Jak jsme se plavili Centropou
21. 05. 2012
V roce
2003 začaly příhraniční oblasti Česka, Maďarska, Rakouska a
Slovenska – dvanáct měst a sousedící regiony – formovat nadnárodní
region CENTROPE. Pro podporu jejich snah spustila Evropská unie podpůrný
rozvojový projekt CENTROPE CAPACITY, jehož partnery jsou na české straně
Jihomoravský kraj a statutární město Brno. Jeho tématy jsou Znalostní
region, Lidský kapitál, Územní integrace a Kultura a turismus, a tak jsme se
se Strašným Pájou domluvili, že 4. až 8. května podpoříme
centropácký turismus a splujeme po Moravě do Dunaje. Ale 4. ani 5. května,
ač byl tropický den, jsme nikam nejeli. Celou sobotu jsem „budoval
kapitalismus“ – makal na Všudybylu. V neděli 6. května nad ránem
v 04.47 se v pražské tramvaji číslo 9 konečně potkáváme a
řešíme, co pojedeme. Na pražském Hlavním nádraží jsme rozhodli, že
rekognoskaci Centropy začneme v Hodoníně. S těžkými loďáky, pádly a
mapou Dunaje o pár hodin později procházíme ranním Hodonínem. U jezu
nafukujeme výrobek na bázi gumopryže z nedaleké Břeclavi. Ale nikoli
vhodný toliko ku létání, jako vzducholoď hraběte Zeppelina ve hře Divadla
Járy Cimrmanna „Hospoda na mýtince“, ale pouze vzduchem loď. Poté jdeme
na pivo do srubu PŘÍSTAVIŠTĚ „U JEZU“, a zároveň centra vodní
turistiky Hodonín, kde nabízí plavby motorovými loďmi po Moravě a BAŤOVĚ
KANÁLU. Příjemně stylové prostředí a perfektní obsluha. Vyplouváme
posilněni Černou Horou, courajíce kanystr s pivem na špagátu za lodí.
Lužní lesy jsou sice mimo „nové“ koryto Moravy, avšak i tak romantika.
A hrozivé jezy! Všechny je přenášíme. Na vodě nikde nikdo. Zato kol
kolem na regulačních hrázích davy koloušů. Jak po českém, tak po
slovenském břehu vedou cyklostezky. Strašný Pája projevil svůj stkvělý
postřeh, řka: „Podívej, z českého břehu Moravy se vznesl čáp a teď
na slovenském přistává jako bocian. To je, co?! Kde jinde bys to mohl
vidět?“ Co na tom, že jsme přes vysoké hráze neviděli, kde jsme. Na
vzduchem plněné lodi se rozlévala pohoda. Noc jsme strávili
v náručí Centropy u lesa za ochrannou hrází. V pondělí 7. května
pokračujeme. Za dálničním mostem D1 se mění charakter břehů Moravy,
rostou na nich stromy. Jeden velký, skolený bobrem jsem si šel nafotit.
Začala se připojovat říční ramena. Po jednom takovém jsme se vydali do
nitra lužních lesů. Pak jsme míjeli „rameno“ opravdu veliké. Že je to
ústí řeky Dyje jsme vydedukovali až poté, co jsme ze břehu uslyšeli
němčinu. Fascinováni rakouskými chatkami s obrovskými jeřábovými
čeřeny přistáváme u mostu. Jak se ukázalo, u silnice do Moravského
Svätého Jána. Pája uvařil gulášovou polévku s kopřivami a kopřivový
čaj. Po večeři jsme si sbalili fidlátka a s přetěžkými bágly se
vypravili asi 8 km pěšmo na železniční stanici zjistit, kdy nám jede
vlak. Ledva jsme se tam doplahočili, přijel luxusní Elephant, který nás
odvezl do Kútů. Odtud nám navazovaly rychlíky tak, že jsme byli před
půlnocí v Praze, a ač v sandálech, měli jsme za ten den Centropy
plné kecky.
