I vejdeme opět kamsi, a aj, tu na tak vysokých a širokých stolicích seděli, že řídký k nim přistoupiti a dosáhnouti mohl, kromě po nástrojích. Měl zajisté každý dlouhé jakési místo uší z obou strán trouby, do nichž když kdo co mluviti chtěl, šeptati musil. Ale byly oklikovaté^^1^^ a děravé, mnoho slov, než se hlavy doneslo, mimo ven vybíhalo: a která došla, na větším díle změněná docházela. Což sem odtud znamenal, že se ne vždycky mluvícím odpověd dávala, někdo, i dosti tuze volaje, dovolati se do mozku nemohl: někdy se dávala odpověd, ale nic k věci. Podobně místo očí a jazyku trouby byly, skrze něž se často jinák, než věc byla, vidělo, a jinák, než sám třeba pán mínil, odpovídalo.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

^^1 ^^) zakřivené

I dosti tuze volaje, dovolati se do mozku nemohl

Lázeňská léčba zpravidla řeší následek těžkého onemocnění. Při včasném absolvování však může poškození zdraví zabránit. Jejím výsledkem, zvláště u dětí, totiž bývá odstranění příčin onemocnění a navození adaptačních mechanismů zdravého člověka. Ty tam jsou ale doby, kdy klientelismus neměl až tak zásadní vliv na české věci veřejné. O tom, jak až moc jsou preferováni pacienti-spotřebitelé mj. svědčí úbytek dětských léčeben a obstrukce při přidělování komplexních léčebných lázeňských poukazů. Po armádních zakázkách (které v Česku netřeba národu zdůvodňovat) jsou totiž výdaje na zdravotnictví společensky nejodůvodnitel­nější. Celý medicínský obor, opírající se o přírodní léčivé zdroje, o v lázeňství po generace cizelovaný um lidských zdrojů a výsledky vědeckých výzkumů balneologů, je tak pasován do role nepřítele státu. Nechávám na čtenářích Všudybylu, abyste si na opačnou stranu rovnice dosadili ty, kteří v Česku předvádějí, že: „Stát jsem já!“. Důsledkem je, že v populaci roste podíl chronicky nemocných dospělých, veřejné výdaje na zdravotnictví a záchrannou sociální síť a útlum v řadě lázeňských míst, na čemž, kromě těch „stát jsem já“ ostatní proděláváme.

Jaromír Kainc