České lázeňství doménou vzdělaného lékaře
05. 06. 2004
Za svou existenci a světovou proslulost vděčí Priessnitzovy léčebné
lázně zakladateli vodoléčby Vincenzi Priessnitzovi, který v roce 1822 na
Gräfenbergu založil první vodoléčebný ústav na světě. V jejich
blízkém okolí a především na svazích Studničního vrchu vyvěrá ze
země na šedesát registrovaných a pojmenovaných pramenů. Priessnitzovy
léčebné lázně leží na jeho svazích v malebné poloze asi dva kilometry
od města Jeseník v průměrné nadmořské výšce 620 m. Jejich areál,
citlivě zasazený do krajiny, tvoří dominantu širokého okolí. Lázně
mají mimořádně příznivé klimatické podmínky a umožňují léčit hosty
v kterémkoliv z ročních období. Ze tří stran, severu, západu a jihu, je
chrání vysoké hřebeny hor, pouze směrem na východ je údolí otevřeno do
polských rovin. Zdejší mikroklima je vhodné pro léčení horních a
dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a
vegetativního nervstva. Jsou zde zajímavé podmínky i pro krátkodobé
ozdravné pobyty, jež mají za cíl zvýšit tělesnou i duševní kondici.
Priessnitzovy léčebné lázně a.s. mají ve znaku lva, symbolizujícího
vítěznou cestu Priessnitzovy vodoléčby, ale i lva zavazujícího, že
pokračovatelé proslulého „vodního doktora“ budou i nadále čistými
přírodními prostředky spolu s nejnovějšími poznatky vědy vracet lidem
zdraví a radost ze života.
Někdejšími Lázněmi Jeseník jsem druhdy rok co rok procházel na
velikonoční sobotu. V rámci loučení se se zimou jsme totiž, ať bylo kde
sněhu kolik bylo, chodívali tradiční „Velikonoční přechod“ z Vrbna
pod Pradědem přes romantický přírodní amfiteátr Medvědího vrchu, pásmo
Orlíka, podél Šumného potoka do Bělé pod Pradědem. Odtud přes Jeseník a
Lázně Jeseník, kde jsme mívali přestávku, na Brankopy, abychom se
z posledních sil dobelhali do Vápenné do hospody. Posíleni hanušovickým
pivem jsme pak radostně pokračovali údolím Stříbrného potoka
k Nýznerovským vodopádům, abychom první den přechodu zalehli
v dřevorubecké konírně před stoupáním ke Smrku Hraničníku. V neděli
jsme pak po československo-polské hranici nebo spodem dorazili až na
Králický Sněžník (viz Všudybyl 4/2002 str. 33). Dnes už jesenické
lázně mají v názvu opět jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze.
A protože sem, do nesmírně malebného kraje, jezdím velmi rád i mimo
Velikonoce, byl jsem potěšen, že v souvislosti s hlavním tématem tohoto
vydání Všudybylu mohu navštívit předsedu představenstva a generálního
ředitele akciové společnosti Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník MUDr.
Pavla Václavíka. Pane předsedo, proč máte tento kraj rád vy?
Jsem rodilý Moravan a jako takový jsem musel zavítat do všech moravských
horstev včetně Beskyd a Jeseníků. Zdejší prostředí je opravdu
nádherné. Nejen v blízkém okolí našich lázní. Je zde spousta
romantických zákoutí, jako již vámi zmiňované zatopené kamenolomy
Brankopy či Vycpálek. Navíc tu je velmi zdravé ovzduší, už proto, že
obsahuje stopové prvky, jež k nám od Baltského moře přináší
příznivé proudění vzduchu. Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník totiž
leží v optimální nadmořské výšce na přivrácené straně prvních
vysokých hor ve směru od moře. Ostatně také proto mají Jeseníky
vynikající sněhové podmínky, často lepší než daleko vyšší evropská
horstva.
Co vás, špičkového kardiologa, motivovalo jít řídit akciovou
společnost Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník a přitom zůstat věren
své kardiologické praxi v Přerově?
Praxe je pro doktora tím základním, co z něj činí lékaře. Zhodnocuje
obrovskou ekonomickou i osobní investici jak ve studiu, tak v průběžném
praktickém medicínském životě. Opustit ji, znamená vydat se úplně někam
jinam. Takový cíl nemám a nikdy jsem neměl, i když se již řadu let
pohybuji ve vrcholových manažerských funkcích. Zpětnou korekcí je
medicína velice podstatná i pro záměrovost a orientaci v oboru, který
nyní zaštiťuji. Jak kdysi při vedení přerovské nemocnice, tak u těchto
lázní akceptovali mou podmínku, zůstat v kontaktu s oborem a svými
pacienty.
Takže k lázním…
To klíčové, co naše lázně dělá vysoce konkurenceschopné a světově
proslulé, je osobnost Vincenze Priessnitze. V dané chvíli je stále ještě
vykopávána na světlo boží, protože v dobách minulých trošičku
zapadala prachem. Naštěstí díky panu doktoru Kočkovi, klientu zdejších
lázní, a dalším je otci vodoléčby Vincenzi Priessnitzovi opět
přiznáváno v historii Jesenicka a také lázeňství místo, které mu
právem náleží. Od roku 1994 už to jsou (do té doby nesly název Lázně
Jeseník) opět Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník, protože díky jemu
jsou naše lázně evropsky a zřejmě i celosvětově známými lázněmi. To
je obrovský závazek, zejména nyní při rozšíření evropského trhu
v rámci Evropské unie.
Priessnitzovy léčebné metody, to nejsou jen svérázné procedury a
pracovní terapie Vincenze Priessnitze, ale především jeho filozofie, jež
až zázračně účinným způsobem pomohla spoustě lidí zpátky do
plnohodnotného života.
Ano, je to filozofie toho, co mnohdy chybí mnohým městským a tzv.
nepostradatelně pracovně vytíženým lidem. Návrat k podstatě. Možnost
souznít, popovídat si s přírodou a zároveň si odpočinout. Nebyla to
jenom Priessnitzova pracovní terapie, ale i speciální typy selských
jídel – plnotučné mléko a vše, co k tomu patří. Nevím, jak by se na
to dívali dnešní nejen dietologové. Nicméně v jeho době klienti tyto
metody akceptovali a svým charisma a vynikajícími léčebnými výsledky
dokázal Priessnitz postupně přesvědčit i světové lékařské celebrity,
že se jeho léčebné metody staly nedílnou součástí
lázeňských metod.
Je dnes u nobilit, ale nejen u nich, doba na pracovní terapii?
Odkaz Vincenze Priessnitze má současníkům stále co říci. Vzhledem
k rapidně se měnícímu životnímu stylu dnes ještě víc, než v jeho
době. Vincenz Priessnitz byl bezesporu Evropan, a tak země Evropské unie
těžily z jeho odkazu dávno před tím, než jaká Evropská unie vznikla,
natož do ní přistoupila Česká republika. Je to o tom, jak lidi
přesvědčit. Jak připravit produkt tak, aby lákal, byť by mohlo
postačovat, že má objektivně dobrý dopad na fyzickou i psychickou kondici,
tedy na zdraví.
Proslulost Jeseníku a jeho lázní byla nastartována Priessnitzovou
osobností. A obdobně to funguje i dnes. Jistě i k vám, stejně tak jako
do dalších renomovaných sanatorií, jezdí klienti z celého světa nejen
kvůli přírodním léčivým zdrojům, lázeňské infrastruktuře,
pozitivním léčebným výsledkům, ale v neposlední řadě kvůli té které
kapacitě.
Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník mají nejen svého zakladatele
Vincenze Priessnitze, ale i současné osobnosti, jež na sebe váží velké
množství klientů. Např. pana doktora Kubíka. Hosté k nám nejezdí
„jenom“ do lázní, ale za panem doktorem Kubíkem nebo za paní docentkou
Jandovou – zkušenou neuroložkou a za dalšími, kteří je následují a
kteří lidsky i odborně rostou. Většina zaměstnanců Priessnitzových
léčebných lázní Jeseník zde pracuje déle než já. Mají se zdejší
lázeňskou klientelou větší zkušenosti. Učím se od nich spoustu věcí,
naslouchám jejich podnětům a připomínkám. Na druhou stranu od nich chci,
aby daleko intenzivněji vnímali to, co nového či lepšího chtějí klienti
našich lázní.
Kam kráčí české lázeňství?
Tady máme jednu „nevýhodu – výhodu“ z doby minulé. Lázeňství má
společné kořeny, a to nejen v rámci Rakouského mocnářství, italských
knížectví , ale můžeme dojít vlastně až do starodávné antiky. Pokud
bychom šli do doby méně dávné, bylo lázeňství všude v západní
Evropě v podstatě podobné tomu našemu. Pak nám země na západ a na jih od
nás přeci jenom trošičku utekly.
Ale jaksi se zaběhly…
No, spíše opustily klasické lázeňství. Daly mu wellnesovský charakter.
Medicínský aspekt byl poněkud potlačen. Tím, že české lázeňství mělo
setrvalou tendenci, u nás v daleko větší míře zůstala léčebně
rehabilitační péče na vysoké medicínské úrovni. To teď (a současná
praxe to potvrzuje) pro nás může být obrovskou výhodou. Již jsem
naznačoval, že Priessnitzovy metody byly mj. o ztotožnění se
s přírodou. Jestliže je lázeňská kúra v přírodě medicínsky dobře
provedena, dává konkrétnímu jednotlivci to, co jeho organismus a psýcha
potřebují. A to je pořád ještě doménou vzdělaného lékaře,
psychologa, rehabilitačního pracovníka. Pokud se lázeňství na západě
nabízí spíše jako rozšířená hotelová služba – tady to máš a tady
to ber – má specificky české lázeňství velkou perspektivu, protože je
založeno na tom, že se od začátku do konce s člověkem individuálně
odborně pracuje daleko víc, a že je lázeňský host, neřku-li pacient,
přesněji začleněn do režimu, který jeho tělesná i duševní stránka
skutečně potřebuje.