Evropský parlament očima poslance
11. 07. 2010
Zdání klame
Soudě podle líčení některých publicistů, by šlo o variaci na Verneův
román „Dva roky prázdnin“. Zdání klame. Evropský parlament je práce na
plný úvazek, práce, která přináší nové zkušenosti a také nutnost
řešit za pochodu úkoly, před které jsme nikdy před tím nebyli postaveni.
Abych byl vůči čtenářům upřímný, původně jsem kandidovat nechtěl.
Viděl jsem jednou jako pozorovatel situaci, kdy komise vyhlásila jako platnou
normu, kterou Evropský parlament zamítl. Měl jsem pocit hořkosti: něco
takového by se v národním parlamentu stát nemohlo! Dnes jsem vděčný
Heleně Suché, která byla manažerkou mé volební kampaně 2004 a pak
i v roce 2009, a dnes vede mou pražskou kancelář, že mne přesvědčila,
abych do voleb šel. Výsledek mnou vedené kandidátky byl věcí, o které se
v Bruselu a Štrasburku v roce 2004 hodně mluvilo a psalo. Jistě, mohlo to
být ještě mnohem lepší (a to i v roce 2009), ale to už nezáviselo na
té malé skupince, která volby realizovala.
Česká otázka jako evropská
Čtenáře Všudybylu ale spíše zajímají věci turistické. Jezdím často
do Bruselu autem a část cesty sleduje trasu, kterou se ubíralo poselstvo,
které do Evropy vyslal Jiří z Poděbrad. Češi vždy věděli to, co často
vyslovoval Masaryk, že česká otázka má smysl jako otázka evropská, a
proto se snažili o nové, spravedlivější, mírové uspořádání Evropy.
Já i mí kolegové přistupujeme k evropské integraci i s vědomím
těchto tradic. Husité nechtěli nechat svou při vtěsnat jen do úzkého
národního rámce, věděli, že za těchto okolností by je čekala prohra.
I myšlenka spravedlivé společnosti má dnes šance v širším, minimálně
evropském měřítku.
Území Písně o Nibelunzích
Při cestě do Bruselu i Štrasburku přejíždím Rýn. Území, o která
vedli Němci a Francouzi nespočet válek, území, kde se odehrával
historický základ děje Písně o Nibelunzích. V tomto vinorodém
kraji se narodil Karel Marx; v Trevíru slavnostně 8. 6. 2005 otevřeli
novou expozici v jeho rodném domě, naproti domu moselských vín. Jeho rodina
ostatně měla vinice a on sám víno zbožňoval. Toto území bylo nejen
místem střetávání armád, ale také výměny myšlenek. Marx byl
ztělesněním otevřenosti pro všechno to nejprogresivnější, co v té
době bylo k dispozici, a schopnosti vytvořit novou myšlenkovou konstrukci.
Jeho by nepřekvapila ani globalizace, ani evropská integrace. Myslím si, že
jeho koncepce je tak velkorysá, že unese i naděje a obavy
dnešní doby.
Budovat Evropu zdola
Přejíždím-li most přes Rýn u Kolína (což je také město spojené
s Marxovou publicistickou a politickou činností), vzpomínám na to, že
integrace začala právě kolem sporů o Rýn. Rýnská komise je možná
první evropskou institucí. Trvá už od roku 1816. Přes hranice, o které
se vedly války, se dnes valí proud zboží i lidí. Mohlo by to být ještě
lepší a účinnější, kdyby evropské spolupráci a integraci nepřekážely
instituce a zájmy privilegovaných byrokratických elit. Moje představa Evropy
vychází z toho, že by evropské uspořádání mělo stavět na reálných
zájmech lidí, občanů, Evropa by měla být viděna a budována zdola.
Nedávné problémy kolem Evropské ústavní smlouvy (a dnes Reformní smlouvy,
což byl pokus zachránit obsah Evropské ústavní smlouvy pomocí
nepodstatných ústupků) ilustrují hlubokou pravdu Marxovy myšlenky, že
idea, která se odtrhla od zájmu, vždy utrpěla ostudu. A naopak největší
potíž veliké a správné myšlenky nastává, jestliže se ztotožní
s institucí, která si ji podřídí. Já i mí kolegové tuto zkušenost
máme z minulosti, stoupenci evropské integrace ji právě teď
prožívají.
Taková menší Paříž
Brusel sám (nedá mi, abych nepřipomněl Marxův pobyt zde a jeho přednášky
o svobodném obchodu, ale i mou generací milovaného zpěváka Jacquesa
Brela) jako sídlo evropských orgánů a institucí je předmětem sporů.
Někteří o něm mluví s odporem: prý je to hnusné, špinavé a chaotické
město. Já mám Brusel rád a žertem jsem prohlásil, že je obrazem mé duše
plné rozporů. Je to město vytvořené Vlámy, kde dnes většinou slyšíte
francouzštinu. Taková intimnější a menší Paříž. Ale nizozemsky
(vlámsky) mluvící část si nelze odmyslet. Kolem Bruselu je vlámská část
Belgie a Brusel je dvojjazyčný. Na kultuře, kuchyni, stylu života je
vlámský vliv vidět. Připomínám si vždy De Costerovu knihu Legenda
o Uylenspiegelovi, která je psaná s hlubokým vlámským cítěním, a
přitom francouzsky.
Belgii bude 180 let
Brusel není jen chaos: za ním je hlubší řád. Belgie trpěla více rozpory
než minulé Československo. Vlámové a Valoni mají naprosto odlišné jazyky
a celebrity popkultury v obou komunitách těm druhým nic neříkají.
A přece Belgie žije, zatímco Československo se rozpadlo. Protože tu mají
politickou kulturu kompromisu a jednání. Nevede je jenom skvělá gastronomie
(lepší než francouzská), ale vědomí, že škody mohou být nevratné.
Belgii bude v září 2010 již 180 let.
Město dvou kultur
Štrasburk je v něčem podobný: je to původem německé město, které ale
už dlouho patří Francii. V okolí (ale občas i ve Štrasburku samém) je
slyšet rozkošná alsasština (elsaesser Ditsch), dialekt, který je pádný
i měkký zároveň. Je to město, kde je přítomná francouzská i německá
kultura. Dalo Francii řadu generálů a francouzských vlastenců, poprvé tu
zazněla Marseillaisa, dnešní francouzská hymna, ale je to také svaté
město reformace. Významný reformátor Martin Bucer byl nesmírně otevřený
a tolerantní a měl krásný vztah i s českou bratrskou jednotou. Na
německé i francouzské straně přispívá k duchu pohody i vynikající
víno, které zde pěstují. Já sám mám rád vína z oblasti Durbachu na
německé straně, ve Schwarzwaldu. Tradice této vinařské kultury tu sahá do
roku 1782 a produkují tu 500 druhů vín, z nichž ctěný je zejména
Riesling Klingerberger, místní varianta rýnského ryzlinku.
Evropský parlament
Duch obou měst jako by předznamenal to, co je na Evropském parlamentu
nejcennější: toleranci a nutnost naslouchat tomu druhému, chápat ho a
vnímat, aniž bych slevoval ze svých vlastních postojů. V Evropském
parlamentu je po přijetí Bulharska a Rumunska 785 poslanců a poslankyň
z 27 zemí, kteří mluví více než dvěma desítkami oficiálních jazyků
užívaných v EU (těch neoficiálních a polooficiálních je ještě mnohem
víc. Třeba Katalánci – jako bývalý předseda Evropského parlamentu
Josep Borell – mluví španělsky, protože katalánština má v Evropské
unii teprve od konce minulého parlamentu statut oficiálního jazyka, stejně
jako keltská irština). Jednací řád musí být hodně zformalizovaný,
všechno se předjednává na konferencích předsedů frakcí i výborů a
hodně času potřebuje neformální komunikace v kuloárech.
Jiný než v národním parlamentu
Vliv v Evropském parlamentu (podobně jako třeba v OSN) nezávisí jen na
početní síle, kterou za sebou máte. Odráží i schopnost komunikovat,
přesvědčovat, užívat správných argumentů na správném místě. To je
jiný styl práce, než je v národním parlamentu. Já mám to štěstí, že
pracuji ve výboru, který je řízen velice racionálně a odráží spíše
středoevropskou, západoevropskou a severskou mentalitu než jihoevropskou.
Neboť všichni jsme svým způsobem zajatci svých tradic, dějin a kultury.
Lessing kdesi pravil, že kultura je více než krev, a má pravdu. Náš výbor
pro průmysl, výzkum a energetiku (patří tam i informační technologie)
obhospodařuje pole čtyř komisařů a má značný vliv. Jsem tu prvním
místopředsedou (předsedou byl dva a půl roku konzervativec Gilles Bryan
Chichester, pak ho vedla poslankyně z Bavorska Angelika Nieblerová, nyní
Herbert Reul z CDU) a mám po dlouhé době pocit racionálně tráveného
času se solidními výsledky. Kolega Vladimír Remek, kterého si tu jako
prvního evropského (tedy nesovětského) kosmonauta hodně považují
v intergrupě pro kosmonautiku. Kéž by nám to vydrželo až do konce našeho
mandátu.
Přežití Evropy závisí na toleranci
Léta strávená zatím v Evropském parlamentu pro nás byla školou, kdy jsme
si zvykali na nový styl práce. Regulace chemického průmyslu, dopravní
balíčky, druhá energetická směrnice, třetí energetický balíček,
povinné zásoby ropy, spolehlivost dodávek plynu, sedmý rámcový program,
směrnice o pracovní době a směrnice o službách, nové směrnice
k auditu firem, regulace roamingu, finanční perspektiva 2007–2013,
vyřizování notifikačních řízení a mnoho, mnoho dalších věcí tvořily
náplň naší práce. Mnohé z toho jsem se pokusil vylíčit v knize Věk
nejistoty Energie – chléb i meč i v další publikaci Ekonomika pro
člověka. Málo z toho se objevilo v českém tisku, ale věřte, že jsou
záležitosti ovlivňující život každého. Ověřili jsme si, že slušný a
pracovitý styl platí víc než hlučná rétorika a tvrdá gesta. Každý
europoslanec má své potíže i úspěchy, ale úspěchy doposud pocitově
převažovaly. Našli jsme svou pozici a o naše místo na slunci se zde
nebojíme. A české poslance tu nezatracují: šovinismus je v Evropském
parlamentu směšný, neboť přežití Evropy závisí na schopnosti
kompromisu, vyjednávání a na toleranci. Hlas českých poslanců je pro
hledání východisek nezastupitelný.
