„Objem ekonomiky v českém tedy domácím vlastnictví nezaznamenal
v reálných hodnotách od roku 1995 žádný růst. Ve stejném období
vzrostl objem aktivit zahraničních firem v ČR sedminásobně!“
Analýza odlivu zisků z ČR. Listopad 2016. Úřad vlády ČR oddělení
strategií a trendů
Firmy svazuje nedostatek pracovníků
28. 02. 2017
Dlouhá
léta spolupracuji na úrovni tripartity, ale i firem a závodů s odboráři.
Je to dobrá spolupráce a sociální dialog s nimi pomáhá ve značné
většině otázek nejen zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům. Jednoduše
řečeno nás stmeluje společný zájem o prosperitu našich firem a
posilování českého hospodářství. Je to zájem, který nás vede
k hledání společných východisek. S tím, co slyším v posledním
období od odborářských bossů k růstu mezd a nedostatku zaměstnanců,
však konsenzus najít nelze. Centrální odborové organizace zaměstnávají
mimo jiné některé špičkové ekonomy a odborníky. Udivuje mě, proč
odborářským bossům v otázce požadavků na růst mezd nedají alespoň
základní ekonomické rady a informace, aby nedělali chyby, které mohou
v dlouhodobějším časovém horizontu poškodit i jejich členskou
základnu. Vypadá to, že zdravý selský rozum byl v tomto případě
poražen politickými ambicemi.
První chyba odborářských bossů:
Firmám chybějí tisíce pracovníků. Česká republika má nejnižší
nezaměstnanost v Evropě a argumenty odborářů, že si mají
zaměstnavatelé zajistit pracovníky zvýšením mezd, aby se chtělo do práce
i těm 380 tisícům evidovaných nezaměstnaných, jsou zcela mimo realitu.
Z oněch 380 tisíc lidí je podle informací z pracovních úřadů
200 tisíc těch, kteří nikdy pracovat nebudou a mají svůj život postaven
na sociálních dávkách. Dalších 100 tisíc jsou lidé, kteří čerpají
sociální dávky, občas „načerno“ pracují a tato pozice jim vyhovuje, a
zbývajících 80 tisíc lidí by rádo pracovalo, ale v místě bydliště je
problém zaměstnat jejich profesi a Češi nejsou zvyklí migrovat za prací.
Pro svou argumentaci, že nezaměstnaní nemají zájem o práci z důvodu
nízkých mezd, vybrali odboráři několik extrémních firem s nejnižšími
nabídkami mzdy. Účelově však nehovoří o nabídkách, ve kterých naše
firmy doslova shánějí zaměstnance za mzdy nad 20 tisíc korun a celé
měsíce se jim žádní zájemci nehlásí.
Druhá chyba odborářských bossů:
Odbory nám předhazují požadavek na zvýšení mezd bez ohledu na základní
ekonomické kategorie, a to produktivitu práce, rentabilitu a finanční
zdroje. Zhlédly se ve mzdách v západní Evropě a v práci svých
odborových organizací v automobilovém průmyslu a v zahraničních a
velkých firmách, kde se daří docilovat mzdy, na něž valná většina
českých firem prostě nedosáhne. Vedení českých firem nesedí na žoku
peněz, jak si to představují někteří odboráři, a řada zaměstnavatelů
by ráda svým zaměstnancům mzdy zvýšila. Je však třeba si uvědomit, že
většina těchto firem vyrábí pro zahraniční firmy komponenty nebo pracuje
ve mzdě s tak nízkou rentabilitou, že nemají často prostředky ani na
přirozenou reprodukci. To představuje významný limit pro růst mezd
v českých firmách. Pokud tuto rizikovou strukturu našeho českého
hospodářství nezměníme a vládami nebude realizována cílená podpora
výroby vlastního produktu v českém hospodářství a zejména
u středních firem, tak nikoli dlouhá léta, ale nikdy nebudou mít
české firmy šanci přiblížit se západoevropským mzdám. Naši
čeští pracovníci a celé české hospodářství se tak postupně stávají
více a více závislými na zahraničním kapitálu.
Třetí chyba odborářských bossů:
Nedostatek pracovníků a umělé brzdění zajišťování zaměstnanců
v zahraničí (Ukrajina, Bělorusko), které odbory významně podporují
s cílem donutit zaměstnavatele zvýšit mzdy, je zatím účinné a může
být pro českou ekonomiku sebezničující, krátkozrakou politikou. Některé
firmy začaly přesouvat výrobu do jiných zemí a jiné pod tímto tlakem
odborů a neschopností vlády věc flexibilně řešit začínají na
nedostatkovém trhu práce přeplácet pracovníky nad úroveň svých
ekonomických možností, aby je získaly nebo stabilizovaly. Často jsou na
zvýšení mezd použity peníze, které měly být využity na rozvoj
technologií a investic. Odboráři se za zvýšení mezd v roce 2016 a
2017 budou ještě chvilku navzájem chválit, protože negativní dopady a
realitu zatím odmítají dostatečně vnímat. Takovýto základ pro růst mezd
má však v ekonomice své zákonité limity. Je třeba také zdůraznit, že
pro české firmy je český zaměstnanec výrazně lepším řešením než
cizinec, kterému musí firma zajistit ubytování, zaškolení, řešit
jazykové bariery apod.
Většina českých zaměstnavatelů je v nevýhodě vůči kapitálově
silnějším a zahraničním firmám, které s jejich rentabilitou a
zahraničními vazbami mohou nabídnout výrazně vyšší mzdy (dělají
finální produkt a nikoli nevýhodnou práci ve mzdě nebo komponenty a mzdy
v Česku jsou pro ně výrazně nákladově výhodnější než jejich výše
v domovských zemích). Vzniká paradoxní situace, kdy odbory a vláda
omezením využití zahraničních pracovníků a pokračující podporou
přílivu zahraničního kapitálu do Česka doslova ohrožují a likvidují
vlastní český průmysl. Takovýto růst mezd není v souladu
s ekonomickými relacemi a není podložen růstem produktivity práce a
finančními zdroji. Jako tečku, chcete-li vykřičník, na konec zdůrazňuji,
že přes vyvolaný růst mezd v České republice v roce 2016 produktivita
práce v tomto roce poklesla.
JUDr. Rostislav Dvořák, viceprezident Konfederace zaměstnavatelských a
podnikatelských svazů ČR a předseda Svazu českých a moravských
výrobních družstev
