Výzva hejtmanů Slezska a Moravy k řešení situace po povodních 2010 a k povodňové ochraně České republiky.
My, níže podepsaní hejtmani Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského kraje, které byly v minulých dnech zasaženy povodněmi, vyzýváme vládu České republiky, Parlament České republiky a politické strany:
- K vytvoření finančního rámce pro financování protipovodňových opatření a jeho stabilizaci minimálně pro následující 4 roky.
- K legislativním změnám zjednodušujícím a zpřesňujícím možnosti urychlení výstavby protipovodňových opatření, a to zejména rozšíření vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření v příslušných právních normách o stavby, které mají chránit majetek, zdraví a život občanů před negativními důsledky povodní a záplav, s cílem urychlit majetkoprávní vypořádání a maximální zjednodušení a zefektivnění procesních pravidel pro přípravu protipovodňových staveb.
- K nastavení rovnoprávného postavení všech úrovní územních samospráv při čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, popř. jiných zdrojů pro odstraňování následků škod povodní (tj. kraje na úroveň obcí).
- K jednání s Evropskou komisí o možnosti získat prostředky EU na řešení povodňových škod v dotčených regionech ČR, ve spolupráci s Polskem, Slovenskem a Maďarskem, případně iniciovat v Evropské komisi a Evropském parlamentu změny podmínek, které umožní čerpání prostředků EU.
- V koordinaci s kraji připravit a realizovat s účastí státního rozpočtu a dalších veřejných zdrojů v letech 2010 až 2014 komplexní obnovu poškozené infrastruktury, včetně pomoci občanům, firmám a obnovu a udržení zaměstnanosti v regionech zasažených povodněmi.
- V letech 2010 až 2014 k posílení financování složek IZS, zejména hasičů, včetně výstroje, výzbroje (techniky) dobrovolných hasičů.
- K legislativním úpravám při pojišťování majetku.
- Ke stanovení pravidelné údržby vodních toků za prioritu vodohospodářské politiky vlády, včetně financování.
- K vytvoření jednoduchého efektivního systému dotační pomoci státu krajům a obcím při odstraňování následků povodní,obnově území a při přípravě protipovodňových opatření s jedním administrátorem.
V Olomouci 21.května 2010
Hejtman Moravskoslezského kraje
Ing. Jaroslav Palas v.r.
Hejtman Zlínského kraje
MVDr. Stanislav Mišák v.r.
Hejtman Olomouckého kraje
Ing. Martin Tesařík v.r.
Hejtman Jihomoravského kraje
Mgr. Michal Hašek v.r.
Český prezident přijal Olomouckou výzvu
11. 07. 2010
Na
pozvání hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka zavítal ve dnech
14. až 16. června 2010 prezident republiky Václav Klaus s chotí Livií
do Olomouckého kraje. Oficiální návštěvu tohoto kraje uskutečnil již
potřetí. Předchozí proběhly v letech 2004 a 2007. Program zahájil
v expozici lidové architektury v Příkazech. Poté se setkal s občany
Nákla, kde na tamní škole odhalil pamětní desku jejímu někdejšímu
žáku Janu Opletalovi. V sídle Olomouckého kraje jednal se starosty obcí
postižených letošními záplavami. Setkal se s poslanci, senátory a
zastupiteli Olomouckého kraje, s představiteli hospodářské komory
Olomouckého kraje a podnikatelské sféry. Zavítal i do chrámu svatého
Mořice v Olomouci, kde jej přivítali Mons. Jan Graubner, arcibiskup
olomoucký a metropolita moravský, a P. František Hanáček, probošt u sv.
Mořice a děkan Olomouckého děkanátu. Na olomoucké radnici jej přijal
primátor Martin Novotný. Poté se setkal s občany na Horním náměstí a
v Olomouci absolvoval i autogramiádu. První den oficiálního programu
zakončil setkáním s představiteli armády v Žižkových kasárnách,
návštěvou baletního představení v Moravském divadle v Olomouci a
slavnostní večeří s krajskou a městskou radou.
Program druhého dne zahájil návštěvou olomouckého Gymnázia
Hejčín. Státní maturity, zavedení školného na vysokých školách a
příprava mladých lidí na budoucí povolání byly hlavními tématy diskuze
se studenty. Poté se prezidentská kolona vydala do Zábřehu, kde se setkal
s vedením města a občany. V Bouzově, při obědě pořádaném hejtmanem
Martinem Tesaříkem, hovořil se starosty obcí s rozšířenou působností.
S obyvateli Bouzova se pak setkal na prvním nádvoří hradu Bouzov. Dále
navštívil Náměšť na Hané, Čechy pod Kosířem a Prostějov, kde
oficiální program zakončil večeří s představiteli města a významnými
sportovci.
Program třetího dne začal v Hustopečích nad Bečvou exkurzí
v potravinářské firmě Váhala spol. s r.o. Poté jej na hustopečském
zámku na setkání s občany přivítala starostka Júlia Vozáková.
V přerovském hotelu Jana pan prezident absolvoval slavnostní oběd
s představiteli samosprávy statutárního města Přerova a vysokého
školství Olomouckého kraje. Na přerovském náměstí T. G. Masaryka
absolvoval setkání s občany. V přerovském zámku s představiteli
města. V Rokytnici v parku opět setkání s občany. V Němčicích nad
Hanou rovněž. V Mořicích na obecní návsi u kaple sv. Martina
prezidentský pár spolu se starostou a dětmi vítala nastoupená hasičská
jednotka. Setkáním s občany a starosty Mikroregionu Němčicko pan prezident
ukončil svoji oficiální návštěvu Olomouckého kraje.
Rozhovor s hejtmanem Olomouckého kraje Ing. Martinem Tesaříkem
21. června 2010 jsem zahájil konstatováním:Pane hejtmane, kromě
standardního programu se tentokrát prezident České republiky prof. Václav
Klaus hodně věnoval problematice povodní.
Ano, záplavy v našem kraji v květnu letošního roku a protipovodňová
opatření byly hlavním tématem první části návštěvy prezidentského
páru v našem regionu, a také proto jsem připravil setkání pana prezidenta
se starosty obcí postižených letošními povodněmi a zástupci
zasahujících složek integrovaného záchranného systému. Pan prezident ode
mne obdržel tzv. „Olomouckou výzvu“. Dokument podepsaný hejtmany
Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského kraje vyzývá
vládu k větší podpoře hasičů a dalších záchranářů a realizaci
protipovodňových opatření. Prezident podle svých slov vidí nutnost jít
při ochraně před záplavami ještě nad rámec Olomoucké výzvy. Mj. řekl:
„Jsem rád, že se debata o povodních přesouvá k dialogu o potřebě
našeho pokorného vztahu k přírodě a k nutnosti komplexních
protipovodňových opatření.“
Pokud byste mohl srovnat letošní prezidentovu misi s těmi
předchozími…
Naším záměrem bylo prezentovat mu jiná místa než ta, která navštívil
v letech 2004 a 2007. Program měl výrazně nabitější. Jeho opětovné
přivítání v Olomouckém kraji bylo symbolické. V Příkazech, v expozici
hanácké lidové architektury, jsem si nemohl nechat ujít, abych jej
nepřivítal v hanáckém kroji. Je to paralela s rokem 2007, kdy jsem jej,
coby olomoucký primátor, vítal rovněž v hanáckém. Pan prezident si to
pamatoval. Tenkrát i teď jsem tím chtěl zdůraznit svoji souvztažnost
k Olomouckému kraji, byť jsem si plně vědom, že se nesestává jenom
z Hané či výhradně z moravských regionů, ale i z části Slezska,
z Jesenicka. Velmi si cením toho, že pan prezident během své návštěvy
odhalil pamětní desku Janu Opletalovi. On už totiž skoro nikdo neví, že
Jan Opletal pochází z našeho kraje, ze Lhoty nad Moravou. Že chodil do
školy v Nákle a že je zde pohřben. A bohužel ani to, že Mezinárodní
den studentstva byl vyhlášen Mezinárodní unií studentů jako připomenutí
následků protinacistické demonstrace – zavření všech českých
univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem,
poslání více než tisíce českých studentů do koncentračního tábora
Sachsenhausen a 17. listopadu 1939 popravy devíti z nich za to, že se
15. listopadu 1939 spolu s tisíci dalších zúčastnili pohřbu studenta
Lékařské fakulty Karlovy univerzity Jana Opletala, který byl zabit
11. listopadu 1939 při předchozí protinacistické demonstraci.
Jsem ze Sezimova Ústí, a byť tam máme pochovaného prezidenta
budovatele Edvarda Beneše, pokud kdy kolem alespoň projížděl některý
z pozdějších československých prezidentů, vždy to byla velká
událost.
Určitě jimi byly i všechny návštěvy pana prezidenta ve městech a obcích
našeho kraje. V diskuzích s představiteli místních samospráv se
seznamoval s tamní problematikou. Hlavní však pro něj stejně vždycky bylo
setkání s obyvateli, s veřejností. Myslím, že pana prezidenta v tomto
směru hodně překvapila vstřícnost, srdečnost lidí, kteří se tam s ním
přišli setkat a třeba i získat autogram. Mně osobně výrazně utkvěla
jeho návštěva Gymnázia Hejčín, i to, že dnešní studenti jsou trochu
jiní, než jsme bývali my. Daleko komunikativnější –
otevřenější.
Z vojenského hlediska byla Olomouc odedávna strategickým
městem. A je jím díky Velitelství společných sil dodnes. Olomoucký kraj
je jedním ze čtyř posledních regionů naší vlasti, kterému dosud
nezrušili vojenskou kapelu – Posádkovou hudbu Olomouc, jež byla mým
prvním zaměstnavatelem. Ostatně, že by Česká republika ekonomicky a
obchodně diplomaticky těžila z toho, že jsme bývali vnímáni hudební
konzervatoří světa? A že jsme zemí Antonína Dvořáka, jenž komponoval
i pro vojenské kapely a jehož Novosvětskou symfonii nechaly Spojené státy
americké znít po přistání prvních lidí – amerických kosmonautů
Apolla 13 – na Měsíci v přistávacím modulu? Moji Vojenskou hudební
školu raději zrušili, než aby kdo dal naší vlasti a její armádě šanci
těžit ze světové proslulosti českých vojenských kapel a věhlasu
českého hudebního školství a pokusil se Vojenskou hudební školu
transformovat na prestižní hudební učiliště NATO, kam by jeho členské
státy (a třeba nejen ony) vysílaly své nejperspektivnější muzikanty a
financovali jim v Česku vojenská studia. A nejen to. Při příležitosti
slavnostních vyřazení absolventů této školy by vysoce pravděpodobně
Česko každoročně se svými doprovody navštěvovala elita velení
zahraničních armád, k radosti podnikatelských subjektů nejen sféry
cestovního ruchu, ale zejména českého obranného a bezpečnostního
průmyslu.
Velitelství společných sil jsme rozhodně nemohli opominout, protože náš
prezident je nejvyšším velitelem ozbrojených sil České republiky. A múzy
rovněž ne, byť se nejednalo o koncert Posádkové hudby Olomouc. Po
návštěvě Žižkových kasáren se šlo do divadla. Nejen já, ale
i ostatní návštěvníci si odnášeli vysoce emotivní zážitek
z baletního představení „Mojžíš – příběh o princi egyptském“.
Vystupovaly v něm desítky dětských baletních umělců od tří let až po
teenagery. První dáma, paní Livie Klausová, vysoce ocenila jejich taneční
projev. Ostatně některé z těchto dětí už mají i mezinárodní
zkušenosti, a mnohé, které již odrostly dětským baletním piškotám,
mají ocenění z USA a dalších zemí světa.
Za dob, kdy jsem bydlel a pracoval v Olomouci, jsem navštívil
Bouzov, Náměšť na Hané, Čechy od Kosířem, kde letos byl pan prezident
rovněž. Všechno to jsou menší obce. Co je spojuje, je bezesporu malebné
přírodní prostředí a památky.
Ano, hrady, zámky a muzejní sbírky, což pan prezident Václav Klaus
okomentoval: „Vy tady máte skoro v každé obci zámek.“ No, není to tak
už úplně pravda. Bohatá úrodná Haná už není to, co bývala – velké
žírné lány. Bezesporu je bohatá na lidi. A s nimi se pan prezident
průběžně setkával. S představiteli církve, podnikatelského sektoru,
vědy a školství – rektory, prorektory, zakladateli soukromých škol.
I počasí nám přálo a tři dny, na které jsme se připravovali půl roku,
utekly jako voda. Pokud bych je měl hodnotit, jsem přesvědčen, že obrázek,
který prezidentský pár a jeho doprovod získal o Olomouckém kraji, byl
veskrze pozitivní. Obrázek o lidech, o které se kraj maximálně stará.
Bohužel důsledky ekonomické a finanční krize na Olomoucký kraj dopadají
hodně tvrdě, což je výzvou pro nás pro všechny, abychom to změnili. Dle
mého názoru je ale lepší žít v čistém, nezničeném životním
prostředí (a na příkladu realizace jednoho investičního záměru jsem to
dostatečně doložil) než tzv. zaměstnanost vykupovat devastací životního
prostředí. V Olomouckém kraji mají šanci pouze takové podnikatelské
záměry, které respektují přírodu, protože to, v jakém stavu ji
zanecháme, odkazujeme následným generacím. V tomto smyslu jsme se s panem
prezidentem bavili i na téma protipovodňových opatření, protože
Olomoucký kraj byl jak v loňském, tak letošním roce stíhán záplavami.
V diskuzích se samosprávou a s podnikateli jsme nakonec s panem prezidentem
našli společnou řeč. Že to není jenom o stavění protipovodňových
hrází, ale také o tom, sžít se s přírodou. Než stavět betonové zdi,
raději se přizpůsobit tomu, že za rok zase může přijít povodeň, a
stavět domy a komunikace tak, aby odolaly záplavám, uchránily životy,
zdraví a majetky lidí, nebo je dislokovat mimo devastační dosah
eventuálních povodní. Najít takováto řešení je velkou výzvou.