I pohledím, a aj, někteří tu velmi lakotně s tím zacházejí,
pořád, co jim k rukám přišlo, do sebe cpajíce. Na něž pilněji hledě,
nevidím nic, aby jim barvy, neb těla, neb tuku co přibývalo, kromě samého
břicha odutí a rozecpání: a vidím, že co do sebe nacpali, zase to vrchem
i spodkem nezažité z nich lezlo. Někteří z těch takových i v závrat
upadali a s smyslem se pomíjeli; někteří od toho bledli, schli
i mřeli.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624
Co do sebe nacpali, zase to vrchem i spodkem nezažité z nich lezlo
06. 03. 2010
Českem jdou hlasy, kolika že funkcionářům naší „věci veřejné“, a i těm, kteří se do jejich pozic dobývají, je její budoucnost u zadku. Jak jen málokteří mají potřebu a ještě méně jich schopnosti řídit stát tak, aby dlouhodobě prosperoval, protože i v době hospodářské konjunktury víc než všechno dovolili projídat. Nepramení zadlužování státu z příčin alegorizovaných Komenským? A to navzdory tomu, že Česká republika je svými dispozicemi předurčena být úspěšnou bohatou zemí (a ne pouze zdrojnicí bohatství jiných), vytvářet nespočet nových pracovních míst a inkasovat další stamiliardy korun ročně nejen z incomingového cestovního ruchu? Čím to, že jim tyto nerealizované příjmy nechybí, když kvůli těm realizovaným trestají ty, kteří se o ně zasluhují a vyhání je ze „zemského ráje to napohled“ do tzv. rájů daňových? Že by někteří z těch takových s smyslem se pomíjeli?
Jaromír Kainc
nakladatel