TATRA Kopřivnice
Počátek výroby dopravních prostředků v Kopřivnici se datuje od roku
1850, kdy Ignác Šustala zahájil výrobu kočárů a bryček. 19. století
znamenalo nástup železnice. Ignác Šustala nechal postavit nové tovární
objekty, ze kterých v roce 1882 vyjelo prvních 15 železničních vagonů.
Zásadním mezníkem byly roky 1897, kdy byl vyroben první osobní automobil ve
střední Evropě – „Präsident“, a 1898, kdy byl vyroben první
nákladní automobil trambusového typu o nosnosti 2,5 t se dvěma vzadu
uloženými motory Benz. V roce 1923 firma představila osobní automobil T11.
Revoluční koncepce podvozku s centrální nosnou rourou a výkyvnými
polonápravami konstruktéra Hanse Ledwinky vstoupila do dějin jako
tatrovácká. Mezi světovými válkami kopřivničtí pracovali na světové
novince, prvním sériově vyráběném osobním automobilu s aerodynamickou
pontonovou karoserií a vzadu umístěným, vzduchem chlazeným motorem. T77
měla premiéru 5. března 1934. V témže roce byl název TATRA registrován
jako obchodní jméno firmy. Třetí významnou událostí roku 1934 bylo
založení leteckého oddělení. Legendou se stal nákladní vůz T111 se
vzduchem chlazeným naftovým motorem, vyráběný v letech 1942 –
1962. V poválečném období se TATRA zaměřila na malosériové luxusní
osobní vozy. Populární Tatraplán i T77 nahradila T603. Tu v letech
1975 – 1995 vystřídala T613 a od roku 1996 T700. V roce 1998 se TATRA
soustředila na výrobu nákladních vozidel. Vysoká průchodnost, robustní
konstrukce, jednoduchá údržba, velký pracovní výkon a životnost je
předurčily pro práci v extrémních klimatických a terénních
podmínkách. Ledwinkova tatrovácká koncepce byla základem pro řady T138 (od
r. 1959), T813 (od r. 1967), T148 (od r. 1970) a T815 (od r. 1983) i pro vozy
T815–2, T815–2 TERRNo1, T163 JAMAL, T815–2 ARMAX, T816 FORCE, T815–7,
T817 TERRN vyráběné již pod novým majitelem firmy TATRA společností
„Blue River“ (od r. 2006).
Hans Ledwinka (1878 – 1967)
16. 04. 2008
Geniální konstruktér Dr. techn. h. c. Ing. Hans Ledwinka (1878 –
1967) se narodil 14. února 1878 v rakouském Klosterneuburgu. První
zkušenosti začal získávat roku 1892 u strýce ve Fünfhausu, kde se učil
zámečnickému řemeslu. O pět let později završuje studium na průmyslové
škole ve Vídni a téhož roku, ve svých 19 letech, nastupuje do
kopřivnické vozovky. Zde působí coby zámečník při stavbě automobilu
„Präsident“. V roce 1899 spolukonstruuje nový typ převodovky. O rok
později je pověřen spoluúčastí na projektu prvního závodního automobilu
pro barona Theodora Liebiga. Firma Max Friedman se sídlem ve Vídni získává
Ledwinku v roce 1902. Pracuje tu na prvním motorovém voze s brzdami na
všechna čtyři kola. O tři roky později je zpět v kopřivnické továrně
jako konstruktér s přímým vlivem na výrobu vozidel. V této době
s uplatněním jeho návrhů vzniká vůz typu S. Za zmínku stojí monoblok
převodovky se čtyřválcovými a šestiválcovými motory, které jsou
jedněmi z prvních SOHC konceptů. Následují typ T a typ U – vůz
s brzdami na všechna čtyři kola. V roce 1916 Hans Ledwinka opět odchází
do Rakouska dělat ředitele firmy STEYER. V roce 1921 se vrací do
Kopřivnice. Firma začíná být známá pod jménem TATRA a razí geniální
Ledwinkův koncept, dodnes známý jako tatrovácký: spojení dvou (do té doby
nepříliš obvyklých) technologických prvků – vzduchem chlazeného motoru
a centrální nosné roury s výkyvnými polonápravami. V roce 1923 tak
Evropu dobyl její lidový automobil Tatra 11. Jedenáctka se proslavila
i obdivuhodnými výkony při automobilových závodech v Targa Florio a při
Velké ruské jízdě Josefa Veřmiřovského v roce 1925. Tatra
11 úspěšně absolvovala trasu 5300 km bez jediné poruchy. Přijela si pro
vítězství ve své kategorii a navíc byla oceněna za vynikající parametry
spotřeby. Po Tatře 11 přichází dvanáctka s brzdami na všechna čtyři
kola. Ta v roce 1931 absolvovala cestu z Alexandrie do Kapského Města, aby
světu demonstrovala vpravdě železnou „páteř“ a výhody vzduchem
chlazeného motoru. Z této koncepce těží další následovnice se
silnějšími motory a větší průchodností Tatra 30, 57 (Hadimrška), 75 a
další. 5. března 1934 je představena představitelka jednoho
z nejslavnějších období kopřivnické automobilky Tatra 77. V této době
již na postu konstruktéra a vývojového inženýra pracuje i Ledwinkův
mladší syn Erich. V průběhu druhé světové války zůstává Hans
Ledwinka ve vedení Tatry. K tomuto období se pojí mnoho projektů. Např.
aerosáně Tatra V855, tankový osmnáctiválcový motor V955 a legendární
Tatra 111. Po válce byl Hans Ledwinka internován do Nového Jičína, odkud
radí a pomáhá tatrováckým konstruktérům při vývoji T600 známé jako
Tatraplán. Po skončení internace odchází do Rakouska a pak do Bavorska do
Mnichova. Svaz německých inženýrů (VDI) mu v roce 1952 uděluje čestné
vyznamenání. V roce 1961 mu rakouský prezident propůjčuje Čestný
kříž I. třídy za vědu a umění. V Mnichově zůstává v pozici
inženýra konzultanta až do své smrti v roce 1967. Roku 2007 byl
z iniciativy holandského Tatraklubu Hans Ledwinka uveden do ženevské Síně
slávy světových automobilových konstruktérů.
