Iniciovat všenárodní sbírku na koupi Řípu

Radek Vonka

V Českém středohoří už dva měsíce funguje destinační agentura České středohoří, kterou společně s Ústeckým krajem založilo Město Litoměřice a Biskupství litoměřické. V Krušných horách druhým rokem pracuje obdobná agentura. Tyto agentury společně s dalšími dvěma – Dolním Poohřím a Českým Švýcarskem tvoří velmi úspěšný projekt „Brána do Čech“. Jsem rád, že Ústecký kraj destinační agentury podporuje. Kromě jiného do každé z nich každoročně dáváme jeden milion korun. Ať už do destinačního fondu nebo u začínajících agentur na provoz. Projekt „Brána do Čech“ k nám přivádí další a další turisty. Podle údajů Českého statistického úřadu došlo k jejich 20% meziročnímu nárůstu. Za „Bránu do Čech“ získáváme první místa v soutěžích, jako např. byly: „Velká cena cestovního ruchu“ na Regiontouru, nebo „Nejlepší turistický portál roku 2010“.

S radním Ústeckého kraje panem Radkem Vonkou se potkáváme 5. března 2012. Naše interview pro vydání Všudybylu, jehož hlavní téma je „před hlavní turistickou sezonou“, jsem zahájil citací ze seriálu Radka Míky, který od podzimu 2009 vychází ve Všudybylu: „Římský historik Titus Livius uvádí pověst o východokeltském králi Ambigatovi, jehož synové se svými družinami opustili rodnou Galii a vydali se na východ hledat nový domov. Jeden proud vedl Bellovesius – v keltštině „Vítězící vojevůdce“ – a překonal Alpy, což je považováno za historický fakt. Nás však víc zaujme druhý z bratrů, Segovesius – „Zářivý vojevůdce“. Ten se svým keltským vojem zamířil severněji, přes tzv. Hercinský les, a podle řeky Ogary došel k hoře Rif.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Počátky naší státnosti 1 – Praotec Čech“.)
Pane radní, Říp je naší posvátnou horou a symbolem české státnosti.
Nejen symbolem. Vždycky, když se na historickém území Českého království stavěla významná stavba, nechával se pro ni z Řípu přivézt základní kámen. Je tak nejen v základech Národního divadla nebo nejnověji objektu pražské O2 Areny, ale údajně i pod Karlovým mostem. Před třemi lety jsme tu v Ústeckém kraji vymysleli a začali realizovat projekt „Po stopách praotce Čecha“. Jeho součástí je propagace tří míst: rodiště bájného Přemysla Oráče – Stadic na řece Bílině, obce Peruc, kde se odehrál jeden z nejproslulejších milostných příběhů české historie Oldřicha a Boženy, a posvátné hory Říp. Tyto tři atributy jsme svázali do jednoho projektu a na něj navázali další turistické cíle. Podpořili jsme jej internetovými stránkami: www.praoteccech.cz. Jsou velmi nápadité. Projekt jsme cílili hlavně na rodiny s dětmi. Proto jsou jejich výraznou součástí komiksově vyvedené postavy českého bájesloví. Jsem přesvědčen, že by povědomí o těchto atributech vztahujících se k počátkům české státnosti mělo patřit k základní výbavě každého Čecha. Proč tedy k jejich šíření mezi mladými lidmi a dětmi nevyužít cestovní ruch?

Od svých patnácti do devatenácti let jsem z oken roudnického zámku hledívával na malebnou sopečnou krajinu Českého středohoří. A každoročně při příležitosti Podřipské pouti z Roudnice nad Labem putoval na Říp. Rod Lobkowiczů nejenže vlastní roudnický zámek, kde kdysi sídlila Vojenská hudební škola, ale i Říp, resp. pozemky a lesy, které ho pokrývají.
Je to pravda. Říp je opět ve vlastnictví rodu Lobkowiczů. To, že v jeho vrcholových partiích schází dostatečná vybavenost pro návštěvníky, určitě není vina Lobkowiczů. Vinu vidím na straně společnosti – státu, který jim s tím neumí pomoci. Několikrát jsem s představiteli rodiny Lobkowiczů jednal. Ať už s princem Williamem nebo správcem jejich majetků panem Mařasem. Říkají: „Nám padají na hlavu jiné majetky, které nám stát vrátil po komunistické devastaci. Říp je pro nás prioritou až v další řadě.“ Tady nastává otázka, nemáme-li od nich Říp koupit, aby z něho byl veřejný majetek. Lobkowiczové se tomu nebrání. Chtějí ho ale prodat pouze státu, kraji anebo složce, kterou stát či samospráva zřizuje. Na půdě Ústeckého kraje jsem se několikrát snažil tuto myšlenku prosadit. Mí kolegové jsou k tomu ale velice zdrženliví. Rád bych v souvislosti s nadcházejícími krajskými volbami z Řípu chtěl udělat téma kampaní politických stran. Dokonce uvažuji o tom, že bych inicioval všenárodní sbírku na koupi Řípu. Věřím, že nám Lobkowiczové vyjdou vstříc, a že od nich stát či samospráva nebude chtít Říp tzv. za jednu korunu, ale za odhadní cenu.

No, ohledně Čechům posvátné hory Říp by to chtělo svěží vítr. Ostatně toho tu máte na největrnějším místě České republiky, na Milešovce, ažaž. Její tvar prozrazuje vulkanický původ, tedy i to, proč půda v Českém rudohoří rodí tak vynikající vína.
Z hlediska cestovního ruchu se snažíme zlepšit situaci nejen na Řípu, ale i na dalších místech. Takovým tím dalším symbolem, především Českého středohoří, opravdu je „Královna Českého středohoří“, hora Milešovka. Tam je situace obdobná. Na rozdíl od Řípu je její vrchol ve veřejné správě, ať už Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, Ministerstva obrany ČR nebo obce Velemín. A přesto nemá dostatečnou turistickou infrastrukturu. Na rozdíl od Řípu se dá na Milešovku něco vyvézt pouze lanovkou. Takže, když tam Ústecký kraj loni přispíval na vybudování čističky odpadních vod, jen doprava materiálu trvala dva měsíce, protože lanovka uveze na jednu cestu maximálně dvě stě padesát kilo. Po dokončení čističky se lanovka musela za tři čtvrtě milionu korun zrepasovat. Na Milešovce má, a to především za podpory Ústeckého kraje, vzniknout panoramatický bufet a celková turistická infrastruktura splňovat západoevropské standardy. Projekt vymyslela obec Velemín, a my jí budeme krajskými penězi pomáhat tak, aby se turistům na Milešovce dostalo důstojného zázemí.

Letošní zima sněhovými poměry přeje zimním sportům. Po dva víkendy jsem spolu s kamarády zažil úžasné zimní přejezdy s tábořením na hřebenech Krušných hor.
Jsem rád, že se letošní zima v Krušných horách povedla. Ústecký kraj vydává statisíce korun na udržování „Krušnohorské bílé stopy“. Pro zimní vyžití a návštěvnost hře­benových partií je totiž tato trasa strategická. V letní sezoně jsou značené trasy Krušných hor ideální i pro cykloturistiku. Proto chystáme do přeshraničního dotačního programu Cíl3 projekt na krušnohorskou magistrálu, jejíž součástí bude cyklostezka navazující na německou síť cyklotras.

Neméně nádhernými částmi vašeho kraje jsou Národní park České Švýcarsko a chráněná krajinná oblast Labské pískovce. V dobách, kdy jsem bydlel a pracoval v Litvínově, jsem coby člen horolezeckého oddílu Loko Teplice často jezdíval lézt do Tiských stěn. Trasy mých čundrů pak vedly na Jetřichovice, k romanticky malebným útvarům s Mariinou a Havraní skálou. Rovněž Kyjovské údolí je balzámem na duši. A nesmím zapomenout na, díky vaší aspiraci na jeden z „Novodobých sedmi divů světa“ dnes světoznámou, Pravčickou bránu.
Ano, za padesát dolarů se nám ji podařilo nominovat do soutěže „Sedm novodobých divů světa“, kde jsme se dostali až do semifinále. Díky tomu pak dosáhli bezplatného zveřejnění spousty reportáží, článků a televizních vstupů, takže v době, kdy v Praze došlo k třicetiprocen­tnímu poklesu návštěvnosti, jsme v národním parku České Švýcarsko zaznamenali dvacetiprocentní nárůst. Jsem rád, že se zúročuje práce, kterou jsme tam odvedli. Evropská komise ji v roce 2009 ohodnotila oceněním: „Evropská excelentní destinace“. České Švýcarsko se tak stalo historicky prvním nositelem tohoto titulu v České republice. Je tedy zřejmé, že i turismus je o řízeném marketingu. Brát cestovní ruch jako významný zdroj pracovních příležitostí a příjmů, a to i do veřejných rozpočtů, je velmi důležité. A jako každé hospodářské odvětví je třeba jej dělat profesionálně. Takže i destinační agentury musí vést schopní manažeři. Všechny instituce, především ty, které prioritně živí cestovní ruch, by měly pochopit, že společným postupem a podporou destinačního managementu víc dosáhnou. Že to je ta cesta i k jejich individuální prosperitě. Potenciálního turistu k návštěvě daného místa až tak nemotivuje, jestli je jeden hotel hezčí než druhý, ale co tam může vidět a navštívit. Jaké bude jeho volnočasové využití, a až potom ho zajímá hotel. Automaticky předpokládá, že tam nějaký slušný určitě bude. Je to standard, na který je zvyklý ze západní Evropy. Nevím, proč by tomu mělo být u nás jinak.

• www.kr-ustecky.cz
• www.branadocech.cz
• www.proateccech.cz