Do nového roku za sebe a své podnikání
31. 01. 2012
Ing. Zdeněk Juračka
Z hlediska maloobchodu byl rok 2011 přes výkyvy poměrně klidný. Ačkoliv se prodalo méně zboží, obrat díky inflaci dosáhl úrovně roku 2010. Coby předsedu Svazu spotřebních družstev České republiky mne těší, že za této situace spotřební družstva dosáhla oproti roku 2010 celkově lepších výsledků. Začíná se zúročovat naše píle a flexibilita – schopnost rozšiřovat služby. Navíc zákazník ocenil, že jsme se vydali cestou regionálních nákupů a podpory českých potravin. Tyto kroky sice nejsou něčím novým, neboť o nich každý mluví, ale my je opravdu děláme.
S prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky
Ing. Zdeňkem Juračkou se potkáváme šestý den roku 2012. Rozhovor jsem
začal úvahou z úvodníku tohoto vydání, že peníze dělají peníze,
o které jde v tržním hospodářství až na prvním místě. Že
představitelé méně civilizovaných zemí peníze vybrané na daních, popř.
z privatizací, dotací nebo zahraniční humanitární pomoci, bez skrupulí
rozkrádají. Civilizovanější že preferují korupci a zadlužování státu,
přičemž ručiteli za úvěry nabírané kvůli jejich chamtivosti a
manažerské impotenci jsou obyvatelé jimi řízené země. A pak státy, kde
velké objemy peněz vybraných formou daní získávají díky obrovským
objemům tržeb. Kde nejen po krizi dělají vše pro to, aby jejich trh
disponoval co největší kupní silou. V Česku není zřejmé, že by nás
vláda chtěla vyvést z hospodářské recese i za pomoci udržení kupní
síly českého trhu, tedy i intenzivnějším využíváním koupěschopnosti
turistů. Její přístup, tak jako politických stran, k cestovnímu ruchu
charakterizují nejen nulová očekávání a s tím spjaté vytváření
podmínek pro větší využívání jeho schopnosti posilovat českou
ekonomiku, ale i to, že dle kompetenčního zákona spadá do stejného
rezortu jako pohřebnictví. Málokdo si uvědomuje, že cestovní ruch je
výsostně univerzální obchodní platformou spojující přednosti domácího
obchodu a exportu. Že zvyšuje kupní sílu na lokálních trzích, neboť
spotřebitelé z jiných ekonomických systémů jezdí nakupovat do
navštěvované země či místa kvůli její pověsti, očekávaným
zážitkům, shoppingu, rekreaci aj. Výkonnost českého incomingu navíc
torpedují byrokratické překážky a s nimi spjaté kupčení s vízy. Díky
nim náš kafkovský stát rok co rok přichází o miliardy dolarů. Bohaté
turisty z Číny, Indie, Společenství nezávislých států, Vietnamu a
odjinud totiž pracovníci našich vízových pracovišť z kapacitních
důvodů nezřídka posílají pro schengenská víza k unijním kolegům, a ti
pak své peníze jezdí utrácet do vstřícnějších zemí Evropské
unie.
Pane prezidente, bojkot koupěschopných spotřebitelů určitě
neprospívá obchodu a ani hospodářskému rozvoji jakékoliv země. Tak
komu?
To opravdu nevím. Za socialismu se říkalo, kdo nekrade, okrádá svoji
rodinu. Nevím, vracíme-li se, bohužel, k tomuto socialismu, ale určitě
spějeme ke stavu, kdy kdo nekrade, šidí svoji rodinu. Když vidíte případy
krádeží století či tisíciletí, které se dějí tam „nahoře“, musí
to být pro mnohé minimálně strašně lákavé. Ale doporučit to nikomu
nemohu, protože když někdo „dole“ ukradne pět sedm tisíc korun, tak ho
zavřou. Ty „nahoře“ (pokud vůbec) budou soudit do Soudného dne, protože
u nich se české pozemské soudy verdiktu zpravidla nedoberou. To je na
začátek nového roku takové smutné konstatování. Ale nebuďme skleslí,
i když dobře už bylo. Český člověk, který je velmi flexibilní a
adaptabilní, si rychle zvyká i na horší podmínky. Vidím to např.
i v cestovním ruchu a maloobchodě. Působí v nich spousta firem, které
už měly být díky krizím či hospodářské recesi dávno „pod vodou“, a
stále fungují, protože poskytují dobré služby. Po dobrých službách je
stále velká poptávka. Společnost nebo živnostník, kteří kvalitní
služby poskytují, se proto v naší zemi mohou velmi slušně uživit. Přeji
tedy i těm, co se mají hůř, aby „neházeli flintu do obilí“ a
bojovali, vzdorovali nepřízni, kterou současná doba přináší. Hlavně za
sebe, za své podnikání. Nedomnívám se, že je všechno ztracené.