Financování společností destinačního managementu

Oblast řízení cestovního ruchu není v České republice legislativně upravena, stejně tak chybí právní předpisy, které by koordinovaly finanční podporu společností destinačního managementu (DMO). Přitom určení správného systému financování by umožnilo lepší koordinaci podpory cestovního ruchu a větší efektivitu vynaložených finančních prostředků. Systém financování DMO je ve značné míře odvislý od formy zakladatelů DMO, kterými mohou být soukromé subjekty (ty zakládají zejména regionální či lokální organizace), nebo subjekty veřejné (zakládající převážně organizace na krajské úrovni), případně jejich kombinace.
Většina DMO je finančně zajišťována smíšeným financováním složeným z vlastních zdrojů z podnikatelské činnosti, členskými příspěvky a doplňkovými prostředky (příspěvky od obcí, místními poplatky, dary, granty a dotacemi). Ve společnostech zakládaných veřejnými subjekty jsou členské příspěvky nahrazeny financováním z rozpočtů zřizujících organizací, část DMO je pak financována fondem cestovního ruchu.
Připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu řešil podporu řízení turismu v třístupňové struktuře – státní, krajské a oblastní. Příspěvek krajským a regionálním DMO měl být dle návrhu zákona vyplácen ze státního rozpočtu Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, a to formou dotace v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech. Dále měl být tento příspěvek spolufinancován z příspěvku krajů, obcí a ostatních subjektů cestovního ruchu. Příspěvek z krajských rozpočtů měl být vyplácen formou dotace v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, případně formou členského příspěvku vyplývajícího ze smluvního vztahu mezi krajem a krajskou DMO či oblastní DMO. Navrhovaný systém financování DMO měl být založen na tzv. multiplikaci finančních prostředků, když příspěvek ze státního rozpočtu by mohl být poskytnut pouze ve chvíli, kdy by DMO prokázala, že disponuje členskými prostředky a jinými výdělečnými nástroji, kterými by byl státní příspěvek spolufinancován. Při vyúčtování dotace by pak každá DMO prokazovala, že na realizaci aktivit použila nejen dotaci ve formě státního či krajského příspěvku, ale i vlastní finanční prostředky. Projekty jednotlivých DMO, na které by bylo možné dotační prostředky čerpat a použít, by musely být v souladu s Koncepcí státní politiky cestovního ruchu, Marketingovou strategií agentury CzechTourism, strategickými dokumenty žadatele, případně strategickými dokumenty krajské DMO či oblastní DMO. V případě, že by DMO obdržela příspěvek (dotaci) na podporu rozvoje destinace z veřejných zdrojů ve výši víc než 50 % z celkové finanční alokace vynaložené na podporu rozvoje destinace (realizaci projektu), naplnila by definici dotovaného zakladatele a byla by povinna postupovat dle zákona o veřejných zakázkách. V opačném případě by postačil postup DMO dle závazných metodik Ministerstva pro místní rozvoj ČR.
Byť Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v polovině roku 2015 oznámilo, že se vznikem zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu nadále nepočítá, a práce na něm zastavilo, nadále se množí hlasy o potřebě právní regulace v tomto směru, zejména pak potřebě koordinovat jeho financování s tím, že z původně připravovaného zákona by mělo být vycházeno.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz