Fitness na tisíci čtverečních metrech
30. 10. 2002
Druhý říjnový týden jsem navštívil Brno a Mezinárodní veletrh
informačních a komunikačních technologií Invex 2002. Při té
příležitosti, v souvislosti s hlavním tématem Všudybylu, jsem
o rozhovor požádal Pavla Brdičku, ředitele hotelu International, jehož
Kongresové centrum v pondělí 7. října hostilo účastníky zahajovací
recepce Invexu 2002.
Pane řediteli, jak jste se dostal k hoteliérské profesi?
Kdyby nebylo jedenapadesátého roku a nezavřeli mému otci živnost, asi by ze
mne hoteliér nikdy nebyl. Jenomže jako bývalý živnostník otec ve městě,
kde jsem se narodil, nemohl sehnat práci. Náš známý, k němuž jsme
jezdili na nedělní obědy, mu jednou řekl: „Pepíku, pojď dělat ke
mně.“ Od té doby jsem žil v Krkonoších na horské boudě, kde otec
pracoval jako údržbář a maminka jako servírka. To byl vlastně počátek
mé kariéry. Naučil jsem se tam pohybovat po chatách a menších hotelích,
které naši vedli a kde pracovali. Coby sedmadvacetiletý mladík jsem se
přistěhoval do Brna a Brno mne dobře přijalo. To, že jsem přišel
z Čech, už prakticky delší dobu neslyším.
Pobyt v hotelích, snad vyjma vašeho fantastického Fitness centra,
zpravidla nebývá hlavním důvodem, proč turisté někam jezdí.
Je to tak. Hosté hotelu International do našeho města přijíždějí kvůli
Brnu, byznysu, kongresům, veletrhům, za poznáním či relaxací. V této
věci se hotel International snaží dělat maximum, aby napomáhal tyto cíle
propagovat a získávat tak nové klienty. Jsem přesvědčen, že dosahujeme
dobrých výsledků. Nakonec to, že jsme loni otevřeli vámi zmiňované
Fitness centrum na téměř jednom tisíci čtverečních metrů, je opravdu
součástí naší strategie. Spadá do ní nejen celková modernizace hotelu,
ale i úprava kongresového sálu a jeho vybavení nejmodernější technikou.
Jsme přesvědčeni, že pro náročné hosty, kterými obchodní klientela nebo
účastníci kongresových záležitostí bezesporu jsou, není noční podnik
tím nejdůležitějším. Že chtějí poznat cosi víc a dělat něco pro své
zdraví. Rozhodli jsme se proto investovat do velkorysého zázemí pro
poskytování doplňkových služeb.
Brno se na světové mapě turismu zviditelnilo zapsáním vily
Tugendhat do seznamu památek UNESO. Mně, jako pozorovateli zvenku, se dnes
při sebeprosazování coby turistické destinace Brno jeví daleko
kompaktnější.
Pochopitelně nás těší, že Brno dělá a koordinuje společnou propagaci
sama sebe. Že to není pouze záležitostí jednotlivých podnikatelských
subjektů. Dokonce, že to není ani pouze záležitostí města Brna, ale že
se dává dohromady celý Jihomoravský kraj. Samozřejmě, kvalita hotelových
služeb je důležitá, ale není samospasitelná, protože host nejede do Brna
kvůli hotelu. Ten je součástí celkové nabídky. Host k nám jede kvůli
Špilberku, Tugendhatově vile nebo Velké ceně. Nebo kvůli Macoše a dalším
památkám v okolí, protože jsme nedaleko Kroměříže či Pernštejna. Bez
komplexně pojaté strategie, kterou Jihomoravský kraj prosazuje, bychom se
dál nedostali.
Kam směřuje hotelnictví?
K dalším perspektivám. Samozřejmě, není to tak snadné, protože ne
všichni v naší republice si uvědomují, že služba hostu je posláním.
Že na takovéto věci můžeme být hrdí. Přeci jenom to ještě ve všech
momentech nebývá služba s úsměvem. Ale věřím, že doba, kdy
stoprocentně bude platit: „Náš zákazník, náš pán“, není daleko.
Bude-li ve světě pokračovat pozitivní ekonomický vývoj, lidé budou mít
více peněz, více času a budou více cestovat. Budou vyžadovat lepší –
kvalitnější služby za rozumnou cenu. To je podmínka, aby se setkávali.
Své volné chvíle chtějí trávit v pěkném prostředí, kde je o ně
postaráno, kde se cítí jako doma. Po celém světě se stále staví nové
hotely. Ty, které nejsou součástí řetězců nebo nemají nějakou formu
franšízy, se v určitých fázích dostávají do těžších situací při
prosazování se na trhu už proto, že jméno dobrého řetězce dává
záruku, že tam zákazník najde očekávané.