chvíli. Takže zatímco u kongresů do všech vidíme minimálně rok předem, korporátní akce přicházejí v průběhu roku. Samozřejmě doufáme, že i u firemních akcí, navzdory vysoce konkurenčnímu prostředí, bude ročník 2015 kopírovat vzestup roku předchozího. V České republice je velká a rozmanitá nabídka míst, kde lze menší firemní akce realizovat, a málokterá firma potřebuje dělat firemní setkání pro dva tři tisíce či ještě více lidí najednou. Je ale dobře, že už si řada společností ověřila, že v našich variabilních prostorách umíme stejně dobře hostit akci pro deset tisíc delegátů jako pro padesát. A to nemluvím o našem hotelu Holiday Inn Prague Congress Centre, jehož správu i plnou zodpovědnost za výsledky jsme převzali loni v březnu a který rovněž nabízí pronájem prostor s komplexním servisem pro korporátní akce.

Od konce roku 2013 máte nového akcionáře, kterým je stát, respektive Ministerstvo financí České republiky.
Ano, díky jeho majetkovému vstupu se nám podařilo vyrovnat s dluhovou službou. Velmi oceňuji, že se jeho pracovníci snaží rychle zorientovat v problematice fungování kongresového průmyslu, že se začali zajímat o stav objektu a jeho okolí. Chápou, že nejsme příspěvkovou organizací a že jsme s to přinášet akcionářům, respektive státu slušné přínosy. Ročně teď generujeme cash flow kolem sto milionů korun a zhruba pětkrát větší objem peněz jde díky útratám účastníků kongresů a dalších akcí pořádaných v Kongresovému centru Praha do veřejných rozpočtů České republiky. Naše velikost a hlavně variabilita totiž umožňují získávat kongresy s mnohatisícovou účastí, které by se v případě neexistence Kongresového centra Praha odehrávaly mimo území České republiky. U lidí, které Ministerstvo financí ČR nominovalo do řídicích orgánů naší akciové společnosti, cítíme podporu. Stejné je to i u členů orgánů zastupujících původního, nyní menšinového akcionáře hl. m. Prahu. Zhruba během měsíce bychom akcionářům měli představit záměry rekonstrukce a možné dostavby. Sice máme 13 tisíc metrů výstavní plochy a najednou dokážeme ke stolům posadit téměř 9,5 tisíce delegátů. Ale když tu máme devět a půl tisíce hostů, tak většinu výstavní plochy potřebujeme jako rozptylový prostor a na zázemí pro catering. Na doprovodné výstavy, z nichž má organizátor kongresu šedesát až sedmdesát procent příjmů a díky nimž může snížit účastnické poplatky, čímž do dané země přitáhne ještě víc delegátů, tak u nás zbývá hodně málo místa. Zkrátka je tu nepoměr mezi plochami. Kongresové centrum Praha proto potřebuje pět až šest tisíc metrů dalších výstavních ploch, aby mohlo kandidovat na kongresy s účastí přes sedm tisíc delegátů, které jsou ty nejprestižnější a samozřejmě pro pořadatelskou zemi ekonomicky nejzajímavější. Jestliže akcionáře přesvědčíme, že to je ta správná cesta, může se Česká republika těšit ještě na daleko vyšší příjmy.

O získání pořadatelství lukrativních kongresů v rámci mezinárodních výběrových řízení, tzv. kandidatur, téměř vždy spolu s profesionálními organizátory a kongresovými centry usilují představitelé vlád a vrcholná reprezentace měst, které je chtějí dostat na své území. Pouze Česku, respektive jeho představitelům, kteří ztělesňují (ne)očekávání svých voličů (že by zahraniční inkaso, které se díky investici iniciátora kongresu a výdajům delegátů dostane do pořadatelské země, mohlo přispět k posílení jejich sociálních jistot, natož k rozšíření výroby, podpoře exportu a zlepšení platební bilance země) , jako by bylo jedno, zda na jeho území několikrát do roka budou, či nebudou utrácet tisíce delegátů, od nichž lze tržit na pět set dolarů na hlavu a den. Tedy utratí-li v Česku během kongresu se sedmitisícovou účastí na půl miliardy korun, nebo zda tyto peníze skončí na území Polska, Rakouska či Ruska.
První vlaštovkou, že se situace lepší, byla kandidatura Prahy na kongres Mezinárodní asociace kongresových center ICCA (International Congress Convention Association), která sdružuje nejen kongresová centra, ale také profesionální organizátory kongresů, oborové a profesní asociace. Pro rok 2016 bylo Česko ještě neúspěšné, porazila nás Malajsie. Malajsijskou delegaci vedl tamní ministr zahraničních věcí. Byli v ní i vrcholný představitel svazového státu (zemský prezident), představitelé municipality a další. Proti nim stálo Prague Convetion Bureau v čele se svým prezidentem Sanjivem Surim a Kongresové centrum Praha. Z politiků nikdo. To byl pro předsednictvo ICCA jasný signál, jaký zájem má daná země o pořadatelství. Naštěstí kandidatura na rok 2017 v konkurenci Sankt Petěrburgu a Gdaňsku už vypadala trošku jinak. Vyhráli jsme možná i díky osobní účasti primátora a dalších představitelů Prahy. Když totiž kandidaturu podpoří nejvyšší představitelé státu a kandidujícího města, je daleko větší šance na úspěch. Ten pak, kromě desítek milionů korun do veřejných rozpočtů, danému státu přinese i řadu nedotovaných pracovních míst.

• www.kcp.cz