Čtyřmi pohořími 4
23. 01. 2010
Že by rád k té krávě
Čtvrtek 20. srpna 2009 07.40 Nechce se mi ze stanu. 08.02 Pomalu, všechno
mi jde pomalu. 09.40 Scházím na silnici. Úmorným vedrem mi to od
kilometrovníku ke kilometrovníku opakovaně trvá 12 minut. 10.20 Zastavuje
stříbrná Dacia, a kam že jdu. Řekl jsem, že na cabanu Lotrului. Naložili
mne. Starší pán s paní. Po cestě mi pouští kazety s rumunským
folklorem. Ten já rád. Od dob svých prvních rumunských čundrů s ním
mám spousty LP desek. Vezli mne nějakých 30 km do sedla Groapa Seaca. Vnutil
jsem jim pětieurovku. Vyměnili jsme si vizitky. 11.30 Po tak náročné
túře dělám polední siestu. Dojídám poslední stroužky druhé paličky
česneku a ovčí sýr. Radím se s mapou a schématem pánů Balatky a
Čížka. Rozhoduji se pro Sureanu. 12.30 Pokračuji kopci po žlutém terči.
Záhy se mi ztrácí. Držím se nezřetelných kolejí v trávě. 14.00 Jsem
na nejvyšším tamním kopci Vf. Capra (1972). Nádherný výhled. Dnes by to
mohlo být tak akorát. No a pak jsem ve velikánské dálce uviděl
horu-pyramidu. Cestu na sever mi vyznačilo KTM oranžovými fábory.
18.30 Procházím kolem polany a bači pasoucího krávy. Kam prý jdu. Řekl
jsem: „Sureanul.“, a že tam chci dojít ještě dneska. Opravil mne, že to
je Šureanul, a jestli mám čelovou svítilnu, že je to hodně daleko a že tu
jsou medvědi. Vybídl mne, abych přespal v jeho salaši a postavil si v ní
stan (kvůli děravé doškové střeše). Rozpaků (být či nebýt), zda-li
stanovat na dobytkem pokálené podlaze, mne zbavil tím, že na ni roztáhl
velkou igelitovou folii. Vařím na jeho ohništi, nad kterým je plech. Přesto
mám nádobí od dehtu. Bača je úžasný a laskavý. Ukázal mi, kde má vodu,
donesl cujku a šel zahnat dobytek. 20.45 Zaléhám. Do vedlejší místnosti
ubytoval krávu. Funí jako kráva. V noci mi co chvíli u hlavy (přes
břevna salaše) řve býk jako tur, že by rád k té krávě. Určitě nemá
ani zbla ponětí, jak moc ho chápu.
Šureanul akolo
Pátek 21. srpna 2009 06.40 Probouzím se. 06.50 Vstávám. Tentokrát
vařím na svém vařiči. Bača se vrátil s nadojeným mlékem. Stěžuje si,
že už mu zase jedno ze zvířat uteklo do rokle a že uhlídat patnáct kusů
je nekonečná dřina. 07.32 Mezitím, co jsem dosnídal poridge, bača vyndal
svůj foťák a stativ. Vycházíme před salaš. Je to obřad, než vše
přichystá. 08.20 Loučíme se. Ukazuje mi, kudy se dát, a že musím obejít
nebo přejít několik kopců, než budu na Šureanulu. 08.35 Docházím
k trase značené KTM, když v tom nešlo nezastavit. Dva pravé hříbky!
09.30 Ve žlebu v bystřině páchám hygienu a svačím. Přesto, že
tuším, že by po cestě ještě mohla být voda, nabírám ji do všech tří
PET lahví. 10.00 Nespěchaje, houby sbíraje, stále po pentlích KTM.
11.45 Jsem na polaně v 1548 m n.m. a Šureanul či jiný kopec ve tvaru
pyramidy nikde. Objevuji tyč s vyrezlými směrovkami, na nichž lze vytušit
modrý kříž a nápis Cabana Voievodu a opačným směrem Sureanul 2? ore.
12.00 Obědvám. Michelský chleba, který jsem kupoval před deseti dny, je
v tak vynikající kondici, jako by byl dva dny starý. 13.30 Jsem v jakémsi
sedle. Kam teď? Napravo? Nalevo? Nejdřív nalevo. Pak mi ale protější kopec
začal připadat vyšší. Tak napravo. Cca 10 minut od vrcholu
předpokládaného dnešního cíle jsem pro jistotu učinil odbočku
k bačovi, abych se zeptal, je-li to vskutku Šureanul. „Nu, Virful lui
Patru. Šureanul akolo,“ a míří rukou přes široké údolí na vzdálený
horský masiv. 17.30 Ve výšce 1935 m n.m. potkávám pramen. Od 10 hodin
tak zbytečně vláčím 4,5 litru vody. Mocně se napájím a pokračuji
vzhůru. Kde je vrchol Šureanulu? Napravo? Nebo nalevo? Opět jsem zvolil blbý
směr. Jenomže když jsem u protějšího vrcholu, je za ním další. A tak
se jdu podívat a fotografovat i tam, ale pak se vracím k prostřednímu, kde
si konečně všímám nivelizační značky 2060 m n.m. 19.40 Večerní
vařba je velkolepá. Tentokrát do toho Vitaně hodně kecám. Houbový
hovězí bujón, houbové rizoto… 21.40 Co dělat? Jsem na vrcholu. Úžasná
hvězdnatá noc. Takže vyčistit zuby a spát.
