• Obecní dům vznikal jako projev snah o národní
sebeurčení, hrdosti a technické vyspělosti své doby • za každého
režimu se na kulturu doplácí, a na nekulturnost ještě více •
Obecní dům je významným vydavatelem, mezi jeho ceněné knihy patří
„České Art Deco 1918 – 1938“ a publikace o Luďkovi Maroldovi
• podstatnou náplní Obecního domu jsou koncerty vážné hudby –
letošním projektem byla Pocta Emě Destinové • na příští rok
připravuje další ročník „Plesu Obecního domu“, „Varhanního léta“
i sérii vystoupení slovenské „Lúčnice“ • devadesátileté
jubileum Obecní dům oslaví i jako významný podporovatel nadačních akcí
s dominantní orientací na postižené děti • oficiální elita
tohoto národa odchází 28. říjen slavit na Hrad, v Obecním domě slaví
Pražané • je po nás požadováno, abychom významně
spoluvytvářeli kulturní image Prahy •
Dům, kde vznikala republika
05. 12. 2001
Obecní dům letos a příští rok slaví své devadesáté jubileum.
A jak o něm v jeho Smetanově síni prohlásil předseda poslanecké
sněmovny Václav Klaus v projevu při slavnostním zahájení mezinárodního
kongresu European Hotel Managers Association (Všudybyl 3/2001, str. 12), je
jedním z nejkrásnějších objektů a skvostů secesní architektury. Na tom,
že v plné kráse slouží do dnešních dnů, má nemalou zásluhu jeho
současný ředitel Ing. František Laudát, kterého jsem při této
příležitosti požádal o rozhovor. Pane řediteli, jak to, že je jubileum
Obecního domu záležitostí dvou letopočtů?
Je tomu proto, že byl otevírán postupně. Zprvu spíše pro uzavřené
společnosti, a to již od září 1911. Ještě v ne zcela dokončeném stavu
byl 5. ledna 1912 otevřen pro veřejnost. V letošním roce jsme zde již
čtvrtou akcí připomněli 28. říjen – vyhlášení samostatné
republiky, protože Obecní dům je místem, kde vznikala. Je to významné
gesto směrem k Pražanům, protože kulturní i politická elita tohoto
národa v čím dál větším rozsahu odchází na Hrad, kde jsou oficiální
oslavy, kdežto v Obecním domě může za cenově přijatelných podmínek
přijít slavit kdokoliv. Rok od roku si těmito oslavami získáváme větší
a větší popularitu. K našemu velkému překvapení výrazně narostl počet
zájemců o den otevřených dveří. Letos jich přišlo přes
pět tisíc.
V únoru 2002 by měla vyjít retro publikace, která vypovídá
o době, kdy Obecní dům začal vstupovat do života českého národa.
Zatím má pracovní název: „Národ, jeho město, jeho dům“. Zpracovává
ji rozsáhlý autorský tým, sdružený kolem docenta Ledvinky – ředitele
Archivu hl.m. Prahy, který je, ne-li největší, pak určitě jeden
z největších současných znalců historie Prahy. Docela jsem zvědavý na
reakce veřejnosti, zejména odborné. V knize budou popisována a fakty
dokládána různá, i citlivá, témata. Obecní dům vznikal jako projev snah
o národní sebeurčení, hrdosti a technické vyspělosti své doby. Jako
protiváha Prahy německé. Možná poprvé se tak bude mít veřejnost možnost
populární formou seznámit s některými fakty, stojícími proti dosavadním
obecným klišé a tvrzením. Jsou zde stati, které popisují situaci
pražských Němců koncem 19. a na počátku 20. století. O narůstajícím
českém živlu, o vytváření tzv. velké Prahy. O vlivu, chování a
postojích pražských Židů jak k německé, tak k české komunitě.
S vydáním jsme si počkali až po roce 2000. Chtěli jsme mít přehled, kdo
vydá jaké retrospektivní publikace o 20. století v Praze proto, abychom
se vyhnuli opakování a publikaci známých fotografií. „Národ, jeho
město, jeho dům“ je první knihou, kde je popisována alespoň
v náznacích historie Obecního domu za socialismu i otázka působení
umělců v Obecním domě. Jak byl smýkán v soukolí ekonomických a
politických zájmů.
Coby někdejší metodik zájmové umělecké činnosti a programový
pracovník Obvodního kulturního domu Prahy 10 a posléze i zastupující
ředitel litvínovského domu kultury se na to čtení docela těším.
Ostatně, předpokládám, že v některých aspektech ani dnes nebude
řízení a zajišťování chodu Obecního domu procházkou růžovým
sadem.
Ano, není až tak romantické. Ač máme statut příspěvkové organizace,
musíme být výrazně ziskovou společností. Hlavnímu městu Praze (ve
světě zřejmě zcela ojediněle) musíme splácet vložené obligační
prostředky. Rekonstrukce Obecního domu se vším všudy, včetně uvádění
do provozu, stála téměř jednu a tři čtvrtě miliardy korun. Počínaje
rokem 1998 splácíme každým rokem zhruba čtyřicet milionů korun. Co se
týče ekonomiky, Obecní dům má ročně příjmy zhruba kolem 120 milionů
korun. 40 milionů dáme radnici na splátky obligací a zbytek spolkne provoz,
údržba a obnova Obecního domu. Ročně jím totiž projde zhruba jeden milion
návštěvníků, ať už účastníků akcí či turistických prohlídek,
hostů restauračních provozů apod. Kulturní projekty rovněž stojí velké
prostředky a až na vzácné výjimky – některé výstavy – nejsou
ziskové.
Ano, za každého režimu se na kulturu doplácí, ale na nekulturnost
ještě více.
V Obecním domě se ročně uskuteční zhruba šest až sedm set akcí –
přičemž výstavu počítáme jako jednu akci. Výstavy běží téměř
permanentně. Vytkli jsme si za cíl, aby v Obecním domě nebyl ani jeden den
prázdný. Na stovky se počítají koncerty vážné hudby. Na desítky
tiskové konference významných společností všeho druhu. Různá slavnostní
zasedání, recepce a valné hromady obchodních společností. Pochopitelně,
veřejnost může spatřit pouze onu pomyslnou špičku ledovce, kterou jsou
veřejně přístupné akce – koncerty vážné hudby, ať už to je
„Pražské jaro“ či „Pražský podzim“. Je po nás požadováno,
abychom významně spoluvytvářeli kulturní image Prahy a doplňovali
pražskou mozaiku kulturních akcí. Obecní dům s několika málo
zaměstnanci teď v roce 2001 připravil asi 70 projektů. Patří mezi ně
čtvrtý ročník varhanního léta. Počtvrté jsme tu měli reprezentační
ples Obecního domu, který je přístupný, a to i s příznivým vstupným,
veřejnosti, a který je stále prestižnější záležitostí. V sezoně se
u nás koná kolem deseti plesů. Bohužel většina jich je firemních
pro zvané.
Mohl byste zmínit některé velké výstavní projekty?
Letos to byla výstava Franka LLoyda Wrighta, která se těšila velké
pozornosti. Veřejnosti jsme chtěli představit letní výstavou ve dvou
částech rozsáhlé sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic. Spolupracujeme
s Památníkem národního písemnictví, v této chaotické a kulturou
přesycené době možná trochu pozapomenutou institucí, která vlastní ve
svých sbírkách opravdu neskonalé skvosty. Teď na podzim je zde např.
výstava „Sklářství na Novoborsku 1880 až 1930“, která ilustruje mimo
jiné i jistý společensko-politický odraz. Většina skvostů, které budou
vystavovány, vznikla v dílnách německých sklářů. Ke konci roku bude
zahájena výstava o architektuře a díle Jana Kotěry, což je další
veliký projekt, který by měl u veřejnosti vzbudit zájem. Záštitu nad
výstavou převzal prezident Havel.
Zmínil jste se již o připravované knize s pracovním názvem
„Národ, jeho město, jeho dům“. Snad mohu prozradit, že Obecní dům je
od svého znovuotevření v roce 1997 také významným vydavatelem.
Obecní dům vydává celou řadu publikací. Mezi největší dva hity patří
kniha, která byla vydána při příležitosti výstavy „České Art Deco
1918 – 1938“ a publikace o Luďkovi Maroldovi, které jsou téměř
rozebrány. Ke každé velké výstavě, až na výjimky, jsme vydali rozsáhlou
publikaci. Do současnosti jich bylo již patnáct. Některé dokonce
v jazykových mutacích. S některými sbíráme prestižní ocenění jako
loni např. „Kniha roku“ v kategorii umění za publikaci „Cesta na
jih“. Tatáž publikace pak získala druhé místo v kategorii nejlepšího
zpracování knihtisku. Letos jsme dostali dvě ceny. Kniha „Karel Čapek –
fotograf“ získala první místo a „Společnost před objektivem“ druhé
od magazínu Fotografie.
Ještě tento rok, těsně před Vánocemi, bude dokončena reprezentační
publikace o Obecním domě, zatím v české a anglické mutaci. Je udělána
jako procházka Obecním domem s obrázky a s prolínáním romantického
textu a odborného komentáře. V dalším roce bychom se chtěli omezit na
její překlady do dalších jazyků.
Obecní dům prý začne produkovat dokumentární filmy.
Magistrátem byl schválen životopisný film o Jarmile Novotné. Dokumentu
jsou přisouzeny dvě dimenze. Jedna americká, druhá česká. Když jsem tento
projekt konzultoval na magistrátním odboru kultury, paní ředitelka
Brabencová říkala, že s panem radním Němcem (má na starosti kulturu)
zvažují, že by Praha pro filmaře a režiséry vypisovala grant na filmy,
které by výrazně zviditelňovaly Prahu. Mám pocit, že náš snímek bude
takové první entré, protože od New Yorku se dostaneme k Praze a posléze
i k české krajině. Už začínáme shánět materiály na další podobný
projekt o Emě Destinové. V oblasti televizní tvorby začal Obecní dům od
letošního května vysílat v pražské kabelové síti UPS patnáctiminutový
kulturní měsíčník.
Obecní dům je nejen sídlem Symfonického orchestru FOK, ale byl
i místem konání absolventských koncertů mé hudební školy.
Podstatnou náplní Obecního domu jsou koncerty vážné hudby. V roce
2000 v rámci akcí „Praha – evropská metropole kultury“ zažil
účinkování newyorské filharmonie. Odehrávají se zde jak zahájení, tak
zakončení Pražského jara. Stále více na atraktivitě nabývá „Pražský
podzim“. Před Vánocemi se zde konají ve špičkovém obsazení koncerty
vážné hudby. Loni jsme, možná k překvapení, vytáhli na světlo
vzpomínku na Jarmilu Novotnou – významnou operní pěvkyni, o níž se
u nás desítky let příliš nemluvilo, protože odešla do USA. Šestnáct
koncertních sezon zpívala v Metropolitní opeře, což je více než Ema
Destinová. Emu Destinovou jsme pak letos připomněli koncertem, pořádaným
ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl.m. Prahy FOK. Zpívala v něm
Andrea Danková, která má trochu podobný osud. Je to velice výrazná
slovenská sopranistka, která je známá všude jinde, jenom ne v Česku.
Většinu svých angažmá směruje rovněž na newyorskou operní scénu. Je
jednou z hlavních protagonistek letošního projektu „Česká hudba ve
Spojených státech“. Ti, kteří koncert slyšeli, určitě nelitovali.
Posluchači ve vyprodané Smetanově síni chvílemi nehnutě naslouchali
ojedinělému výkonu. Škoda, že Česká televize o tento koncert neprojevila
zájem. Alespoň záznam by přiblížil neopakovatelnou atmosféru Dne
republiky v Obecním domě.
Nevím jak teď, ale z osobní praxe vím, že začátkem
devadesátých let pořádat výstavy, plesy či koncerty a nezkrachovat bylo
větší umění, než umění samotné.
Už jsem naznačil, že svou programovou činnost dotujeme z pronájmů OD.
Vyvíjíme agenturní činnost, protože agentury (zpravidla) akce výrazně
prodražují i u nás v Obecním domě. Coby zprostředkovatelská umělecká
agentura máme naprosto pevně stanovená pravidla, kolik co stojí. Navíc,
s čím dál větší řadou umělců máme takové kontakty, že při jejich
účinkování u nás dosahujeme příznivých cen, což určitě objednatel
akce ocení na své peněžence. Snažíme se oslovit všechny generace.
Pominu-li kursy tance, uvažujeme, že se zde v příštích letech budou konat
i koncerty populárnější hudby. Již jsme si při našem letošním plese
vyzkoušeli oprášit 60. léta. Jisté reminiscence již po pražských
klubech a diskotékách jsou. Nicméně je to stále na úrovni pouštění
záznamů. 12. října jsme realizovali další Reprezentační ples hl.m.
Prahy, v jehož rámci jsme veřejnost pozvali na náš koncert (předběžně
plánovaný na 11. prosince), kde by měla vystoupit skupina „Golden Kids“.
Sníme i o tom, dostat sem významné interprety nejenom ze 60. let. Na
příští rok připravujeme další ročník „Plesu Obecního domu“,
„Varhanního léta“ i sérii vystoupení slovenské „Lúčnice“.
Chystáme výstavu (již je uzavřena smlouva s paní Neumann ze Švýcarska)
návrhů na Muchovu knihu „Otčenáš“ v jedné části a druhá část se
bude týkat Muchových návrhů na pavilon Bosny a Hercegoviny, který byl na
Světové výstavě.
Pane řediteli, rád bych na závěr zmínil, že Obecní dům je
významným podporovatelem nadačních akcí.
To ano, ale stejně musíme odmítat desítky a desítky požadavků, které se
na nás valí. Naši zákonodárci od 1. ledna významně omezili, či dokonce
znemožnili to, abychom kohokoliv podporovali absolutním způsobem, takže
s tím máme jisté problémy. Nicméně i tak vstupujeme do řady projektů,
např. ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR, kterému jsme umožnili
realizovat výstavu dětských kreseb na téma „Jak děti vidí
kriminalitu“. Dlouhodobě spolupracujeme s nadací kostní dřeně v Plzni.
Spolupracujeme velmi úzce s Nadací Olgy Havlové. Umožňujeme návštěvu
výstav postiženým dětem, občas i s přednáškami a občerstvením.
Naše interview vychází těsně před Vánoci. Jaká jsou přání
či předsevzetí pana Františka Laudáta, ředitele Obecního domu v Praze,
do roku 2002?
Pokud se týká přání, je prosté. Mít klid a ekonomické podmínky pro
svoji práci . Ono to není málo. Hodně stránek bych mohl popsat o tom,
čemu jsem už musel čelit, a jak je obtížné chránit Obecní dům před
často diletantskými nápady lidí, kteří se považují za nejchytřejší.
Pokud se týká předsevzetí – dělat dobře svoji práci a dál zvyšovat
pomyslnou laťku úrovně Obecního domu jako vlajkové lodě zejména české
kultury. Udělat vše pro to, aby byl zejména v očích Pražanů, kteří si
ho postavili a nedávno opravili ze svých daní, brán jako příjemné místo
pro setkávání.
Obecní dům
náměstí Republiky 5
111 21 Praha 1
tel.: 02/22002121
fax: 02/22002122
