Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
04. 08. 2017
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou, 21. dubna 2017,
jsem požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České
republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru
Dostálovou.
Paní náměstkyně, obchodním aktivitám v rámci cestovního ruchu
se v České republice daří.
Ano, těží z toho, že jsme považováni za šestou nejbezpečnější zemi
světa. Je to ale spíš taková virtuální pozice. Teroristických útoků se
obává celá Evropa. V rámci cestovního ruchu existují bezpečnostní
rizika, na něž je třeba brát zřetel. Jednou z oblastí, kde se mohou ve
zvýšené míře vyskytovat, je sdílené ubytování. Proto se jím
ministerstvo pro místní rozvoj musí zabývat. Určitě v naší zemi
nechceme mít živnou půdu pro teroristické ataky, které zasáhly
i některé země Evropské unie, vytvářet jim prostor. Nemůžeme se zříci
standardní praxe, přehledu, jaké nerezidenty na svém území ubytujeme.
Zatím je to v Česku tak, že u tzv. sdíleného ubytování
ubytovatel nemusí vést knihu hostů. Na rozdíl od hromadných ubytovacích
zřízení, která nejen že toto činit musejí, ale také povinna odvádět
místní nebo lázeňské poplatky, platit za pokoje (byť i prázdné)
různým ochranným autorským svazům atd.
To v sobě může skrývat (a u některých ubytovatelů obsahuje) prvky
neoprávněného podnikání. Subjekty, které provozují hromadná ubytovací
zařízení, nejen že musejí vést evidenční knihu podle zákona
o místních poplatcích, domovní knihu a plnit povinnosti ubytovatele podle
zákona o pobytu cizinců, odvádět různé poplatky, ale i striktně
dodržovat hygienické, stavební či požární předpisy a v souvislosti
s tím umožnit kontroly policie, hygienických stanic, Státní zdravotní a
potravinářské inspekce, Státní veterinární správy aj. My však nechceme
bojovat proti sdílené ekonomice jako takové. To, co chceme, je, aby tento
fenomén ctil obecně závazné právní předpisy, eliminovat bezpečnostní
rizika v rámci sdíleného ubytování na území České republiky a mít
fungující spravedlivé tržní prostředí pro všechny soutěžitele
(rozuměno osoby, které poskytují služby). Pokud totiž (a že se tak děje)
někdo cíleně pronajímá byty, a to i celé bytové domy, výhradně za
účelem ubytování hostů, v nichž tito klienti s nikým nic nesdílejí,
je to činnost, na kterou se vztahují stejné právní předpisy jako na jiná
ubytovací zařízení provozovaná na základě příslušného
živnostenského oprávnění (ubytovací služby – volná živnost, nebo
hostinská činnost – řemeslná živnost). Proto zvažujeme, aby v novele
zákona o místních poplatcích byla provedena změna tak, aby poplatek za
ubytování odvedl každý, kdo přechodné ubytování poskytne. Bez ohledu na
to, zda ubytovatelem je osoba s živnostenským oprávněním, nebo bez něj.
Domnívám se, že je to jeden ze způsobů, jak zviditelnit osoby, které
poskytují ubytování i v rámci „sdílení“. Problematika sdíleného
ubytování a to, jak k ní (zejména) velké metropole přistupují, se
debatuje napříč celou Evropskou unií. Některá města mají povinný
registr těchto ubytovatelů, aby měla přehled, které byty jsou takto
nabízeny. My sami jsme to projednávali v rámci visegrádské čtyřky
s Polskem, Maďarskem, Slovenskem. Jednání na toto téma jsem měla
i s německými a rakouskými kolegy. V Rakousku se to týká především
Vídně. S úskalími tzv. sdílené ekonomiky se u nás potýká zejména
hlavní město. Jeho primátorka se proto snaží, aby Praha přijala obdobná
opatření jako už řada jiných velkoměst. Nicméně tato věc se musí
řešit resortně. Sdílená ekonomika se netýká pouze ubytovacích služeb,
ale i dopravy a dalších oblastí. Neříkám, že budeme vytvářet nové
zákony. Řešením otázky sdílené ekonomiky se zabývá pracovní skupina,
která vznikla na Úřadu vlády ČR. Do této skupiny byly zapojeny jednotlivé
zainteresované subjekty (tj. ministerstva, úřady a spolky zastupující
zájmy podnikatelských a jiných skupin). Jsem přesvědčena, že normativy
týkající se této problematiky jsou v České republice nastaveny. Nicméně
dojdeme-li po konzultaci s ostatními zainteresovanými subjekty k závěru,
že pro další fungování trhu je nezbytné provést změny v právních
předpisech, budeme prosazovat jen takové změny, u kterých bude zajištěno
jejich účinné vymáhání dodržování.
Zmínila jste svá jednání v Rakousku a dalších blízkých
zemích. A co na vzdálených pro český incoming strategických zdrojových
trzích?
Česká republika má dvaadvacet zahraničních zastoupení agentury
CzechTourism. Výsledky napovídají, že se Česko daří prezentovat jako
atraktivní turistickou destinaci. Jak už bylo kdysi řečeno, Česká
republika nemá moře (vyjma třetihorního hluboko v podzemí, jehož
léčivá jodobromová solanka uzdravuje pacienty léčebných lázní
v Darkově, Hodoníně, Klimkovicích a Lednici), ale zato má moře památek.
Nedávno jsme byly s paní ministryní Šlechtovou v Číně a s námi
podnikatelská mise tvořená zástupci incomingových agentur, cestovních
kanceláří a Svazu obchodu a cestovního ruchu. Uskutečnilo se tam velké
množství zajímavých B2B setkání. Co si myslím, že je rovněž hodně
pozitivní, je to, že paní ministryně navštívila provincie, které nejsou
v Česku až tak známé. Byli jsme v Henanu v Zhengzhou, v Yunnanu. Tyto
destinace jsou nejen zajímavými zdrojovými trhy incomingu, ale i samy
o sobě turisticky hodně atraktivní. Navštívili jsme i Kunming, což je
hlavní město provincie Yunnan, kde je jedno z největších
jednoterminálových letišť světa – Kunming Wujiaba International Airport.
Samozřejmě jsme tam jednali i o přímé letecké lince mezi Kunmingem a
Prahou. Kunming je pro nás zajímavý i tím, že Yunnan sousedí s Laosem a
Kambodžou, takže jeho letiště má výhodnou polohu i z hlediska spojení
s Vietnamem.
Rovněž Spojené státy americké jsou pro český cestovní ruch čím dál
významnějším zdrojovým trhem. V té souvislosti bych ráda podotkla, že
ministerstvo pro místní rozvoj úzce spolupracuje s Českým Aeroholdingem a
na jeho expanzi napojuje marketingové aktivity. Například když Aeroholding
otevíral přímou linku do Chicaga. V souvislosti s Českým Aeroholdingem,
potažmo Letištěm Praha mi dovolte konstatovat, že s jeho novým vedením
konečně došlo k situaci, kdy levá ruka ví, co dělá pravá, a tato
synergie umožňuje vytvářet velkou přidanou hodnotu. Kromě klientely z USA
a Číny, tedy těch největších vzdálených zdrojových destinací, je pro
český cestovní ruch a lázeňství stále hodně důležitá klientela
rekrutující se ze zemí Společenství nezávislých států. Zejména pak
ruští hosté, které do České republiky přivádí zájem o tradiční
české léčebné lázeňství. Tyto zdrojové trhy rozhodně nebudeme
opouštět, protože z pohledu cestovního ruchu pro nás mají obrovský
potenciál. A ještě bych podotkla, že spolu s výrazným posilováním
příjezdů německé klientely se pro české lázeňství velmi zajímavě
vyvíjí také spolupráce s Izraelem.
