Čtyřmi pohořími 3
29. 12. 2009
Curmatura Oltetului
Úterý 18. srpna 2009 05.06 Ke stanu mi cosi přišel vysvětlovat nějaký
pes. Bafal a hafal, až jsem z toho usnul. 06.10 Vstávám. Zpoza kopců
vychází slunce. 07.10 Dosnídávám poridge. Přichází bača. Ptá se, kam
jdu. Říkám, že na Oltetului. Doporučuje mi sestoupit dolů a jít údolím.
08.25 Vyrážím vzhůru přes Micaiu. Nádherný den. 09.00 Mažu se proti
slunci. 09.20 Našel jsem značku. 10.00 Dvě stě metrů nad curmaturou
Oltetului svačím s výhledem na meteorologickou stanici, v níž jsme byli
kdysi na památném čundru s Julkou, Rahanem a Jitkou vlídně přijati
Kornelem, jenž se tam uklidil z bukurešťské univerzity před Causescovým
režimem.
Tábořím uprostřed potoka
11.02 V sedle fotím oslíky a koně. 11.55 Po slušné cestě do dalšího
sedla, kde obědvám. 13.10 Odbočku z hřebenovky na modrý bod jsem kupodivu
našel. V protisměru míjím česáče s kanystry borůvek a modrými ústy.
Cesta schází serpentinami k vápencové hoře a přes ní nahoru, dolů…
Pak už jen dolů. 15.20 Potkávám roubené domky, piknikující lidi a
pózující oslíky. Jdu nabrat vodu nad napajedlo. Ale i tam to čpí koňskou
močí. Žíznivý pokračuji kamsi dolů. 15.57 Potok přes cestu. Páchám
hygienu. Vodu k pití beru z bočního vývěru. Je mi blaze.
16.25 Pokračuji. Cesta mne svedla do údolí. Jdu podél bystřiny po drum no
modernizata. 16.48 Plosky chodidel pálí jako blázen. Hledám místo na stan.
17.40 Moc vhodné není. Zato romantické. Tábořím na štěrkovišti
uprostřed potoka. Vysbírávám ostré kamínky a slupky od bukvic, aby
neproděravěly podlážku. Vzývám duchy hor. Servané břehy a rozryté
koryto varují, že přijít průtrž, nemusel bych to rozchodit. 18.10 Vařím
šunkofleky. Po pětačtyřiceti letech vidím žluté „pantoflíčky“, co
za mého dětství rostly kolem Sezimova Ústí. Kde jsem? Nevím. Do stanu
zalézám v 845 m n.m.
V tomhle vedřisku?
Středa 19. srpna 2009 06.53 Probouzím se. Je nádherný den. Dík mé
troufalosti mi (v kaňonu samá zatáčka) slunce svítí přímo na stan.
07.10 Vstávám. Ranní rituál, jako vždycky. Jenže tentokrát stan balím
suchý. 08.45 Opouštím ostrov. 09.45 Docházím na začátek obce Ciunget.
Asfaltka a sluce pálí jak ďas. 10.00 Pramének u silnice. Dávám sváču a
pokračuji úpalem podél řeky. 10.45 Jsem na soutoku a na křižovatce. Na
ukazateli Voineasa 12 km. No to mě podrž! 2 hodiny chůze po asfaltu
v tomhle vedřisku? Na doporučení jakési paní stopuji. Zastavuje Dacia
s valníkem, na který házím bágl a hůlky. Přisedám k pánovi s malým
synem. Domlouváme se, že chci na Lotru. Projíždíme Voineasou kamsi do
kopců. 11.30 Vysazují mne (podle patníku) 16 km za ní ve 1245 m n.m.
Vnucuji řidiči 5 €. Pokračuji po silnici. 13.00 Jsem o 7 km dál a
350 m výš v sedle. U stánku kupuji od bačů ovčí sýr kaš a konečně
obědvám. Dle schématu pánů Balatky a Čížka nejsem s to určit, kde
jsem. Vyrážím po žluté značce na kopec. Třeba se tam najdu.
Lotru po pravici, Lotru po levici
14.20 Došel jsem na vrchol (1720 m n.m.) k vysílačům GSM. Kam teď?
Cindrel je přes údolí. Snad…? Rozhodl jsem se jít na západ po dávno
nepoužívané hřebenové cestě zarostlé stromy. Co chvíli visíc na větvi,
mám jasno: Lotru po pravici, Lotru po levici. 16.20 Konec prodírání.
Paseky. Průsekem pod elektrickým vedením (i tady už je ČEZ). Došel jsem
k rekreačnímu areálu u polonapuštěné přehrady Vidra. 16.40 Po krátké
exkurzi pokračuji po silnici směr cabana Lotru. 17.30 Už toho mám plné
pohorky. Odbočuji na lesní cestu k potoku. Po 100 metrech ostrůvek sotva na
stan. Opět mám bydlení s koupelnou. 19.15 Večeře: rumunské houby
v českém bujonu a bramborové kaši od Vitany. 20.00 Dopisuji deník a celý
bolavý padám za vlast.
