Kdo bude státní úředníky živit, když Češi nechtějí a cizinci nesmějí?

Ing. Miloslav Čermák

Naše firma má ve svém názvu jméno města, odkud začala úspěšnou expanzi. Už proto, že jsme lokální patrioti. Dá říci, že výrobky Sněžky jsou téměř ve všech autech včetně naší největší automobilky, mladoboleslavské Škodovky. Děláme pro Mercedes, BMW, Ford, Rower, Opel, Mitsubischi, Peugeot aj. Těžko bychom hledali vůz, ve kterém alespoň něco malinkého není ze Sněžky Group. Chceme, aby Náchod zůstal naším hlavním městem, proto chápeme jako povinnost podporovat svůj region a město, sportovní a kulturní aktivity na jeho území, dětské domovy, sociální ústavy atd.

Když jsem loni na podzim pro London International Graduate School zpracovával tezi z managementu „Manažer a jeho postoj v současné hospodářské situaci“, jako pramen, z něhož jsem čerpal příklad úspěšného řešení krizové situace, jsem použil loňské interview s předsedou představenstva firmy Sněžka, výrobní družstvo Náchod Ing. Miloslavem Čermákem nazvané: „Náš stát si nepotřeboval nic dokazovat: my ty peníze prožrali“ (viz stejnojmenný článek na www.e-vsudybyl.cz). Miloslava Čermáka jsem v sídle jeho firmy v Náchodě po roce navštívil 11. ledna 2011.
Pane předsedo, tehdy se náš rozhovor týkal situace roku 2009. Jak se vaší firmě dařilo v roce 2010?
Závěrečná čísla sice ještě nemáme, ale co se týče obratu, byl větší než loni. Tzn., že Sněžka měla víc práce. Hospodářský výsledek však bude horší. Naše firma v roce 2010 a i v letošním 2011 zápasí s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. V době, kdy expandovala (podotýkám, že v r. 2000 měla cca 300 zaměstnanců a dnes 650), jsme nové pracovní síly, zejména kvalifikované šičky, nabírali i z řad cizinců. V rámci české populace je šič/šička vysoce nedostatková profese. V posledních deseti letech Česká republika mnoho šiček nevyprodukovala. Takto zaměřená odborná učiliště totiž povětšinou zanikla. Současný trend tady v Náchodě ale je nepovolovat cizincům práci, aniž by kdo řešil nedostatek šiček na trhu práce. Úřad práce v Náchodě našim zahraničním zaměstnancům neprodloužil pracovní povolení, a tak jsme byli nuceni přistoupit k práci přes čas a vyrábět o sobotách a nedělích. Další náklady, které tím vznikly, byly se speciálními transporty k zákazníkům, protože pokud se zakázky „honí“ o víkendech, je zoufale málo času na přepravu odvedeného díla. Závěrečný účet ještě nemám vyhotoven, ale troufám si tvrdit, že tento přístup úředníků Úřadu práce v Náchodě stál naši firmu něco k deseti milionům korun. Úřad práce v Náchodě nám posílá nekvalifikované lidi. Ale to by snad nebyl až tak fatální nedostatek. Avšak z deseti tzv. uchazečů o práci se šest vůbec nic nechce naučit. Pouze shání razítko. Ze zbylých čtyř je k použití jeden a náklady na jeho zácvik jsou enormní. Takový zaměstnanec první měsíc nevyrobí nic, co by se dalo prodat. Naopak, zkazí fůru materiálu. Rentabilní výsledky u kvalifikovaných šičů se dostavují až ve druhém třetím měsíci. U nekvalifikovaných za mnohem déle. I proto se v hospodářském výsledku nepodařilo dosáhnout čísel, na která jsme byli zvyklí.

A kdo bude české úředníky a jejich zaměstnavatele, český stát, živit, když Češi nechtějí a cizinci nesmějí?
Chápu, že centrálně existuje nějaká strategie omezit práci cizinců, ale postup by měl být obrácený. Nejdřív mi dodejte kvalifikované nebo alespoň zaučené české šiče, a za měsíc za dva naše firma žádné cizince potřebovat nebude. Nicméně není záhodno ignorovat, že tito cizinci Českou republiku stejně neopustí. Takže restrikce pracovních povolení u nedostatkových profesí problém rozhodně neřeší. Naopak rozšiřuje řady těch, kteří v Česku pracují v ilegálních dílnách, protože se jedná o dělné lidi zvyklé živit se prací, a tedy posiluje šedou ekonomiku. Situaci na trhu pracovních sil by vyřešila rekonstrukce učňovského školství. Vzkříšení učňovských středisek. Určitě nejsme sami, komu vadí, že v české populaci schází řemeslníci. Tento problém trápí i další odvětví. Proto je třeba, aby stát rozlišoval, kterým profesím pracovní povolení udělí a u kterých má na trhu práce dostatek českých lidských zdrojů. Bylo by to srovnatelné se situací např. v sousedním Německu, kde v komunálních službách pracují převážně Turci, ve skladech Rusové, protože Němci jejich profese už nikdy v tak velké míře dělat nebudou. Chtělo by si uvědomit, že v České republice jsou úřady práce od toho, aby poskytovaly službu, kterou si české firmy formou daní platí, a ne aby jim házely klacky pod nohy a brzdily je ve prospěch zahraniční konkurence. A bude-li se tak dít i nadále, tak než nechat Sněžku zkrachovat, bude ji třeba přemístit tam, kde takový servis existuje. Už loni jsme z tohoto důvodu byli přinuceni přestěhovat část výroby na Slovensko do Sniny, kde máme dceřinou společnost. Pokud se přístup Úřadu práce v Náchodě nezmění, půjde odtud na Slovensko další výroba. Ruku v ruce s tím dojde i ke ztrátě pracovních míst dalších českých občanů. Už totiž nebude potřeba, aby tolik lidí zajišťovalo přípravu pro šicí provozy a další činnosti, které souvisí s výrobou a distribucí naší produkce. To, že úředníci Úřadu práce v Náchodě nechtějí prodloužit pracovní povolení zapracovaným a kvalifikovaným pracovním silám, proto výrazně ohrožuje i pracovní místa a sociální jistoty českých občanů – obyvatel Náchoda a okolí…

…kteří pak pravděpodobně rozšíří řady těch, kdo budou žít na dluh, byť se možná budou domnívat, že ho, na rozdíl od státu, nebudou muset splácet.
Ale budou! Obsluha státního dluhu České republiky každým rokem stojí víc a víc. A pokud jásáme, že na letošní rok byl schválen deficit 137 miliard Kč, není to nic k jásání. Ano, je to určité zlepšení, ale pořád je to dluh. Pořád se ony pomyslné nůžky rozevírají. Peněz na dluhovou službu bude potřeba víc a víc. Jak vidíme na příkladu Řecka, Irska, Portugalska, a za nimi bude Španělsko a Itálie, které rovněž mají obrovské deficity, tak cena peněz vázaných státním dluhem stoupá. Proto se zvyšuje i hodnota dluhopisů. Teď se diskutuje, jestli náš dluh je dost malý nebo dost velký. Já jsem přesvědčen, že je příliš velký. Když si uvědomíte, co by se dalo postavit za každoročních cca padesát miliard korun vyvedených z české ekonomiky do zahraničí formou úroků – dluhové služby, tak o tom člověk nemusí nějak dlouho přemýšlet. Pamatuji se, že už děda, když mne učil hospodaření, říkával: „Podívej, když vyděláš stovku, deset korun dej do kasičky na špatné časy a devadesát korun můžeš utratit. Po sedmi letech tučných, přijde sedm let hubených, a až přijdou ty hubené roky, budeš mít kam sáhnout.“ Bohužel, náš stát v době, kdy byla konjunktura, nešetřil. Naopak, sekal další dluhy. V podstatě se dá říci, že jsme ty peníze prožrali, aby se získaly hlasy do voleb. Ony prožrané peníze nám teď chybí, protože když přišla doba hubená, není kam sáhnout. Dluhy je třeba umravnit na přijatelnou úroveň, a pokud už si půjčovat, tak na rozvojové investice, které budou České republice vydělávat. Tedy aby peníze přinášely peníze, a ne obráceně, což se teď děje. Přijatelná úroveň dluhu, i toho státního, je pro mne deficit nula.. A to ne až za patnáct let, ale za rok, nejpozději za dva. Prostě velice rychle. Náš státní dluh je příliš velký, i když někteří ekonomové (zřejmě podle přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“) tvrdí, že je malý, tím mám na mysli pana Švejnara. Zkrátka na státních dluzích vydělávají bankéři, kteří s penězi točí, a platíme to my, kteří vytváříme hodnoty. A servis, který stát poskytuje? S tím nemohu být spokojený, protože do něho naléváme víc peněz, než je potřeba. Přitom státní aparát by měl být od toho, aby poskytoval službu i českým podnikatelským subjektům a pomáhal jim v podnikání. Nikoliv aby nám házel klacky pod nohy, zvyšoval daně, kladl nástrahy a snižoval konkurenceschopnost českých firem vůči zahraničním subjektům.

Obzvlášť, když je Česko výrazně exportně orientovanou zemí.
Sněžka Náchod je firmou, která vyrábí hlavně pro automobilový průmysl, ať už se to týká sedáků nebo opěrek. Devadesát procent toho, co vyrobíme, končí v zemích Evropské unie. Tím mám na mysli Německo, Británii, Francii, Slovinsko, Slovensko. Zhruba deset procent naší produkce zůstává v Česku, avšak putuje do firem typu Johnson Control a Fehrer, které tady mají pobočky. Ony dál potom exportují i tyto naše výrobky. Sněžka je závislá na automobilovém průmyslu. Proto vítáme, že se auta prodávají, protože tím máme víc zakázek a možnost dosáhnout na další projekty. Naše české výrobky jsou vysoce konkurenceschopné. Bohužel, v tuhle dobu musíme odmítat nové projekty, protože pracovní síla je limitujícím faktorem našeho podnikání. Úředníkům Úřadu práce v Náchodě by však mělo být jedno, s kým česká firma exportní zboží vyrobí, hlavně že tvoří přidanou hodnotu a dává práci lidem, kteří v Česku žijí a platí tu daně.

• www.snezka-na.cz