Jedinečná památková rezervace UNESCO

Vzniku UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) předcházelo podepsání Ústavy v Londýně v listopadu 1945. Ta vstoupila v platnost 4. listopadu 1946. Ratifikovaly ji: Austrálie, Brazílie, Československo, Čína, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jihoafrická republika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené státy americké, Velká Británie a Turecko. Dnes má sto devadesát pět členských a devět přidružených zemí. Nicméně přestože naše země patří k zakládajícím členům UNESCO, prvních zápisů na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO se dočkala až po šestačtyřiceti letech. Od tohoto historického okamžiku v roce 2017 uplyne čtvrt století, a tak jsem v té souvislosti, 22. listopadu 2016, navštívil ředitele Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy Mgr. Jiřího Skalického.
Pane řediteli, Historické centrum Prahy patří k nejdéle zapsaným českým památkám na Seznamu UNESCO.
Ano. Je jednou ze tří. Bylo zapsáno společně s Českým Krumlovem a Telčí. Listina stvrzující jeho zápis byla do Československa doručena v prosinci 1992. V roce 2017 si tak připomeneme pětadvacáté výročí této události. Součástí počinů věnovaných tomuto jubileu bude mezinárodní konference, vydání publikace a také několik výstav o příležitostech, které Praha neuchopila. Počítá se i s drobnějšími věcmi. Jako první taková drobnůstka vychází kalendář s krásnými fotografiemi.

Jaké zvláštní „zacházení“ si vyžaduje městská památková rezervace UNESCO? Co se v ní, na rozdíl od zbytku Prahy, nesmí?
Neradi bychom říkali jen to, co se nesmí. Investorům a lidem, kteří v ní podnikají nebo bydlí, se snažíme hlavně pomáhat. Zpřístupňujeme jim pravidla, jak přistupovat k rekonstrukcím (např. krovů), jaké osvětlovací prvky dávat do rekonstruovaných objektů. Jak by měl vypadat veřejný prostor, veřejný parter, tzn. restaurační zahrádky, značení provozoven atd. K tomu všemu máme manuály, které jsou k dispozici jak na internetu, tak u nás na odboru. Snažíme se tyto lidi navést, aby když vyjdou ze svých dveří, mohli zažívat pocit, že jsou v jedinečné památce UNESCO nejen v rámci České republiky, ale minimálně Evropy, ne-li celého světa. Na území Prahy se totiž nachází druhá největší městská památková rezervace v Evropě (po Římě), která je zapsána na Seznamu UNESCO. Svou architektonickou a morfologickou bohatostí nemá v podstatě obdoby. Je utvářena takovým způsobem, že snad snese pouze srovnání vývojové. No, ale v případě Říma je to o pár tisíc let delší historie.

Jak to, že je z hlediska cestovního ruchu Praha tak úspěšná? A čím to, že je oblíbená i u nadnárodních společností?
To je složitější otázka, a nejen na nás památkáře. Svůj díl na tom samozřejmě má i systematická dlouhodobá památková péče. To, že Praha zůstala autentická. Avšak faktorů, proč lidé do Prahy jezdí a proč ji mají rádi, je víc. Řekl bych, že proto (ačkoli to možná my, co tu dlouhodobě žijeme, nevidíme), že patří k nejbezpečnějším světovým metropolím. Je tu velká svoboda pohybu, zajímavé gastronomické podniky a rostoucí rozsah a kvalita služeb. Z vlastní zkušenosti musím říci, že už celkem dobře funguje i taxislužba. No a co se korporací týče, ani geograficky to tu není špatné. Letiště Praha je schopno odbavit miliony cestujících ročně. Praha má dostatek ubytovacích kapacit. Návštěvníci, kteří do Prahy zavítají, mají pocit volnosti, toho, že je nikdo nikam netlačí. Přispívá k tomu nejen to, že se tu generacím před námi podařilo zachovat skvělý památkový fond, ale i dotační tituly hlavního města Prahy. Díky tomu je možné vypozorovat, že převážná většina domovních fasád je ve slušné kondici (až na graffiti výlevy), srovnatelné s ostatním vyspělým světem. Snažíme se podporovat programy antigraffiti i obnovu movitého dědictví. Například historických varhan, sošek atd. umístěných na veřejně přístupných místech. To jsou takové drobnosti, které poskládají celou mozaiku. Praha se tak návštěvníkům jeví nejenom komplexně ošetřená, ale doslova malebná. Malebná i rozmanitou krásou architektonických stylů, které na sebe navazují někdy dokonce v rámci jediného objektu.

Nicméně i v památkové rezervaci je několik historických domů v tristním stavu.
Nejsem zastáncem všech těch křiklounů, kteří na Prahu nasazují, že se neumí postarat o své věci. Procento prázdných, nevyužitých historických domů je stejné jako v Paříži či Londýně. Prostě je skoupili spekulanti a česká legislativa moc neumožňuje s tím něco dělat. Nicméně ve spolupráci s úřady městských částí se snažíme tlačit na jejich vlastníky, aby buď začali investovat do jejich rekonstrukcí a údržby, anebo nemovitosti prodali někomu, kdo má zájem v nich žít či podnikat.

– www.praha.eu