Deset století architektury
15. 05. 2001
Snad nejatraktivnějším turistickým cílem České republiky, kromě České republiky samotné, je Pražský hrad. Dostalo se mi té cti, že po tiskové konferenci k zahájení výstavy mi přímo na slavném balkoně nad třetím nádvořím, z něhož byly vyhlašovány dějinné změny, kolem poledne 4. dubna své vyjádření „Deset let architektury“ poskytl hlavní kurátor výstavy akademický architekt Ing. Miroslav Řepa.
Na prahu výstavy
Jsme na prahu výstavy. Byla připravována tři roky. Navazuje na někdejší
přání pana prezidenta Havla. Chtěl, aby se na Pražském hradě čas od
času, kromě pravidelných výstav, objevilo něco zcela výjimečného. Byl
jsem to já, kdo před několika lety dostal pověření být hlavním
kurátorem výstavy o slovinském architektu Josipu Plečnikovi. Poté jsem se
dílčím způsobem zúčastnil výstavy rudolfovské. Třetí velký projekt,
jehož se účastním, je výstava „Deset století české architektury“.
Výstava navazuje na seriál, který společnost DaDa po několik let
s velikým ohlasem vysílala v České televizi.
Od románu po 20. století
V široké škále jsme zvolili a vybrali šest českých historiků
architektury a dějin umění. Šest osobností, jejichž renomé dává
záruku, že budou nejlépe vědět, jak představit jeden z daných slohů,
které jsme jim zadali. Od románu, přes gotiku, renesanci, barok až po 19. a
20.století.
Pražský hrad
Hned v úvodu jsme jim řekli, že máme jedinečnou šanci. Pražský hrad,
který si dokázal uchovat stopy všech jedenácti století, je výzvou, abychom
expozice vložili do jeho autentických prostor. V tom je výjimečnost a
světová rarita, kterou se určitě můžeme chlubit. Ne každé město na
světě by stejnou výstavu, mohlo realizovat tímto způsobem.
Středověká architektura až po renesanci
Zvolili jsme Starý královský palác. Jeho nádherné románské podzemí.
V gotickém podlaží se objeví celá středověká architektura. Z těchto
prostor přes královskou zahradu navštívíme Letohrádek královny Anny
(Belvedere). Je sám o sobě význačnou renesanční památkou obohacenou
o nově zrekonstruované, restaurované suterénní prostory. Vstoupíme zde do
zcela specifické dimenze, jak renesanci vnímat v širokém kontextu.
Baroko
Baroko, které je umístěno v jízdárně a jež připravoval docent Kotalík,
není doprovodnou akcí výstavy „Sláva barokní Čechie“, o níž se
zmiňoval Dr. Novák ve třetím vydání Všudybylu (str. 22). Je samostatnou
expozicí. I ono je pojato zcela specifickým způsobem. České baroko má,
zejména mezi cizinci, ohromný ohlas. Bude rovněž překvapením.
Pochopitelně, že se ne každý musí zastavit u každého modelu či
fotografie. Vysoce pravděpodobně se ale zastaví u slavobrány vztyčené
při příležitosti svatořečení sv. Jana Nepomuckého v roce 1972, nad
ohromnou rekonstrukcí tohoto významného díla, které zde pod vedením
akademického malíře Špaleho vzniklo. Pak se podívá na překrásný areál
Kuksu, památku světového významu. Jistě by si zasloužila větší péči a
více peněz. Představujeme ji zde ve svém celku na velkém modelu.
19. století
Pak už jsme v 19. století. Je zastávkou v nádherném lednickém zámku.
Přetvořili jsme lednický skleník do menšího měřítka. Vložili jej i se
zelení včetně papoušků do menšího prostoru. Expozici jsme naplnili
ohromnou sbírkou dobových rytin, grafik, vedut, prostředím, které má
navodit atmosféru doby. Vše opět doplněno o modely 19. století. Bude
možná divácky nejatraktivnější. Já sám mám ale rád všechny
expozice.
20. století: Cesty, cesty, cestičky
A jsme u století dvacátého, které v autentických prostorách
Plečnikovské Sloupové síně a v Rothmayerově sále čistou formou
představuje své nejvyšší mety. Osm významných architektů je zde
představeno nejvýznamnějšími díly. Když vzpomeneme Tugendhatovu vilu od
Miese van der Roheo, Ladislava Žáka, Hubáčka, Roškota s divadlem v Ústí
nad Orlicí… Výběr byl udělán velice šťastně. Expozice nazvaná
„Cesty, cesty, cestičky…“ ukazuje, jakými cestami se ubírala česká
architektura minulého století. Kde byla zbloudilá a kde naopak ukazovala
podstatu a směry k nejvyšším hodnotám.
Publikace „Deset let české architektury“
Každý, kdo si chce z výstavy odnést trvalou památku, by si měl koupit
soubor publikací (v české či anglické verzi). Každá publikace je
věnována uplatnění jednoho slohu na našem území. Je inspirací, jak
putovat po Slezsku, Moravě i Českých zemích. Jak snáze objevovat a
přesvědčovat se o bohatosti naší architektury, městské, venkovské
i krajinné. Publikace je svým zpracováním i trvalou hodnotou
v knihovnách. Zejména bych si přál, aby se nacházela v knihovnách
mládeže. Aby mohli poznávat bohatost a krásu prostředí, jehož jsou
součástí a pokračovateli. Aby při svých cestách do zahraničí mohli
srovnávat a zřejmě být hrdí na zemi, odkud pocházejí. Že je u nás
neskonale obrovské bohatství, o němž ani já, člověk z oboru už
téměř na konci své cesty, mnohdy nemám ani tušení. Tím, že se část
tohoto bohatství na výstavě „Deset let architektury“ prezentuje, si jej
každý může uvědomit. Pokud ano, je to tím největším poděkováním jeho
tvůrcům i tvůrcům výstavy.