European Spas Association
08. 06. 2014
Evropský svaz lázní – European Spas Association (ESPA) –
se sídlem v Bruselu byl založen v roce 1995. Je nevládní neziskovou
organizací ve smyslu belgických právních předpisů (AISBL). Hájí zájmy
evropského léčebného lázeňství. Sdružuje dvacet lázeňských svazů
devatenácti evropských zemí. S jeho prezidentem, Ing. Martinem Plachým, se
potkáváme 26. května 2014.
Pane prezidente, je české léčebné lázeňství stále tím
nejlepším, čím evropské lázeňství disponuje?
Domnívám se, že jsme nikdy nebyli jedničky, avšak vždycky jsme patřili ke
špici evropského lázeňství. Koneckonců, je těžké říct, podle čeho
máme lázně hodnotit. Konkurence je ale rok od roku úspěšnější, a
udržet se na čelních pozicích je stále těžší. České lázeňství to
rozhodně nedokáže bez veřejné podpory. Neříkám, že to musí být pomoc
finanční. Ale podpora ze strany státu, krajů a municipalit, jakou mají
takřka všechny evropské lázeňské destinace. Ať jsou to Němci, Bulhaři,
Litevci… Všem se od veřejného sektoru dostává nějaké formy podpory.
Tam, kde ostatním v Evropě vycházejí vstříc, musí české léčebné
lázeňství bojovat o přežití, což ho sráží a znevýhodňuje.
Nyní platný indikační seznam zkrátil českými zdravotními
pojišťovnami hrazené léčebné pobyty, některé až na dva
týdny.
Bavíme-li se o kvalitě a zakotvení lázeňství v národním systému
péči o zdraví, je určitě nejvyšším standardem německé lázeňství,
blíží se mu to rakouské. Čtrnáctidenní příspěvková péče? To je
otázka. Kratší forma zdravotní prevence je určitě lepší než vůbec
žádná. Pohledů na to je celá řada. Bylo to jedním z témat našeho
nedávného kongresu v Dánsku. Podobnou otázku řeší i Francouzi, kteří
se ptají, jestli by se třítýdenní pobyt nedal rozložit na dvě části. Ne
každý si totiž v práci nebo ve škole může dovolit odjet na tři čtyři
týdny na léčení. Není to nejzásadnější téma. Jde spíš o to zjistit,
co je a co není dobře. Důležitější je postarat se, abychom za pět deset
let měli dostatek lékařů-balneologů, fyzioterapeutů a kvalifikovaného
zdravotnického personálu, tedy odborně připravených profesionálů,
kterých začíná být nedostatek. To bude jeden z největších problémů
léčebného lázeňství Evropy. Pak je to rozvoj infrastruktury, ale nikoliv
té, kterou budují sami poskytovatelé lázeňské péče, ale infrastruktury
lázeňských destinací. Jen se podívejme, jak vypadá profinancování a
vybavenost lázeňských území v Německu, Rakousku a v dalších zemích.
Česko už začínají dohánět i ti, kteří za námi dlouhá léta
zaostávali. Takové Polsko, které z hlediska léčebného lázeňství před
osmi nebo i pěti lety nikdo nebral vážně, dneska vážně berou. Výrazně
se zlepšilo, na což masivními příjezdy zareagovali němečtí hosté.
A nejen samoplátci, i německé zdravotní pojišťovny, které tam
vysílají své pojištěnce. V Česku je řada problémů, které je třeba
řešit. Zatímco v Německu přijímají zákon o zdravotní prevenci,
českému léčebnému lázeňství se nedostává základního přijetí,
natož veřejné podpory.
Funkce prezidenta Evropského svazu lázní je čestná, neplacená.
Jaké jsou jeho povinnosti?
Pomáhat prosazovat to, co je pro každou z devatenácti členských zemí
Svazu důležité, a přetransformovat tyto priority v reálné, adekvátní
přínosy pro své členy. K mým povinnostem coby prezidenta Evropského svazu
lázní proto patří především to, že se několik hodin týdně (kromě
své práce v lázeňské společnosti Royal Spa) zabývám evropskou agendou a
v součinnosti s ústředím v Bruselu, popřípadě s některými členy,
řeším, co je třeba. Má-li členská země problém s nějakou agendou,
nezbývá mi než vyrazit vyslechnout si názory a dané problémy řešit.
Snažím se o to, aby moje práce přinášela výsledky, které členové
našeho evropského svazu uvidí, a doufám, že i ocení. Pokud měla
v minulosti činnost Evropského svazu lázní rezervy, byly dány jistou
formálností a neschopností prezentovat výhody tohoto uskupení. Povinností
prezidenta Evropského svazu lázní je také účastnit se významných akcí
týkajících se lázeňství v jednotlivých členských zemích.
