Cestovní ruch je pro české hospodářství velkou příležitostí
02. 11. 2012
S druhým nejvyšším ústavním činitelem našeho státu,
předsedou horní komory Parlamentu České republiky panem Milanem Štěchem,
se potkáváme 5. října 2012 v Karlových Varech, krátce po předání cen
TOURFILMu.
Pane předsedo, Česko je nejen prázdninovou destinací nebo cílem
tzv. strategických investorů přilákaných investičními pobídkami, kteří
tu mají daňové prázdniny, aby vytvářeli pracovní místa – nezřídka
pro zahraniční námezdní síly. Je i nádhernou zemí, jež disponuje
nepřebernou silou bonitních turistických cílů a atraktivit. To, co Česku
naopak chybí, je společenská poptávka, aby cestovní ruch na tento stát,
jeho veřejné výdaje, reformy a konkurenceschopnost daleko víc vydělával.
Přítomnost a peníze turistů a investorů sice vyvolávají širokou škálu
rozvojových hospodářských synergií, mimo jiné i potřebu zřizovat
množství nedotovaných pracovních míst. Doposud však nikdo nebyl dost
„strategicky strategický“, aby některou z českých vlád motivoval
k vnímání cestovního ruchu (dnes největšího zaměstnavatele v Evropské
unii) jako strategického zaměstnavatele i u nás a k tomu, aby jej
deklarovala jako sféru zájmu své hospodářské a zejména zahraniční
obchodní politiky. Jinými slovy, k tomu, aby budovala a šířila dobré
jméno České republiky coby pohostinné země a nenechala naši ekonomiku
každoročně přicházet o stamiliardy korun zahraničního a domácího
inkasa.
Na TOURFILM jsem přijel nejen proto, abych svou účastí vyjádřil
uspokojení a hrdost nad tím, že Česká republika pořádá nejstarší
festival filmů s turistickou tématikou na světě, jenž letos slaví
půlkulaté výročí – pětačtyřicátý ročník. Sleduji, jak se mění
podnikatelské prostředí, a ačkoliv jsem vzešel z průmyslu, je mi jasné,
že cestovní ruch je pro české národní hospodářství a zaměstnanost –
koneckonců i v průmyslu – ohromnou příležitostí. Pokud jde
o výkonnost cestovního ruchu, Česká republika má obrovský potenciál pro
expanzi. Lidé, a to nejen z tradičních turistických zdrojových destinací
jako je Německo nebo Rusko, ale i z rychle rostoucích ekonomik, chtějí
cestovat a – jako ostatně řada našich občanů – poznávat jiné
krajiny. A jak to ilustroval včera ukončený TOUR REGION FILM s tématikou
prezentace krajů, regionů, měst a turistických atraktivit v České
republice, Česko jim má co nabídnout. Každý rozumný politik by měl mít
zájem, aby Česká republika byla hojně navštěvovanou prosperující zemí.
Proto jsem přesvědčen, že je dobré akce jako TOUR REGION FILM nebo TOURFILM
podporovat. Dalším důvodem, proč tu jsem, je možnost potkat se se
zajímavými lidmi a pohovořit s nimi v poněkud jiné atmosféře
o záležitostech běžného dne a zároveň si dělat obrázek o tom, jak
vidí politickou situaci v naší zemi.
Cestovní ruch je za největšího zaměstnavatele v Evropské unii
označován proto, že je výjimečně rentabilní tržní platformou.
Rozhodující veličinou v tržním hospodářství je totiž kupní síla.
Nejsou-li v systému peníze, není-li, kdo by práci a zboží kupoval,
nastává hospodářský kolaps. Je-li trh země limitován zbržďovanou kupní
silou desetimilionové populace, což je případ Česka, lze tento limit
překračovat exportem nebo cestovním ruchem. Cestovní ruch do zemí a míst
přivádí spotřebitele a investory zvenčí a na vnitřním trhu tak generuje
nejen domácí, ale také zahraniční inkaso. Základní podmínkou pro
zvyšování výkonnosti na našem území je budování image slezských,
moravských a českých regionů coby atraktivních pohostinných míst, kam se
vyplatí jezdit. Významnou rolí vás politiků proto je podílet se na
budování takového image Česka. Image oblíbené, hojně navštěvované
země – a nejen proto, že 41 Kč z každé stokoruny, kterou zde turisté
utratí, jde do veřejných rozpočtů…
Většina politiků, včetně mne, vždy usiluje o to prezentovat naši vlast
jako hospodářsky stabilní demokracii s nepřeberným množstvím
přírodních a kulturních atraktivit a pozoruhodnou historií. Jako zemi,
kterou se sluší navštěvovat. Mohu vás, doktore, ubezpečit, že vnitřní
problémy venku neřešíme, ačkoliv tady doma to bývají mnohdy tvrdé
střety – to k politice patří. Venku se bez ohledu na stranickou
příslušnost snažíme působit a vystupovat ve prospěch naší země.
Co poškozuje pověst, a tedy hospodářské zájmy České republiky, jsou
záležitosti jako nedávná „lihová aféra“. Ty udělají obrovské
škody, které ani byznys, ani politici nemohou rychle napravit. Když k tomu
přidám možná hloupost, možná dětinskost s atakem na prezidenta… To
rovněž ubližuje naší pověsti. A nechci řešit, jestli za tím jsou nebo
nejsou sociální otázky: to není pro obraz České republiky
rozhodující.
Nedávno jsme například byli v Indii s delegací, kterou tvořili zástupci
celého politického spektra zastoupeného v Senátu ČR a podnikatelé –
designéři, představitelé bižuterního a sklářského průmyslu, kteří
umějí produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Jsem přesvědčen,
že jsme tam zanechali dobrý dojem a u mnohých probudili zájem navštívit
Českou republiku. Pozitivní ostatně byly nejen reakce z indické strany,
dostal jsem velmi pěkný dopis od našeho významného skláře Bohumila
Halamy, který si tuto misi chválil a konstatoval, že podobné výjezdy jsou
velmi prospěšné.
Trvale udržitelná mobilita osob a věcí je jedním ze základních
požadavků Listiny základních práv a svobod i požadavků svobodného
obchodu. Pro Evropskou unii, a tedy také pro české národní hospodářství,
je spojení s trhy, jako je vámi, pane předsedo, zmiňovaná Indie, ale
i Čína a další dynamicky se rozvíjející ekonomiky, hospodářsky
strategickou záležitostí. Bohužel, tvrdošíjně hájená nízká
průchodnost tamních českých vízových pracovišť hraje do karet těm, pro
něž je kupčení se zprostředkováním víz víc než prosperita vlasti.
České národní hospodářství, tedy i veřejné rozpočty, tak rok co rok
přichází o desítky miliard korun, které by do nich mohl cestovní ruch
pumpovat.
Na tom může být hodně pravdy. Ročně k nám přijíždí přes sto tisíc
Jihokorejců, ale zdaleka ne tolik Indů. Přitom v Indii je zhruba tři sta
padesát milionů lidí disponujících vysoce nadprůměrnou kupní silou.
Také v Číně rychle roste vrstva velmi dobře situovaných až extrémně
bohatých obyvatel, kteří chtějí – a hlavně už mohou – cestovat.
Náš stát například vynaložil ohromné finanční prostředky na svoji
účast na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji. Záhy po něm měla řada zejména
pražských hotelů spoustu rezervací od turistických skupin čínských
cestovních kanceláří. Bohužel, takřka nic z toho nebylo realizováno,
protože čínští touroperátoři nebyli s to zajistit v daném časovém
horizontu pro své klienty dostatek českých vstupních víz. Vízovou praxi
vůči dynamicky se rozvíjejícím ekonomikám jsem osobně řešil
s ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem vnitra. A oni mi
dokladovali, kolik vydali víz na návštěvu jednoho brněnského veletrhu a
že se jim polovička těch tzv. obchodníků ztratila a už je nenalezli.
Myslím, že je to trochu složitější otázka, ale souhlasím s vámi, že
tyto „nové země“, jež se stávají či jsou tahouny světové ekonomiky,
skýtají šanci i pro stagnující české hospodářství. Že bychom
v oblasti cestovního ruchu měli postupovat stejně pragmaticky jako Německo,
Francie, Rakousko a další země Evropské unie, jež mají daleko
pružnější vízovou praxi. Nejsem ten, kdo by měl předsudky k jakékoliv
zemi. Jsem toho názoru, že máme jednat „já pán, ty pán“. Pochopitelně
jsou země jihovýchodní Asie, jejichž občané se touží usadit
v schengenském prostoru a řešit tak svou osobní nepříznivou ekonomickou
situaci, ale taková motivace se určitě netýká dobře situovaných
středních a vyšších příjmových vrstev. Ostatně, zmínil jsem
Jihokorejce, kteří u nás utrácejí a jdou zejména za kulturou. Obdobně
jsou u nás obrovské množství peněz schopni utrácet Japonci. Samozřejmě,
naši spoluobčané by nám asi vytýkali, kdybychom bez nějakých kontrolních
mechanismů otevřeli brány Česka dokořán. Situace se neustále vyvíjí.
V každém případě jsem pro to maximálně se otevřít světu a využít
ohromné kupní síly, jejíž poptávku je Česká republika schopna v rámci
cestovního ruchu saturovat.
