Kdyby přišel vizionář a pravdivě mi vyložil budoucnost, řekl bych, že je blázen
27. 12. 2007
V neděli 18. listopadu jsme přiletěli z oslav 15. výročí
založení EXIM tours, které tato cestovní kancelář organizovala
v pětihvězdičkovém hotelu Prima Life v egyptské Hurghadě. Patnácté
výročí mi bylo záminkou popovídat si s předsedou představenstva a
generálním ředitelem této akciové společnosti Ing. Feridem Nasrem o tom,
jak v Česku vystudovaný inženýr již více než milionu českých turistů
pomohl otevřít dveře do světa. Feride, když jsem s tebou v roce
1993 dělal první interview, nabízel jsi (tuším) pouze čtyři hotely
v Tunisku. Dnes stojíš v čele největší české cestovní
kanceláře.
Na naše setkání, taky v Česku vystudovaný doktore Jaromíre, nikdy
nezapomenu. Mé vůbec první interview pro tisk bylo právě s tebou. Tenkrát
jsem byl strašně spokojený, ačkoliv bylo vytištěno pouze černobíle, jako
mé letáky s nabídkou zájezdů (katalog jsem tehdy neměl). Druhý rozhovor
pak byl pro Večerník Praha. V té době jsem samozřejmě nemohl tušit, co
bude za patnáct let. A kdyby tenkrát za mnou přišel nějaký vizionář a
pravdivě mi vyložil budoucnost, řekl bych si o něm, že je buď blázen,
nebo ode mne něco chce. Určitě bych mu nevěřil. Jsem rád, že to tak je a
že slouží zdraví, poněvadž to je to nejdůležitější. Leckdy to totiž
bylo na jeho úkor, že se EXIM tours dostal, kam se dostal, tedy na první
místo na českém trhu.
Feride, o tvé intuici do které destinace jít, kam nejít či kterou
kdy přenechat konkurenci, jdou legendy. A taky o tvém způsobu dělání
obchodů a řízení firmy. Nikdy jsem nezaznamenal, že bys někomu
vyhrožoval, pomlouval ho nebo že by ses rozčiloval. A navíc jsem
přesvědčen, že tě všichni lidé, kteří pracují pro tvou firmu, mají
rádi. Asi není rozumné dávat návod ostatním, ale i kdyby. Když dva
dělají totéž, nebývá to totéž…
Vůbec si nepřipouštím, že bych jako spolumajitel firmy byl něco víc než
ostatní zaměstnanci. Vzpomeň si, kolikrát jsi se mnou chtěl udělat
povídání, a já tě odkázal na kolegy, protože firmu netáhne jeden
člověk, ale tým.V EXIMu jsme všichni kolegové. Pracujeme na společném
díle. Pokud se kdy někdo pouze „vezl“, záhy řešil, kde jinde se
ucházet o podporu v zaměstnanosti. Lidem hodně věřím. Samozřejmě,
z někoho jsem byl i hodně zklamaný, ale k tomu docházelo zřídka. Vztahy
s lidmi v cestovní kanceláři mám opravdu přátelské. A nejen s nimi.
Hodně to bude tím, že jsem se narodil v rodině, kde to bylo samo sebou.
Pocházím z poměrně chudých poměrů. A kolikrát, když mamka řešila
(bylo nás osm), co bude k večeři nebo obědu, táta šel a zpravidla
téměř z ničeho něco udělal. Podobně řídím firmu i já. EXIM tours
začal taky z ničeho. Co uvařila moje máma, bylo vždycky výborné.
A zřejmě i díky této škole, pokud vymyslím novou destinaci, většinou
to vychází.
Feride, jsem přesvědčen, žes mi mnohdy věřil víc než já sám
sobě. Chybami se člověk učí, a já jsem velmi pilným žákem. Opakovaně
jsem proto začínal pouze s tím, čeho jsem díky této škole nabyl, tedy
téměř z ničeho, a tys mi pokaždé pomohl masivní inzercí v zrovna
připravované nové verzi mého časopisu.
Pokud se lidé, kteří mne v začátcích morálně podrželi (finančně jsem
to nikdy nepotřeboval) a pomáhali mi, kdy dostali do problému, cítil jsem,
že je mou povinností jim pomoci. Strašně rád je vidím a hodně mne mrzí,
pokud nepřijdou na akci, kterou (zejména i pro ně) pořádám, protože jsem
je třeba zapomněl pozvat. A i kdyby byl EXIM tours desetkrát větší
cestovní kanceláří, vím, že mi tato vlastnost zůstane.
30. listopadu 2007 jsi v sídle českých králů a prezidentů na
Pražském hradě opět přebíral ocenění v rámci ankety „Českých
100 nejlepších“. Její organizátor, šéf Comenia, Ing. Karel Muzikář,
CSc. to před vysoce reprezentativním publikem ve Španělském sále
oglosoval, že na podiu vítá vzrůstem malého, za to tím, co dokázal,
velkého muže českého cestovního ruchu, který z téměř ničeho vybudoval
největší českou cestovní kancelář. Minulé vydání Všudybylu pak
přineslo článek nazvaný: „Viceprezidentka El Salvadoru přijela podpořit
České aerolinie a EXIM tours“. Takže, jak jsi na tom v hradních či
prezidentských kruzích?
Co se týče El Salvadoru, rád bych nejdřív konstatoval, že to chtělo
velkou odvahu přijít na evropský trh s destinací, která je běžným,
hojně navštěvovaným cílem severoamerických turistů z USA a Kanady, ale
vzhledem ke své vzdálenosti ne už v takové míře evropských. El Salvador
je totiž Severoameričany spolu s Chile vnímán jako jedna
nejbezpečnějších a nejstabilnějších demokracií v Jižní Americe.
Turisté z Evropy do El Salvadoru sice létají, ale pravidelnými linkami. Že
by však pro ně někdo – jako ČSA – otevřel charterový letecký most
z Evropy? Právě to zřejmě Salvadorcům imponuje. A já, když jsem se už
pro až tak exotickou tichomořskou destinaci plnou nádherných přírodních
scenérií a mayských památek rozhodl, vítám, pokud mne někdo tak vysoce
postavený podrží. Velmi si s Českými aeroliniemi ceníme podpory vlády El
Salvadoru, kterou i oficiální návštěvou demonstrovala paní
viceprezidentka Ana Vilma Albanes, provázená šéfem hotelové sítě
Dekameron. EXIM tours je tím, kdo vymýšlí a pro české turisty ekonomicky
zpřístupňuje nové dálné destinace, a top management ČSA je nám v tom
skvělým partnerem. Český národní dopravce totiž klientům EXIM tours
poskytuje na charterovou přepravu nebývale vysoký pasažérský komfort.
Ostatně takováto spolupráce s Českými aeroliniemi by byla klíčovou
záležitostí zřejmě pro každou seriózní cestovní kancelář.
A seriózní přístup je výhodou i v případě českého prezidentského
páru. Paní Klausová už s EXIM tours byla v Tunisku, v Egyptě, v Řecku
a Thajsku, což vnímám jako potvrzení kvalit cestovní kanceláře.
Mezi Čechy je řada těch, kterým vadí, že jsou Čechy. Ty ses tady
nenarodil, ale jsi hrdý na to, že máš českou firmu, že z této mateřské
firmy řídíš další evropské cestovní kanceláře, že máš českou
rodinu a že jsi náš.
Ale já jsem hrdý i na to, že jsem se narodil v Tunisku a i na to, že jsem
přijel do tak báječné země, získal v ní české vysokoškolské
vzdělání, práci a kamarády. Hodně Tunisanů, kteří žijí ve Francii,
možná lituje, že tam musí žít, a já jsem strašně rád, že žiju
právě tady. A v Čechách chci dožít i zbytek života. Víc už se
cítím být Čechem než Tunisanem. I kamarádů mám povícero mezi Čechy
než mezi Tunisany. Tím, že mi Pán Bůh nadělil takovýto český osud, jsem
dostal to nejlepší, co jsem mohl.