Je třeba vážné diskuse o stabilních zdrojích dopravní infrastruktury
24. 04. 2005
S ředitelem Státního fondu rozvoje dopravní infrastruktury Ing.
Pavlem Švagrem se potkáváme poslední březnové odpoledne roku 2005, abych
se jej v rámci hlavního tématu pátého vydání Všudybylu zeptal, jak se
vyvíjí zavádění mýtného na území Česka?
Až do října loňského roku podkladové materiály pro zavedení mýtného
připravoval Státní fond rozvoje dopravní infrastruktury. Rozhodnutím vlády
z ledna 2005 však byla veškerá aktivita kolem jeho přípravy přesunuta na
Ministerstvo dopravy ČR. Státní fond rozvoje dopravní infrastruktury tedy
už není institucí, která mýtné připravuje. Náš postoj k mýtnému je
ale stejný. Tj., aby bylo zavedeno co nejdříve. Aby umožnilo
spravedlivější zpoplatnění uživatelů dopravní infrastruktury a aby to
byl systém, který bude perspektivní a modulárně rozšiřovatelný na
další silniční síť v České republice. Úvaha se v dané chvíli
koncentruje na zpoplatnění zhruba dvou a půl tisíce kilometrů dálnic a
silnic prvních tříd. Předpokládám, že ke zpoplatnění bude docházet po
etapách. Už dnes bychom ale měli mít představu, co nastane den poté, kdy
zpoplatnění dvou a půl tisíce kilometrů komunikací zavedeme. Bude-li to
stav finální, nebo zda toto výkonové zpoplatnění budeme postupně
rozšiřovat na další silnice. Pro zkušenosti nemusíme chodit daleko. Velká
Británie připravuje zpoplatnění všech silnic. Možná přijde čas, kdy
bude taková diskuse nastartována i v Česku. Pokud by se britský model
ukázal odborně a legislativně průchozí, bude třeba jej doplnit
o ekonomické aspekty a o úvahu, co se stane s dálničními kupony a
silniční daní u vozidel, kterých se mýtné v rozšířeném pojetí bude
týkat. V přípravách na zavedení mýtného se v dané chvíli pokračuje.
Bylo vyhlášeno výběrové řízení na poradce, který bude státu asistovat
při tvorbě zadávací dokumentace. Podle usnesení vlády by do konce června
mělo být připraveno zadávací řízení pro toho, kdo ve velmi brzkém
budoucnu státu dodá technologii mýtného.
Pane řediteli, jaký byl loňský rok z hlediska rozvoje české
dopravní infrastruktury?
Úspěšný. Jen z rozpočtu Státního fondu rozvoje dopravní infrastruktury
bylo do české dopravní infrastruktury alokováno bezmála dvaapadesát
miliard korun. Je to o 10,8 mld. víc, než kolik jsme proinvestovali v roce
2003. Vzdor tomu, že si občas každý na stav silnic či na železnici
zanadáváme, jsou loni investované finanční prostředky na železničních
koridorech, silnicích i nově připravovaných dálnicích vidět. To ale
neznamená, že jsem stoprocentně spokojený. Na nárůstu 10,8 mld. Kč je
veliká černá skvrna, a tou je dopad daně z přidané hodnoty. Stavební
činnost je bohužel tou oblastí, v níž jsme od 1. května šli z pěti
procent na devatenáct procent odvodu DPH bez jakékoliv kompenzace. Státní
fond rozvoje dopravní infrastruktury je čistým plátcem daně z přidané
hodnoty. Dopad změny sazby DPH (podle našich orientačních propočtů) za
loňský rok činil cca 5 mld. Kč. Jestliže jsem řekl, že jsme měli rok
úspěšný, je to bezesporu pravda. Mrzí mne ale, že se oněch pět miliard
dostalo do státního rozpočtu, že z nich doprava nemá žádný efekt a že
jsme je nemohli realizovat na prioritních stavbách. Čtenáři Všudybylu by
určitě dali hodně typů, kam by bylo radno v obecném zájmu tyto finanční
prostředky alokovat. Velmi proto usilujeme, aby byl Státnímu fondu rozvoje
dopravní infrastruktury zpětně kompenzován dopad daně z přidané hodnoty.
Např. navýšením dotace ze státního rozpočtu, popř. jinými formami.
Prostě aby nemuselo docházet k tomu, že díky růstu DPH některé stavby
nedáváme do realizace. Že u jiných posouváme termíny a u dalších se
bavíme o tom, že s ohledem na rozestavěnost nejsme v současné době
s to sanovat věcné harmonogramy tak, jak bylo původně ve smlouvách se
zhotoviteli slíbeno.
Jak to bude v letošním roce?
To, co jsem řekl, platí i pro situaci roku 2005, kdy celkový potenciál
dopravní infrastruktury, včetně úvěrů na D 47 a dotačních titulů
z Evropy, může čítat až sedmdesát miliard korun. Je tedy opět vyšší.
Pro srovnání. Když jsem hovořil o dvaapadesáti miliardách reálně
vyčerpaných korun v roce 2004, byly to pouze finanční prostředky fondu.
K nim musíme přiřadit úvěry a dotace z Evropy. Dohromady tedy bylo loni
v dopravní infrastruktuře proinvestováno zhruba 61,5 mld. Kč. Čili
srovnávám-li 61,5 mld. Kč s teoretickým potenciálem cca 70 mld. Kč
letošního roku, opět bych mohl být spokojen. Ale zase platí, že tento
teoretický potenciál musíme očistit o dopad DPH, tj. cca minus 5,5 mld.
Kč. A samozřejmě rovněž záleží na tom, jak se bude dařit získávat
finanční prostředky z evropských fondů.
I když jdou ohromné finanční prostředky do dopravní
infrastruktury, odborníci a zřejmě všichni, kdo se v dopravě pohybují,
konstatují, že jsou tyto zdroje nedostatečné.
To je dáno tím, že Česko nemá dobudovanou dopravní infrastrukturu. Jak
v oblasti dálnic, tak co se týče obchvatů měst a obcí. Mezi nejvíce
bolavé se jistě řadí rozestavěný okruh kolem Prahy. Bylo by potřeba
udělat i řadu dalších opatření, protihlukových stěn a rekonstrukcí. To
platí i o železnici, kde diskutujeme o třetím a čtvrtém tranzitním
koridoru – spojení sever – jih, východ – západ. I o vnitrozemské
vodní cestě, kdy již konečně padlo rozhodnutí, že se labská vodní cesta
bude zkvalitňovat jezem u Děčína. Pokud to shrnu: víme co chceme a že
musíme stavět kvalitně a efektivně. Víme, že v republice je a ještě
dlouho bude podstatně více požadavků, než na kolik budou stačit finanční
možnosti státu. Státní fond rozvoje dopravní infrastruktury odhaduje
reálně potřebné finanční prostředky v horizontu příštích šesti až
osmi let na jeden bilion korun. Jestliže od této astronomické sumy
přihlédneme k v loňském roce reálně uvolněným zdrojům 61 mld. Kč,
je zřejmé, že v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury musí být tlak na
priority. Jak u pozemních komunikací, tak v železnici a vodní dopravě.
Zároveň je třeba, abychom nejen uměli stavět nová díla, ale také se
rozumně chovali k tomu, co postavily generace před námi. Věnovat se
opravám a údržbě. Pokud bychom vyhlásili SMS anketu, aby lidé psali, kde
všude jsou poškozené komunikace – výtluky, koleje apod., jsem
přesvědčen, že bychom měli podstatně větší odezvu, než televizní
SuperStar. My o tom všem víme, ale i v tomto případě je to
o prioritách a disponibilních finančních zdrojích.
Jaké kde jsou?
Dosud největší zdroj, Fond národního majetku, pomaličku vysychá. Je proto
nejvyšší čas zahájit seriózní diskusi o stabilizaci zdrojů
financování dopravní infrastruktury. Když podotýkám, že bychom se měli
vrátit k diskusi o posílení podílu na spotřební dani z minerálních
olejů ve prospěch Fondu dopravy ze stávajících 9,1 % minimálně na 30 %,
neříkám nic tajemného. Právě proto, abychom stabilizovali vlastní zdroje
systému směrem k tomu, co si můžeme dovolit i směrem k projektům
„PPP“ – Public Private Partnership (partnerství veřejného a
soukromého projektu). To je metoda, která říká, že včera jsem
naprojektoval, dneska zadám, zítra postavím, pozítří začnu užívat a
popozítří začnu platit v horizontu příštích pětadvaceti let. Řekl
jsem to hodně laicky, ale tak nějak to v praxi je. Musíme si propočítat
investici, vázat ji na stabilní zdroje, které dopravní infrastruktura bude
mít, prostě proto, že až začneme popozítří investici splácet,
paralelně s tím budeme mít potřebu dobudovávat nebo modernizovat
silniční síť. Ale také budeme muset těch našich pětapadesát tisíc
kilometrů silnic a devět tisíc kilometrů železnic udržovat. Proto si
myslím, že je třeba velmi vážné diskuse o stabilních zdrojích do
dopravní infrastruktury. A pokud tyto zdroje stabilizujeme, bude to už
„jen“ o správném určení priorit..