I zajdeme po jakéms tmavém šneku¹ dolů, a aj, v té bráně veliká síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zůřivý² stařec a držící v ruce veliký měděnný hrnec. I viděl sem, an k němu všickni od Brány života přicházející přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned do některé ulice města, jeden s radostí a výskáním běžel, jiný s zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje, šel. I přistoupím blíž a nahlédnu některým do těch cedulek a vidím, že tento vytáhl: Panuj, jiný: Služ; tento: Rozkazuj, jiný: Poslouchej; tento: Piš, jiný: Oř; tento Uč se, jiný: Kopej; tento: Sud, jiný: Bojuj etc. I divím se, co to jest. Všezvěd mi dí: „Tu se povolání a práce rozdělují, k čemu se kdo v světě potřebovati dáti má. Ten pak správce nad losy slove Osud, od něhož každý do světa vcházející instrukcí tím způsobem vzíti musí.“ 

K čemu se kdo v světě potřebovati dáti má

¹ točitých schodech ² přísný, hrozný

Vždycky se hrálo a hraje na výsledky. I v dnešní době, kdy jsme ze všech stran masírováni rychloobrátkovou spotřební kulturou, a to i politickou. A tak je namístě konstatovat, že cestovní ruch je sice výrazným generátorem zahraničního a domácího inkasa a největším zaměstnavatelem světa, ale že se to v hospodářských koncepcích posametového Česka nikterak moc neodráželo. Že instituce, mající ve svých kompetencích cestovní ruch, byly oproti svým partnerkám v dalších hospodářských (neřku-li takto výrazně exportně orientovaných) odvětvích popelkami se všemi neblahými atributy, které kdy pohádkovou Popelku trápily. Hotelnictví je nejen páteří cestovního ruchu, ale v daném místě i indikátorem jeho rozvoje. Do zemí a regionů, kde hotelový průmysl skomírá, se totiž moc nejezdí. A pokud, jsou to hlavně vojáci nebo dobrodruzi, kteří tam povětšinou přijíždějí s jinými úmysly než vydávat peníze za služby vyúsťující v podporu tamních ekonomik. Nicméně zdá se, že to, že cestovní ruch umí přinášet blahobyt i do nejzapadlejších a restrukturalizací nejpostiženějších regionů Česka, že dává práci a podnikatelské příležitosti obrovskému množství voličů, si uvědomují i ti, kteří teď, v již téměř předvolebních kláních, hlásají, že oni jsou ti praví, kdo si od zůřivého starce odnesli cedulku: „Panuj“.