Byly pak brylle ty, jakž sem potom vyrozuměl, z skla Domnění vykroužleny; a rámcové, v nichž byly ufasované, byli z rohu, jenž Zvyk slove. Vstrčil mi je pak, na mé štěstí, křivě jaksi: takže mi plně na oči nedoléhaly, a já hlavy přizdvihna a zraku podnesa, čistě přirozeně na věc hleděti sem mohl. Čemuž sem rád byl a sám v sobě myslil: Ač ste mi usta sevřeli a oči zastřeli, věřím však svému Bohu, že mi rozumu a mysli nesvážete. Půjduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo.

Co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo

Proč víc nelobujeme, aby Česko v celosvětové konkurenci posilovalo pozici kongresové destinace, když k tomu má ideální předpoklady a resort cestovního ruchu poskytuje bezkonkurenčně největší prostor pro uplatňování lidských zdrojů? Proč? Protože na to u nás nebyl institucionálně vytvořen prostor. Jak praví moudré slovenské přísloví, platí: „Keď voz namastíš, ako by si tretieho koňa pripriahol.“ A tak se není co divit neutuchajícímu budovatelskému úsilí těch, kdo tzv. investičními pobídkami předělávají „zemský ráj to napohled“ na montážní halu světa. Toto všimné zahrnuje bezplatné předání inženýrských sítí pořízených na náklady občanů, pozemky „za korunu“, daňové prázdniny umožňující přetahovat schopné lidi z firem, které tyto prázdniny nemají, apod. Otázka však nezní, která ze stran rozdávajících či přijímajících tzv. pobídky je víc umatlaná od kolomazi, ale komu prospívá nezapojit do tohoto motivačního folkloru byznys kolem kongresové turistiky, když kongresoví turisté vylepšují platební bilanci státu o tři sta euro na hlavu a den. Považte, co by se z jejich peněz dalo vybudovat nových průmyslových zón a motivovat usazení dalších montážních provozů…