Česko se vydalo správným směrem
29. 03. 2003
Společnost Real Estate Karlín Group je jednou z největších
investičních a rozvojových firem v Česku a vlastníkem pozemků ke
komerčnímu využití v Praze. Její spolumajitelé jsou pan Charles A.
Butler, který je zároveň spolumajitelem společností Datart, pan Serge
Borenstein a pan Mark Rich, který je zároveň investorem, a to nejen projektů
společnosti Real Estate Karlín Group.V roce 1997 Real Estate Karlín Group
nakoupil pozemky a nemovitosti v lokalitě Karlín a od té doby zde dokončil
zhruba čtyřicet tisíc metrů kancelářských prostor. Jedná se zejména
o projekty „Palác Karlín“, který byl dokončen v polovině roku 1999, a
ke konci roku 2000 „Corso Karlín“. V polovině roku 2000 Real Estate
Karlín Group pokračoval v nakupování pozemků a na nich se nacházejících
objektů areálem společnosti České loděnice, a.s. v lokalitě
Praha-Libeň. Na Praze 8 tak dnes vlastní cca dvacet tisíc hektarů a má
řadu dalších aktiv.
Marketingového ředitele společnosti Real Estate Karlín Group pana
Milorada Miško Miškoviće jsem se zeptal, co podle něj přitahuje kapitál,
aby byl v Česku investován do pozemků a nemovitostí?
To, že se Česká republika, co se týká ekonomického rozvoje a integrace do
západní Evropy, vydala správným směrem. Majitelé Real Estate Karlín
Group, kteří v Česku působí od roku 1989, měli možnost pochopit, jaké
možnosti tento prostor skýtá. A to zejména z hlediska návratnosti
investic. Míra výnosů v České republice – a konkrétně v Praze –
je rozhodně zajímavější než v Paříži nebo v Londýně. I když na
druhou stranu zde existují některá rizika, která jsou v Paříži či
Londýně stoprocentně eliminována. Něco za něco. Z hlediska výnosů
Yieldův index, jehož zde můžeme dosáhnout poté, co máme z technického
hlediska dokončený a plně pronajatý projekt, se pohybuje v rozmezí devět
až jedenáct procent. To znamená průměrnou návratnost investic do deseti
let. Znovu opakuji, týká se to dokončených a plně pronajatých obchodně
administrativních a obytných komplexů. Pro nás, z rozvojového hlediska,
ale musí být výnos vyšší, patnáct procent i více, protože na sebe
bereme rizika, která konečný investor, jež od nás odkoupí dokončený a
plně pronajatý komplex, nenese.
Co díky vám čeká Nový Karlín?
Naše společnost ve spolupráci s architektonickou firmou Qarta a
mezinárodně uznávaným architektem Ricardo Bofillem vytvořila „master
plan“ – program toho, co budeme chtít postavit v lokalitě Karlín
v období pěti až sedmi let. Na základě tohoto programu a Plánu územního
rozvoje hl.m. Prahy Real Estate Karlín Group v Karlíně postaví kolem dvou
set padesáti tisíc metrů obchodních a obytných ploch. Pochopitelně, že ne
najednou, ale krok za krokem v rámci období sedmi až deseti let.
Co se týče libeňského areálu Českých loděnic, v tomto případě Real
Estate Karlín Group vyhlásil architektonickou soutěž, které se zúčastnilo
dvanáct architektů. Jako nejúspěšnější projekt využití celého území
byl odbornou porotou a Real Estate Karlín Group vyhodnocen návrh společnosti
SIAL architekti a inženýři spol. s r.o. Liberec. Na základě základního
konceptu SIALu se pak konkrétní architekti věnovali využití konkrétních
ploch a objektů na tomto území. V lokalitě Libeň tak budeme moci zastavět
sto třicet až sto padesát tisíc metrů. Z toho kolem cca. devadesáti
tisíc metrů kancelářských a zbytek obytných ploch. Pochopitelně k tomu
ještě přibudou nějaké maloobchodní zóny, které bude obhospodařovat
stávající nájemce komerčních prostor v Libni.
Co je podstatou podnikání rozvojové firmy?
Vytipovat a koupit pozemek, zkultivovat jej, provést na něm rozvojové a
investiční záměry, pronajmout zde vybudované obchodní a obytné plochy a
jako kompletní produkt prodat koncovému vlastníku. Tento proces by neměl
trvat déle než pět let. Real Estate Karlín Group je rozvojovou, ne
investiční firmou. Nehodláme udržovat objekty, které již máme plně
dokončené a pronajaté. „Palác Karlín“, který má zhruba šestnáct
tisíc metrů ploch, byl ze sedmdesáti procent předpronajatý ještě před
dokončením rekonstrukčních prací. Stejný úspěch společnost zopakovala
v případě objektu „Corso Karlín“, který má kolem devíti tisíc
metrů. Měsíc před kolaudací jeho předpronájem dosáhl devadesáti
procent, což je na Prahu a na střední a východní Evropu vůbec docela
výjimečná věc. Hlavními nájemci obou objektů jsou Český Telecom,
Danone, Panasonic, Volksbank, Renault Trucks, Group Schneider a další.
„Palác Karlín“ byl úspěšně prodán ke konci roku 2001 společnosti
Imorent – investiční společnosti Erste Bank a České spořitelny a
„Corso Karlín“ investiční společnosti Mail, která je dceřinou
společností HVB Bank.
Češi začínají znovuobjevovat Černou Horu. Co jste vy,
Černohorec, objevil v Česku, a co má Česká republika s Jugoslávií
společného?
Černá Hora měla podobně jako Chorvatsko historicky dlouholetý vztah
s Československem. A to i prostřednictvím osobností. Např. díky
českému malíři Čermákovi, který Černou Horu maloval, zbožňoval a
nějakou dobu v ní žil. Z druhé strany řada černohorských státníků
pobývala v Československu a přes něj se dostávali dál, co se týče
nějakých ekonomických zájmů, jež se snažili v Evropě prosazovat.
Když jsem v roce 1993 přišel do Česka dokončit poslední ročník
Americké univerzity, kterou jsem začal v roce 1991 studovat v Bělehradě,
byl to pro mě kompromis. V té době totiž bylo Česko stále ještě
považováno za zemi mezi Západem a Východem. Pro mne však bylo státem
s fantastickou tradicí. Předválečné Československo totiž bylo osmou
průmyslově nejvyspělejší zemí světa. V době mého příchodu nabízelo
řadu možností. Mohl jsem zde uplatnit určité věci, které jsem se naučil
u nás v Jugoslávii. Na území Česka se totiž ekonomika začala stávat
tržní teprve po roce 1990. Nicméně i do značné míry tržní ekonomika
Jugoslávie se lišila od západoevropské. My Jugoslávci jsme měli nespornou
výhodu, že jsme všichni hovořili buď francouzsky a anglicky, nebo anglicky
a německy, na rozdíl od převážné většiny Čechoslováků, kteří se do
roku 1989 učili převážně rusky. Nerad bych ale, aby mé konstatování
vyznělo, jako že hovořit rusky je nevýhoda. Ruština je důležitá a bude
každým rokem důležitější, protože trh Společenství nezávislých zemí
je obrovský a po roce 1998 se začíná zvedat. Začíná být
sofistikovaným, i když ne lehkým, trhem. Nicméně oblastí, kam by se
české firmy měly dostat daleko snáz než firmy americké či
západoevropské.