Jak jsme se stali kolonií

Cílem Institutu globálních studií, vědecko-výzkumného pracoviště Univerzity Jana Amose Komenského Praha, je v rámci základního vědeckého výzkumu popsat a pochopit zákonitosti globálních procesů, a spolu s tím vytvářet zázemí univerzitním pedagogům a posluchačům.

S ředitelem Institutu globálních studií prof. PhDr. Oskarem Krejčím, CSc., a vedoucí Kabinetu globální ekonomiky doc. Ing. Ilonou Švihlíkovou, Ph. D., Univerzity Jana Amose Komenského Praha se na jejich akademické půdě potkáváme 2. února 2016.
Pane profesore, čím se vaše vědecko-výzkumné pracoviště zabývá?
V rámci pedagogické činnosti je jeho cílem vytvářet zázemí univerzitním pedagogům a prezentovat posluchačům, jak vypadá vědecká práce. To, co pedagogickou činnost a její cíle přesahuje v rámci základního vědeckého výzkumu, je popsat a pochopit zákonitosti globálních procesů, a to ve dvou větvích. Jedna část našeho institutu se zabývá světovou politikou (tu mám na starost já), druhá globální ekonomikou. Tu zase řídí kolegyně docentka Švihlíková.

Světová politika je vnitřně členěná.
Obecně nás zajímají například globální geopolitické procesy. Jak jdou silokřivky prostorem. Z druhé strany, jak vydefinovat český národní zájem. Chcete-li, státní zájem. Politiku svíráme z obou stran, ve všech možných vrstvách. Světový systém, stát a také chování státníka – jak se jednotlivec projevuje v mezinárodních vztazích. Včetně teorie lidských práv a jejich role v mezinárodních vztazích.

Pane profesore, během ani ne ročního působení vašeho týmu na půdě Univerzity Jana Amose Komenského už za sebou máte další dvě větší vědecké akce.
Ta první se týká japonsko-čínské války za druhé světové války, kterou jsme pořádali společně s velvyslanectvím Čínské lidové republiky v Česku. To je oblast mocností. Na ni na podzim naváže konference k prezidentským volbám v USA. Chystáme i další, například ke geopolitice Ruska, což je momentálně mé nejdůležitější téma. V ekonomické části by to měla být práce na téma, co Číňané chápou pod ekonomickým normálem.

Oblast českých národních zájmů do sebe vstřebává i vztah k mocnostem. Na toto téma Hynek Kmoníček v časopisu Všudybyl říká: „Když budeme vědět, kdo jsme, budeme vědět, proč to jsme. Tahle otázka není věcí politického přesvědčení. To je věc, která jde ke smyslu naší národní a státní existence. Ke smyslu existence západních Slovanů na území mezi Německem a Ruskem. Na území, kde ve dvacátém století vznikly dvě světové války a kde se snažíme udržet jedno údolí v rukách západních Slovanů. Kde základním úkolem českého diplomata je, abychom byli natolik západní, abychom se ještě nestali Němci, a současně natolik Slované, abychom se ještě nestali Rusy. Pak dokážeme být západními Slovany, mít své malé údolí, jedno státní logo, několik preferenčních výrobků, na kterých to logo bude. A když ten výrobek bude kvalitní, tak se nám třeba za nějakých osmdesát či sto let (ostatně Československu to trvalo víc než padesát let) podaří vybudovat tu novou značku. Protože dnes ji ještě nemáme.“ (Viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „My jsme to, co zbylo, když Slováci odešli“.)
Proto do své práce musíme zapojit i trošku našeho dějepisu a specifické zeměpisné postavení. V tomto smyslu je naše pracoviště jedinečné. Mnohodimenzionální! Zhodnocujeme při tom své životní zkušenosti. V našem týmu působí i dlouholetý praktik, vedoucí Kabinetu světové politiky doc. Ing. Pavel Gavlas, CSc., (někdejší šéf vojenské kontrarozvědky) a velice invenční vedoucí Kabinetu globální ekonomiky doc. Ing. Ilona Švihlíková, kteří do teoretického spekulování přinášejí praktický rozměr. Akce, která zrovna dnes probíhá, se týká problematiky možného kolapsu světových finančních trhů. Máme za sebou prezentaci knížky doc. Švihlíkové Jak jsme se stali kolonií. Předevčírem jsme přednášeli na téma „Scénáře globálního vývoje“ a snažíme se odhalovat souvztažnosti toho českého a světového.

Paní docentko Švihlíková, pan profesor Krejčí zmínil vaši poslední publikaci Jak jsme se stali kolonií.
Spolu s profesorem Krejčím a docentem Gavlasem si ve sféře globálních studií tak trochu plníme své sny, což na našem bývalém společném pracovišti už moc nešlo. Oblastem mezinárodních vztahů, mezinárodní bezpečnosti a mezinárodní ekonomie se věnujeme z poněkud jiného úhlu. Analyzujeme současný stav a věnujeme se predikcím s cílem povznést tento obor na vyšší úroveň. K prezentaci výsledků využíváme různé platformy a nástroje včetně konferencí a seminářů. Všichni tři jsme publikačně činní. Přednášíme studentům, přičemž jim neopomíjíme zprostředkovávat nejnovější světové poznatky.

Publikace Jak jsme se stali kolonií v jistém ohledu tematicky koresponduje s obsahem interview s JUDr. Rostislavem Dvořákem, členem Výkonného výboru sektorové organizace výrobních družstev Celos­větové organizace družstev ICA a předsedou Svazu českých a moravských výrobních družstev, „V demokratické společnosti je ignorance poměrně častá, i když nepatřičná“ (viz www.e-Vsudybyl.cz). Zkrátka že z Česka odtékají peníze jak v přidané hodnotě, tak v zisku z dané produkce.
V knize Jak jsme se stali kolonií se dívám, co se odehrálo po roce 1989, kdy jsme se stali tzv. závislou ekonomikou. Závislou v tom smyslu, že velká část českého hospodářství je v zahraničních rukou. České dcery nadnárodních korporací nemají pod kontrolou výrobní proces. Většinou je tam nějaká nižší střední přidaná hodnota. Nemohou ovlivnit finální cenu své produkce, což mj. vyúsťuje v obrovský odliv zisků ze země a také znamená, že zbývá daleko méně peněz na mzdy. Tento model se zacykloval. To znamená, že ve filiálkách cizích společností zůstává méně finančních zdrojů, takže chybějí na významnější navýšení životní úrovně obyvatel hospodářsky kolonizované země, na vědu a výzkum a řekněme i na podporu dalších národních struktur. V knize Jak jsme se stali kolonií upozorňuji, že tenhle stav je neudržitelný, neboť se neustále zhoršuje. Ilustruje to i propastný nepoměr mezi českou a západoevropskou mzdovou úrovní a naprosto abnormální nepoměr mezi českou a německou výkonností. V tomto parametru Česko úplně trčí! Kromě toho, že analyzuji, jak k této zoufalé situaci došlo, se snažím navrhovat nějaká její řešení, i když dominantně to musí být řešení politická, protože je to velká politická otázka.

Avšak! Jak nejmladší dějiny demonstrují, v hospodářsky kolonizované zemi než soutěžit, konkurovat kvalitou a cenou je při získávání obsazených odbytišť zákonitě rentabilnější „udělat“ či koupit si vlivného politika a investovat do vstřícnosti tamního managementu, aby konkurující podniky, ba celá odvětví vedly k útlumu, a do glorifikace takovéhoto počínání. A i když nejen obchodní zájmy byly důvodem ovací Československu, když vyklízelo mapy světa a jeho producenti a exportéři svá domácí a zahraniční odbytiště (aby na nich výrobky českých a slovenských fabrik a naši zemědělskou produkci nahradila produkce chovatelů, pěstitelů, výrobců a dodavatelů investičních celků z tzv. hospodářsky vyspělých zemí světa a v Česku poklesla společenská prestiž dělnických profesí, řemeslné invence a technických oborů, jež po generace činily naši vlast vysoce konkurenční), je rovněž zákonité, že nemá-li kdo rovnocenné soupeře (a je celkem jedno, zda ve vzdělávání, byznysu, vojenství, či v politice), dělá si, co chce.
Ovšem jistá řešení tohoto tristního stavu existují. Co se týče hospodářské dekolonizace Česka, v tom bychom se s doktorem Dvořákem dobře shodli, protože jedním z prvků, jak překonat postavení závislé ekonomiky, je rozvoj tuzemských podniků se sídlem „matek“ v Česku. Tedy i podpora a zvýšení celospolečenské prestiže družstevní formy obchodních společností, které vytváří lokální struktury, jež bývají v národních rukou, a mohou významně pomoci, abychom dokázali překonat stávající model závislé ekonomiky, resp. hospodářsky kolonizované země.

Paní docentko, co vaše pedagogická činnost?
Jsme v procesu, kdy čekáme, jestli se budeme moci věnovat oboru Mezinárodní vztahy na úrovni bakalářské, tedy nejen jako činnosti základního vědeckého výzkumu. Momentálně studentům Univerzity Jana Amose Komenského Praha přednáším magisterskou makroekonomii, což je předmět, který mám velice ráda. Vždy se jim snažím ukázat, jak lze jednotlivé modely ekonomických teorií aplikovat na současnost. Chci, aby se orientovali v základních statistikách. Aby pochopili současné dění a neviděli je jako divný soubor náhod, ale jako něco, co má vnitřní logiku. Jako proces, u nějž spolu při definování příčin a následků dopadů na jednotlivé vrstvy obyvatel a predikování vývoje „zápasí“ různé ekonomické teorie.

• www.ujak.cz