Chorvatsko lámalo rekordy

Velmi blízko
Chorvatsko v loňském roce, co se týče zájmu českých turistů, lámalo rekordy. Není se co divit. Chorvatské pobřeží je malebné a relativně blízko. Kromě příznivých cenových relací za ubytování je nám blízké slovanským jazykem a pohostinností. Pro mne je i rodnou zemí prapředků mých synů. Narodil se tu jejich dědeček Zlatko a chorvatská prababička Apolenka. V roce 1947 si ji k nám do Čech, spolu se třemi syny Zdravkem, Vladkem a Zlatkem přivezl její český manžel Adam. Naložil je i se svou živností do vagónu a do Česka se navrátil tak, aby jej tu, coby třídního nepřítele, stihl „Vítězný únor“. Chorvatské příbuzné, kteří tam kolem Pakrace žijí dodnes, zase stihly jiné, neméně hrůzné měsíce. Takže mne napadá: lepší Charybda nežli Scylla.

Velmi příznivý poměr ceny
Naši synové byli v zemi svých prapředků poprvé. Údajně proto, že na Jadranu nejsou písečné pláže. Ale já vím své. Nicméně si to vynahradili tím, že tam letos pobývali tři týdny. První týden se mnou a s maminkou a dalších čtrnáct dní s tchýní a tchánem. Mimo jiné i proto, že třítýdenní pobyt pro dva dospělé a dvě děti vyšel cenově zhruba obdobně jako týdenní pobyt v jiné středomořské destinaci. Poměr ceny vůči kvalitě byl velmi příznivý. V těsné blízkosti hotelu byl velký tobogan, trampolíny, lezecký „ledovec“ a jiné našimi kluky vítané atrakce. Díky příznivé ceně tam bylo mnoho rodin s dětmi. Matouš s Martinem tam tak měli mnoho kamarádů, s nimiž mohli sdílet své objevné klukovské zážitky.

Zastávka u Plitvických jezer
Co se týče mne, dal se týden u moře ve velmi frekventovaném letovisku vydržet. Sice bych se raději toulal Julskými Alpami nebo trávil čas u nějakého pustého ostrůvku šnorchlováním. Ale prý: „kvůli dětem…“ Cestou zpátky jsem uvažoval zajet se juknout do doliny „Vrata“ na severní stěnu Triglavu. Ale i tento romantický nápad mi byl rozmluven. Tak jsme se alespoň na čtyři hodiny zastavili u Plitvických je­zer.

Ty tam jsou doby bezstarostných jízd
Osmnáct i více hodin na silnicích společně s dalšími tisícovkami lidí, jedoucími do Chorvatska si odpočinout a opačně. Vzhledem k obrovskému stěhování národů i sebevražedně svéráznému temperamentu řady řidičů a následnému postávání a jízdě krokem v kolonách, bych se rád někdy dožil toho, že jeden den tady v Česku zalehnu v lůžkovém vlaku a další se probudím v Chorvatsku. Nebo že po cestě zpátky budu v pohodě mít dost času zaklimatizovat se na Česko v restauračním voze JLV, ale zdá se, že kdosi vytrhal zajeté koleje…