Důsledné využití evropských dotací

S ministrem dopravy Zdeňkem Žákem se potkáváme 17. října 2013 na 157. Žofínském fóru, jehož tématem je dopravní politika na léta 2014–2020.
Pane ministře, hovořilo se tu o dopravní infrastruktuře, budování železnic a silnic.
Celý více než dvacetiletý vývoj podrobujeme inventuře, a ta vůbec nevypadá dobře. Je spousta oborů, u kterých poukazujeme na to, že stát něco neuhlídal, že byly „vytunelovány“ nějaké firmy. Avšak já říkám, že v případě dopravní infrastruktury byl „tunelářem“ sám stát. Při přípravě prvního programovacího období na čerpání evropských fondů jsme měli unikátní šanci. Díky miliardám korun, které do Česka začaly plynout, jsme mohli v rekordně krátkém čase výrazně zlepšit dopravní infrastrukturu, zvýšit její komfort. Avšak vedle problémů s přípravou staveb, jejich zdražováním nebo zastavováním, se největším kamenem úrazu stalo to, že místo toho, abychom evropské peníze použili jako bonus, jako cosi navíc, snížili jsme o ně financování dopravní infrastruktury ze státního rozpočtu. Stát tak ztratil schopnost se vlastními silami postarat o vlastní dopravní infrastrukturu. Ta se proto rozvíjela pomalejším tempem, a v momentě, kdy vyschne pramen evropských peněz, jí hrozí kolaps. To je jedním z důvodů, proč jsme k uplynulému období tak kritičtí a proč se snažíme o návrat k normálnosti. Asi se shodneme, že není normální, když máme historicky nejnižší soběstačnost ve výrobě potravin. Když Česká republika ztratila konkurenceschopnost v řadě oborů, v nichž jsme patřívali do světové špičky. Návrat k normálnosti v dopravě znamená mít vnitřní potenciál postarat se své vlastní věci. Vrátit se ke zdravému rozumu. Místo vyrábění komplikovaných dokumentů „dopravních politik“ si uvědomit, komu dopravní infrastruktura slouží. Odpověď zní: Slouží občanovi, a vůbec primárně by měla sloužit k uspokojování našich národních zájmů. Z toho vychází, jakou dopravní infrastrukturu a s jakými parametry máme budovat. A s překvapením zjišťujeme, že to nemusí být ani příliš drahé. Další kapitolou je využívání dopravní infrastruktury – dopravní provoz. I v této sféře můžeme dojít ke zjištění, že Česko nemusí být jen poplatkovým a zákazovým státem. Avšak sám jste v dnešní diskusi slyšel, že některým odborníkům to nejde „pod fousy“.

Zaznělo tu, že v roce 2014 bude mít Česko na dopravu k dispozici téměř dvojnásobek finančních prostředků, než bylo dlouhodobě plánováno.
Je to tak. Začínáme zahajovat stavby a dostáváme se do kuriózní situace: Ty, u kterých vypisujeme nové soutěže, jsou za dnešní tržní ceny. Stavby, které obnovujeme (poté co byly bezhlavě přerušeny či zastaveny), jsou za ceny daleko vyšší. Přesto ale, že na ně dodavatelé mají uzavřeny platné smlouvy, se ukázalo, že zásadové vyjednávání státu může nést ovoce. Minulý týden jsem např. navštívil obnovenou stavbu „slavné“ křižovatky u Opatovic, kde se nám jednáním podařilo snížit cenu o skoro dvě stě milionů korun. To ilustruje, že úspory jsou možné, byť stát „nedrží trumfy v ruce“. V té souvislosti si dovolím malý exkurz do politiky, neboť něco podobného platí i pro přátele Miloše Zemana. Ani on neměl v politice žádné trumfy, a přesto ji dokázal rozhýbat. Stojaté vody, kdy si stačilo „koupit stojedničku“ a všechny „převálcovat“, jsou pryč.

Pane ministře, jak se vám podařilo zdvojnásobit peníze na dopravní infrastrukturu?
Při svém jmenování do funkce jsem vyhlásil: „Více inteligence místo betonu.“ Říkal jsem to s vírou, že se povede zmobilizovat všechny, kdo se zabývají dopravou. Podařilo se nám přesvědčit vládu, že na mnou vedeném Ministerstvu dopravy ČR dokážeme zachránit velkou část z peněz, u nichž hrozilo, že se nevyčerpají. Peněz, k jejichž čerpání nebyly připraveny projekty, protože ti před námi to neuměli. Kromě 37 miliard korun, na které byl nastaven státní rozpočet, jsme přesvědčili vládu, aby dopravě dala všechny finanční prostředky, které se „podařilo“ nevyčerpat. Naakumulovaly se tak, jak s nadsázkou říkávám, „peníze z neschopnosti“, plus peníze na nové projekty. Tímto jsme ve státním rozpočtu na rok 2014, který je velmi napjatý, dokázali, že pro dopravu a dopravní infrastrukturu budeme mít k dispozici místo původních sedmatřiceti miliard korun až 71 miliard korun.
Pak se nám povedl další „husarský kousek“. Zatímco se mnozí snaží rozhýbat „pouze“ zpomalené a pozastavené projekty, my na to šli taktikou obchvatu. Kromě ustrnulých projektů, které se pro čerpání evropských peněz snažíme připravit lépe, než naši předchůdci, jsme paralelně začali pracovat na přípravě velké skupiny nových. Když se tedy některý projekt ze starého programovacího období ocitne v problémech, jsme s to jej nahradit. Nechceme riskovat to, co se stávalo v minulosti, kdy nám Evropská unie vyřazovala projekty nebo předepisovala jejich korekce. A kdyby nám snad nějaké zbyly, použijeme je pro příští programovací období. Takže, na rozdíl od našich předchůdců, kteří měli permanentně zpoždění, je naší strategií držet si náskok. Hromadu projektů budeme mít připravenu dřív, než bude spuštěno nové programovací období.
Určitě tam však cítíte velké „ALE“: Záleží na tom, zda budeme dostatečně dobří i v příštích týdnech a měsících. A u částky až 71 miliard korun podotýkám, že je tam to slůvko „až“, protože to závisí nejen na schopnostech nás na Ministerstvu dopravy ČR, ale na mobilizaci celého světa dopraváků. To je taky jeden z důvodů, proč se tu dnes sešlo tak reprezentativní a početné zastoupení dopravních odborníků.

Z jejich i vašeho vystoupení vyzněl závěr, že chcete vytvořit soustředěný tlak odborného světa, doplněný dobrou vůlí jak ze strany státu, tak ze strany regionů.
Ano, protože i tam jsme přestali válčit. Je zvláštní, že předchozí politické reprezentace měly jakoby geneticky zakódováno válečnictví. Byly v konfliktu úplně se všemi. Hádaly se samy mezi sebou. Vyvolaly válku s regiony, že to vypadalo, že kraje jsou vůči státu cosi nepřátelského. V dopravě je to obzvlášť kuriózní. Malovat hranice, kde končí státní, a kde krajské silnice, když po nich jezdí jak obyvatelé daného kraje, tak ti, kteří je jedou navštívit odjinud. Výsledkem válčení bylo, že v našem státě nic nefungovalo. S pokorou konstatuji, že ani my na dopravě, ani současná vláda nepřichází s ničím převratným. To, k čemu směřujeme – narovnání poměrů, stavu věcí a fungování procesů – je normálnost.

Ve svém vystoupení na fóru jste, pane ministře, také hovořil o třech prioritách.
Jsou jimi obnova státu, hájení národních zájmů a důsledné využití evropských dotací. Stát je neskutečně zdevastován. Jen u mého resortu mohu uvést spousty případů, které dokumentují, že za předchozího střídání ministrů té samé vlády fungoval hůře, než před pěti deseti patnácti lety, a odnášejí to občané. K znovuobnově státu přiřazujeme další prioritu. Otevřeně říkáme, že pro nás středobodem světa a rozhodujícím kritériem je zájem občana a hájení národních zájmů. S údivem zjišťujeme, že ačkoliv stát za uplynulé období proinvestoval stovky miliard korun (nedá se tedy říci, že by problémem byl nedostatek peněz), v dopravní infrastruktuře z hlediska potřeb občanů a firem nezrealizoval nejdůležitější priority. Takže národní zájmy jsou další normálností, ke které stát vracíme. Třetím pilířem je snaha nevrátit do Bruselu, pokud možno, ani euro. Za opravdový zločin na občanech považujeme neschopnost vyčerpat peníze, na které mají nárok. Ony tři pilíře jsou zarámovány optimistickým imperativem: pojďme vydělávat na prospěšném chování. Motivací chovat se prospěšně po nikom nechceme, aby chudl. Aby se mu krátila jeho práva. Jsem zásadním odpůrcem restrikcí, regulačních poplatků, zákazů, dokonce i systému trestných bodů v silniční dopravě. Věřím v pozitivní motivaci. Ne že bych se nedokázal porvat se škůdci, avšak jak ilustruje nedávná minulost, stát se jako ke škůdcům choval ke svým občanům, válčil s nimi a ožebračoval je. Jak svou neschopností vytvářet či přijímat hodnoty, tak restrikcemi – zvyšováním daní apod.

„Oblast, krajina, ekonomická situace a hlavně uvažování lidí se nezmění mávnutím kouzelného proutku. Je to vždy otázka tvrdé práce, mnohdy momentálně nepříjemných nebo zdánlivě nepřiměřeně dlouhých řešení, jejichž příznivý dopad se nemusí projevit ihned,“ řekl před deseti lety, v době, kdy zastával funkci ministra průmyslu a obchodu České republiky, pro Všudybyl Jiří Rusnok (viz www.e-vsudybyl.cz, článek „Význam cestovního ruchu jako národohospodářského odvětví je značný“).
Trojbodové ukotvení, na kterém stavíme konstrukci normálnosti státu, je orámováno změněnou atmosférou. Opravdu po lidech a firmách nechceme, aby chudli. Naopak, v zájmu státu a jeho občanů je, aby hodně vydělávali. Proč bychom např. projektantovi stavby nenechali vydělat dvojnásobek, když technickým řešením zlevní a zdokonalí projekt, díky čemuž stát ušetří? Tak se s ním o ten profit podělme. Proč válčit s kamionisty? Pokud budou jezdit v době, kdy nebudou překážet individuální dopravě, nastavíme mýto tak, aby ušetřili. A občan bude spokojenější, protože mu bude patřit dálnice, kterou si zaplatil ze svých daní atd. Vtip je v tom, že nejde o jedno velké řešení, které způsobí revoluci. Chce to mít vůli si změny odpracovat. Realizovat stovky drobných nápadů. Proč omezovat řidiče na průtazích Prahou padesátikilome­trovou rychlostí? Vyzval jsem hlavní město, a jsme krůček od dohody, že vrátí všechny ty padesátky zpět na sedmdesátky a my za státní peníze zaplatíme technické řešení. Současná inteligentní dopravní telematika, doplněná o hlukový maják, dokáže zajistit minimální hladinu hluku, a řidiči přitom nemusí být omezováni na rychlosti. A ve výsledku zjistíte, že pražskou magistrálou či Strakonickou ulicí projede daleko hladčeji daleko víc vozidel. Stejně tak může skončit doba, kdy jsou automobilisté ve městech vnímáni jako škůdci. S nástupem elektromobility budou vítáni. V momentě, kdy tam zaparkují vozidla, na tom města mohou dokonce vydělávat. Když se na parkovišti připojí k napájení, rázem mohou být prvkem, který stabilizuje energetickou síť a pomáhá ji chránit před blackoutem. A město na tom ještě může vydělávat, protože elektřinu, kterou bude půjčovat distributorovi v době, kdy je jí nedostatek, bude prodávat podstatně dráž než nakupovat. A jestli se to někomu jeví jako idealismus, mohu každé z těchto řešení ukázat na pilotním projektu, který už někde ve světě funguje a nese ovoce.

• www.mdcr.cz