European Urban Day

Jsou evropské fondy úplatkem eurobyrokratů v Bruselu vůči obyvatelům obcí v jednotlivých koutech Evropy? Jsou starostové spokojeni s možnostmi čerpání strukturálních fondů? Zohledňuje evropská kohezní politika potřeby velkých měst? Nezapomínáme na evropský venkov? To byly otázky, o kterých na konferenci European Urban Day (Evropský den měst) ve dnech 6. – 7. února 2009 diskutovali zástupci samospráv a odborné veřejnosti s ministrem pro místní rozvoj Cyrilem Svobodou, zodpovědnou komisařkou Danutou Hübner a poslanci Evropského parlamentu. Významná část čerpání evropských fondů ve stávajícím programovacím období (2007–2013) je spojena s tzv. městskou dimenzí strukturální a kohezní politiky. Evropští představitelé tvrdí, že města jsou motory růstu, a chtějí jejich postavení posílit. Proč se pozornost soustřeďuje právě na města? To byla otázka na poslance Evropského parlamentu a předsedu Svazu měst a obcí České republiky Ing. Oldřicha Vlasáka.
V Evropské unii města generují 70–80 % produktu, žije v nich přes 80 % Evropanů. Je proto logické, že se pozornost evropské regionální politiky obrací na městské celky a že města patří mezi priority evropského zájmu. O potřebě zvýraznit roli měst ve strukturální politice se začalo hovořit již na neformálním zasedání ministrů pro regionální rozvoj Rady Evropské unie v Bristolu v roce 2005. Silným impulzem bylo přijetí Lipské charty během německého předsednictví. Od té doby uplynul čas a je třeba zhodnotit, kde se městská dimenze strukturální politiky nachází a hlavně, zda jsou se stávajícími podmínkami spokojena samotná města.

V Evropském parlamentu připravujete z vlastní iniciativy zprávu „Městská dimenze kohezní politiky v novém programovacím období“, o které by se mělo hlasovat na plenárním zasedání v rámci širší debaty o budoucnosti kohezní politiky v březnu 2009.
Přestože se to bude zdát neuvěřitelné, v Bruselu se už začínají rozdávat karty, podle kterých se budou evropské prostředky rozdělovat po roce 2013. Mým cílem je podívat se na budoucí politiku soudržnosti a její žádoucí vývoj optikou měst. Chtěl bych podpořit roli místních samospráv v celém procesu soudržnosti tak, aby města získala ve vztahu k národním vládám a evropským institucím stejnou pozici, jakou dnes mají regiony. Budoucí kohezní politika by měla lépe reagovat na potřeby měst a metropolitních oblastí.

V souladu s nařízeními upravujícími strukturální fondy je již dnes možné z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) financovat integrované strategie zaměřené na řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů ve městech. Členské státy rovněž mohou svěřit management a implementaci některých operačních programů místním orgánům, a to formou subdelegace prostředků. Tolik vzletná slova a složité termíny bruselské byrokracie. Jsou města s podmínkami čerpání evropských peněz spokojena?
Přestože evropská legislativa umožňuje „svěřit“ správu evropských prostředků městům, aby je mohla rozdělovat na základě integrovaných rozvojových plánů, je tato možnost v členských státech využívána pouze okrajově. „Městská dimenze“ není povinná a je sporné, do jaké míry dobrovolný rámec funguje. Podle mého názoru je třeba se přestat na města dívat pouze jako na konečné příjemce, ale jako na subjekty, které spravují území. Města, která stejně jako kraje a státní orgány disponují vlastním rozpočtem tvořeným daněmi, musí získat ve strukturální pomoci vyšší odpovědnost za programování a distribuci evropských fondů. Městská dimenze by se měla stát povinnou. Je třeba také jasně stanovit minimální prostředky, které by měly jít na integrované plány měst tak, aby byl zajištěn princip koncentrace. Jinak budeme připravovat ve městech vzletné plány, ale nebudou na ně peníze.

Dalším novým finančním nástrojem, o kterém skoro nikdo neví a který mohou města využít, je Jessica. Myslíte si, že je to krok správným směrem?
Kohezní politika byla dosud založena výhradně na systému dotací (nevratných grantů). Organizace i jednotlivci předkládající projekty si tak zvykli, že evropské peníze (a prostředky národních rozpočtů určené na kofinancování) dostávají „zadarmo“. Prioritou je často samotné čerpání, nikoliv účelné investování a zhodnocení dostupných zdrojů. Dotační princip tak někdy vede k tomu, že část strukturální pomoci není efektivně využita. V současném programovacím období došlo zavedením finančního instrumentu Jessica k vytvoření prostoru pro systémovou změnu politiky soudržnosti. Je skutečností, že tento prostor nebyl příliš využit. Do budoucna bych proto rád více podpořil využití bankovních produktů (revolvingových fondů poskytujících úvěry) při distribuci evropských prostředků namísto tradičního dotačního principu. Měli bychom si uvědomovat, že nic není zadarmo.

Obraťme nyní pozornost na současnost. Na období 2007 až 2013 České republice připadlo 26,7 miliardy eur, z alokace pro léta 2004 až 2006 zbývalo ke konci roku 2008 ještě dalších 357 milionů eur. Jste jako představitel obcí a měst spokojen s čerpáním evropských peněz?
Čerpání evropských fondů v novém programovacím období zatím nabíhá pouze postupně. V zásadě se daří generovat projektové žádosti, rezervy však máme ve vyplácení prostředků. Zkušenosti z minulých let ukazují, že umíme čerpat prostředky zejména na tzv. tvrdé projekty, na rozvoj silnic, zlepšování infrastruktury vodního hospodářství, ochrany ovzduší apod. Naopak v případě tzv. měkkých projektů, jako je modernizace veřejných služeb zaměstnanosti, rozvoj dalšího profesního vzdělávání apod., je čerpání fondů výrazně pomalejší. Efektivnímu čerpání dnes brání velmi komplikovaný systém zděděný z dob minulých vlád. Pamatuji si na jeden z minulých průzkumů STEMu, podle kterého je čerpání pomoci z fondů EU natolik administrativně náročné, že to odrazuje téměř 80 % zájemců. Poskytování prostředků tak má nejen pro naše města image byrokratismu. Česká republika má 24 operačních programů, naše řídící orgány musí vyhlásit více než 222 výzev. Pro města a zejména pak menší obce tak není jednoduché se v labyrintu strukturálních fondů orientovat. Podmínky čerpání evropských fondů pro města je třeba zjednodušit.
Blanka Rokosová