Jít iniciativám naproti, ne je vytvářet
28. 03. 2005
Rozhovor s hejtmanem Plzeňského kraje MUDr. Petrem Zimmermannem
jsem zahájil konstatováním, že Plzeňský kraj, jemuž jméno propůjčilo
rodné město mého otce, je až neskutečně malebný. Od klostermannovských
šumavských hvozdů přes folklórně živé Chodsko, Klatovy s pověstnou
Černou věží a mumiemi, rybník Babylon po nejbližší okolí Plzně pro mne
osobně spojené s prázdninovým koupáním na „Boleváku“ nebo
nekoupáním pod hradem Buben, kde má Mže díky Hracholuské přehradě trvale
ledovatou vodu, až po další malebná údolí a rokle od Plzně na západ
směrem na Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Zkrátka, je tady nádherně.
Konstantinovy Lázně jsou jedinými lázněmi Plzeňského kraje a my si jich
velmi považujeme. Byť jsou malé a skryté, zažívají rozkvět. Souhlasím
s vámi, že krajina kolem Konstantinek je krásná; Úterský potok, Hadovka,
romantická zřícenina hradu Gutštejna. Nejsou to ale místa mého mládí. Ty
jsem trávil kolem Nepomuku. A je to drsnější krajina. Možná proto, že
byla československým pohraničím, kterým se posunovaly dějiny a s nimi
obyvatelé. Nicméně Plzeňský kraj jako celek ožívá, a to i v oblasti
podnikatelských aktivit cestovního ruchu.
Jak vnímáte cestovní ruch?
Pojem „cestovní ruch“ vzbuzuje v České republice mnohá očekávání.
Od vzniku Plzeňského kraje jsou do něj vkládány velké naděje. Jsem
přesvědčen, že oprávněné. Zůstávám však realistou. Ukazuje se, že
soukromá iniciativa je základem úspěchu všude, tedy i v cestovním ruchu.
V souvislosti s cestovním ruchem se toho hodně namluvilo o dotačních
programech. Nejdříve českých, teď evropských. Téměř se na tom vytvořil
samostatný druh byznysu. Ovšem opravdové počiny v tomto odvětví, které
se v kraji odehrály, byly (a jsem tomu rád) ryze soukromé. Vznikly na
základě iniciativ jednotlivců, fyzických či právnických osob. Ti měli
dobrý nápad a byli schopni jej realizovat bez ohledu na podpory resp.
nepodpory ze strany státu či veřejné sféry. Např. kongresový a golfový
resort v Darové – Darovanský dvůr, který pan doktor Sinkule a jeho
rodina vytvořili ze statku vráceného v restituci. Nedávno tam byl velmi
citlivě dostavěn hotel, který je na špičkové úrovni. Pan doktor sice
žádal o peníze z programu SAPARD, rovněž NUTSová komise našeho
dvojkrají Plzeňského kraje a Jihočeského kraje jeho projekt doporučila,
avšak v Praze byl projekt zamítnut. Pan doktor jej přesto zrealizoval a
hotel funguje nad očekávání. Darovanský dvůr je místem, které nejen jako
golfový a kongresový resort či agroturistická farma – orientovaná
především na koně a hipoterapii – stojí za návštěvu. Dalším
příkladem je hotel Modrava v Modravě, který mám rád. Nebo
zrekonstruovaná Klostermannova chata na Modravě – někdejší chata Klubu
českých turistů. Nějaký čas patřila Škodovce, pak přešla do
vlastnictví pana Soudka a zůstala rodině Soudkových. Ta ji citlivě
opravila. Je z ní nádherný šumavský hotýlek, který rovněž stojí za
návštěvu. Určitě bychom našli řadu dalších penzionů, jako např.
v Zahrádce u Nopomuku. U takovýchto projektů bych byl rád, kdyby
veřejná správa, např. kraj, mohla pomoci, protože by to určitě nebyly
vyhozené peníze.
Cestovní ruch je odvětví se synergickým dopadem na životní
úroveň všech obyvatel. Nicméně ale je podnikatelským odvětvím jako
kterékoliv jiné, které dokáže v desetimiliardových obratech ročně
(v euro) generovat zahraniční inkaso. Jaká je podle vás role politiků při
vytváření prostředí, aby se tomuto odvětví dařilo?
Nepřekážet lidem v životě a podnikání. V jejich nápadech a
v realizaci těchto nápadů. Pokud by se tohoto, pro někoho možná
minimalistického hesla politici drželi, tak by se v České republice žilo
lépe. Jsem přesvědčen, že ideální stav by byl, kdyby lidé politiky a
politiku potřebovali co nejméně. Kdyby poměry byly natolik stabilizované,
aby lidé věděli, s čím mohou počítat. Jaké platí zákony a normy pro
chování a jednání atd. Bohužel dnešní záplava zákonů a podzákonných
norem je taková, že nikdo v tomto státě nejen že je nezná, ale ani je
všechny nečetl. A to vede k účelovému výkladu práva. Navíc se zdá,
že každý nový zákon či vyhláška, které v posledních letech spatřily
světlo světa, jsou horší než ty před tím. V praxi často nenaplnitelné.
Nenaplňují je ani státní instituce. Z hlediska velké politiky by to
chtělo právní inventuru a zjednodušení právního prostředí. To je první
věc. Asi by to chtělo i určitou inventuru v soudnictví – zrychlení
vymahatelnosti práva. Lidé nadávají na poměry, které svou činností sami
vytvářejí. A to platí i o politice, podnikání a jiných věcech. Takže
my v Plzeňském kraji se snažíme držet toho, že svou činností nechceme
vytvářet další právní předpisy. Nechceme se lidem plést do života a
podnikání. Nemáme ambici, aby na každý nápad, který chtějí realizovat,
potřebovali dobrozdání a razítko krajského úřadu. Na druhé straně máme
zpracovány některé základní záměry, a to i v oblasti cestovního ruchu.
To proto, abychom znali stav v kraji, mohli odhadovat trendy a jít těmto
trendům a reálnému životu vstříc. Jít iniciativám naproti, ne je
vytvářet. Veřejná správa by neměla suplovat podnikání, protože každá
správa má tendenci k rozpínavosti. Obdobně jako plyn má tendenci vyplnit
veškerý prostor, kam je vpuštěna.