I zeptám se ještě na ty drabanty dva, co a k čemu jsou? On, že „i královna Její Milost své nepřátely a ukladníky má, před nimiž se hájiti musí. Tento pry v liščí zbrojí slove Ulisnost, onen druhý v železi a ohni slove Moc: kde jeden obrániti nemůž, brání druhý, oba se vespolek zastupujíce.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, L.P. 1623

Kde jeden obrániti nemůž, brání druhý

Trvale udržitelná mobilita osob a věcí je základním atributem naplňování požadavků Listiny základních práv a svobod i požadavků svobodného obchodu. Pro Evropskou unii, a tedy také pro české národní hospodářství, je přímé spojení s trhy jako Čína a další dynamicky se rozvíjející ekonomiky strategickou záležitostí. Letečtí dopravci však deklarují, že na vytvoření dálkové linky osobní přepravy musí být provozovány minimálně tři lety oběma směry týdně. To kvůli rentabilitě – pracovnímu cyklu strojů, pilotů a palubního personálu. Každá letecká společnost, než se do něčeho takového pustí, zjišťuje u konzulárních orgánů cílové země Evropské unie, jsou-li s to vyřídit odpovídající objem víz. Česká odpověď je nasnadě. Byť se mění společenské systémy, rovnice chování lidí zůstává. Ať se psal, píše či bude psát jakýkoliv letopočet, moc a prebendy formují charakter pořád stejně. Jak zpívá Jaromír Nohavica: „Kříže se nemění, jen příjmení a jména…“.
Před „nepřátely a ukladníky“ tvrdošíjně hájená nízká průchodnost vízových pracovišť totiž hraje do karet „prověřeným kádrům“, pro něž je kupčení se zprostředkováním víz víc než prosperita vlasti, natož „ňáká Listina“. A že tak Česko rok co rok přichází o desítky miliard korun zahraničního inkasa?
No, ti, kdo by to mohli změnit, razí trendy jako: že českou ekonomiku spasí to, že se důchodcům nebudou valorizovat důchody, že stát zastaví výstavbu dopravní infrastruktury, že dá ještě míň peněz na vědu a školství nebo na policii a že ještě víc zdecimuje armádu.
Jaromír Kainc, nakladatel